Portál české literatury (www.czechlit.cz) platil už od svého vzniku v roce 2005 za zářný příklad toho, jak si partička kamarádů může opatřit ze státního eráru slušnou mocenskou pozici a snad i přilepšení k nevalnému příjmu od jiných zaměstnavatelů. Dle deklarovaného zaměření měl být „primárně určen k propagaci české literatury v zahraničí prostřednictvím poskytování informací“. Proto také jeho jádrem mělo být vytváření autorských profilů (logické by bylo, že spíše v anglické verzi, neboť medailonek průměrného českého autora by si jistě místní čtenář dokázal vygooglovat i jinde) a bibliografií knih vydaných v Česku i v zahraničí. Za čtyři léta, kdy byl rozvoj portálu dotován ze zdrojů ministerstva kultury, se v tomto informačním ohledu dospělo do stadia, kdy na kombinační dotaz „Kundera“ a „angličtina“ portál říká, že „nebyla nalezena žádná odpovídající díla“; u Hrabala to vypadá, že mu dosud v angličtině vyšly knihy dvě; a Vančuru v angličtině portál neeviduje vůbec, byť jeho Rozmarné léto anglicky vydalo portálistům před nosem pražské nakladatelství Karolinum. Nicméně nebyl jsem nejspíš jediný, kdo pravidelně a s chutí na portál klikal, neboť třeba insitní humor recenzí Vladimíra Novotného se pro stárnoucího intelektuála stává tím, čím bývalo hýkání strýčka Jedličky a blekotání Felixe Holzmanna v mládí.
Současné webové stránky portálu nás informují, že portál je „od 1. března 2009 řízen a administrován Literární sekcí Institutu umění (Viktor Debnár) ve spolupráci s šéfredaktorem, kterým je od 1. května 2009 Jaroslav Balvín“. Taková stylizace znepokojí: Je tedy řízen sekcí, anebo panem Debnárem? Googluji tedy Institut umění a zjišťuji, že jde o pobočku Divadelního ústavu, v níž je u Viktora Debnára uvedena funkce: Literatura. Takže on funguje přes literaturu. A tak je asi dobře, že řídí a administruje i ten portál. Tím se asi také vysvětluje, že šéfredaktor neřídí, ale na řízení pouze spolupracuje.
Za tři čtvrtě roku by už snad nějaké výsledky mohly být vidět a horší, než portál býval, už to být nemůže, říkám si v naději a trávím nějaký čas klikáním a čtením. A opět mne svět kolem nás překvapuje: Ono to ještě horší je!!!
Rubrika Aktuality je zaplňována oznámeními, pozvánkami a rozhovory, přejímanými převážně z jiných periodik, případně vytvářenými šéfredaktorem Balvínem. A jeho rozhovory jsou vskutku požitkem. „Budete překládat dva romány Herty Müllerové, letošní laureátky Nobelovy ceny za literaturu. Znala jste tuto autorku před vyzdvižením významnou cenou?“ ptá se obratný stylista Radky Denemarkové. A u prozaičky vyzdvižené cenou jeho nekonvenční metaforika nekončí. Zato své rozhovory končí zvídavým dotazem, na co se čtenáři portálu od dotazovaného „mohou těšit“ či co si nemají „nechat ujít“. Akorát těžko říct, kdo těmi natěšenými čtenáři portálu vlastně jsou. Novinkou portálu je totiž interaktivní rubrika Vaše postřehy, která však vesměs říká: Návštěvní kniha prozatím neobsahuje žádné příspěvky. Ono také těžko psát postřehy k anotacím, které jsou v informačně jistě stěžejní rubrice Nové knihy v případě českých vydání zkopírovanou anotací z Kosmasu, v případě anglických vydání z Amazomu. Tak třeba Lustigův Miláček: „Před odchodem do exilu r. 1968 vydal Arnošt Lustig román Miláček, příběh z izraelsko-arabské války z pohledu novináře. (…) Příběh je milostné vyprávění o ženě a zemi, kterou má Lustig rád. Čtenář si může klást otázku, zda-li autor miluje více ženu či Izrael.“ Totéž čteme na stránkách Kosmasu a na portálu. Ale je v tom rozdíl. Že nevadí stylistika v nedbalkách velkodistributorovi, je vcelku pochopitelné. Že takovýto výplod unaveného redaktora ale převezme i portál určený k propagaci české literatury v zahraničí, je s podivem. A unavení jsou už nejspíš i v Hostu, kde nabídli nový román Petry Soukupové se vskutku odvážným tvrzením: „Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila.“ Inu, chlapci v Brně, copak je Král Oidipus či Hamlet o něčem jiném než o intimních rodinných a partnerských vztazích? Anebo vám ani ten Šejkspír není při četbě Soukupové dost hoch nóbl vyšší literaturou?
Ale zpět k portálu. Je pravda, že nové vedení klade vskutku větší důraz na anglickou mutaci. Ale je zároveň poněkud paradoxní, že se anglické anotace dočká i další svazek Holanových spisů vydávaných v němčině, či Topolův román Kloktat dehet vydaný v Bratislavě v maďarštině. A že jsou nablblé nakladatelské anotace (viz výše Lustig či Soukupová) i do angličtiny doslovně překládány. A jako bonbónek pak potěší opakovaná anglická rada, že více informací o autorovi lze najít na Wikipedii. Takového zahraničního zájemce o českou literaturu bych chtěl opravdu vidět: Nejdříve jde na portál, a teprve pak na portálovou radu zkusí Wikipedii.
Inu, nový portál tedy vypadá tak, že se mohutně zaplňuje a něco se na něm pořád děje. To, co nabízí, však není ani kultivovaná verze rozcestníku s tematikou české literatury, když už se vzdáme ideje původních materiálů. Soudobý portál české literatury je snůškou toho, co jeho správcům-tvůrcům přijde na obrazovku při prvním kliknutí na výsledek googlování. Vladimír Novotný ty své texty alespoň psal, byť tempem více než pekelným. Dnes už se to do portálu jen stahuje.
Autor je literární teoretik a vysokoškolský pedagog.