Kdo a jak se zapojuje do diskuse o státní podpoře kultury v příštím roce?
V poslanecké sněmovně právě probíhá druhé čtení návrhu rozpočtu na příští rok. Kapitola věnovaná Ministerstvu kultury ČR je oproti roku letošnímu nižší o miliardu korun. Celkově má suma určená na chod ministerstva, provoz církví, opravu památek, fungování příspěvkových organizací a granty pro ty ostatní dosáhnout zhruba 7,3 miliardy korun. Na „kulturu“ se tedy má v příštím roce vynaložit asi 0,61 procenta státního rozpočtu.
Již v roce 2005 přitom požadovala Rada uměleckých obcí, zahrnující deset odborných uměleckých sdružení, aby na kulturu šlo alespoň jedno procento rozpočtu. I letos se Rada ozvala. V červnu se obrátila otevřeným dopisem na vyjednávače politických stran, kteří připravovali novou vládu, a požádala je, aby se kultura stala jednou z „priorit vládního prohlášení a v čele resortu stál politik přesvědčený o tom, že právě příští období rozhodne, kterým směrem se země vydá a jak využije různorodý tvůrčí a inovační potenciál svých občanů a institucí i bohaté kulturní dědictví“.
Bude sto procent
Ministrem kultury se stal zubař, podnikatel a zároveň mnohaletý starosta Berouna Jiří Besser, který krátce po svém nástupu přislíbil (mimo jiné i v rozhovoru pro A2 v č. 18/2010), že i přes nutné škrty se bude zasazovat o to, aby bylo věnováno „příští rok sto procent letošních prostředků na památkovou péči, sto procent na živou kulturu a sto procent na národnostní menšiny“. Šetřit chtěl ministr Besser především na výdajích ministerstva a v příspěvkových organizacích (Národní muzeum, Národní divadlo, Národní galerie atd., celkem 31 institucí).
O tom, zda ministr své sliby dodržel, zatím není úplně jasno. Rozpočet byl sice již předložen do sněmovny, jenže tato verze není dostatečně podrobná. „Potřebujeme vidět rozklad rozpočtu, pak teprve uvidíme, kde se bude opravdu škrtat,“ říká Jan Vávra z iniciativy Za Česko kulturní. „V pátek (26. listopadu – pozn. F. P.) máme schůzku na ministerstvu, kde by nám ho snad měli dát,“ dodává Vávra. Zmíněná iniciativa od února 2009 upozorňuje na potřebu změny přístupu ve správě, organizaci, koordinaci a řízení v resortu kultury a pořádá různé protestní akce. Krácení rozpočtu ministerstva kultury kritizovala již v březnu 2009 na své první demonstraci a happeningu, uskutečněných během Fora pro kreativní Evropu. V témže roce se jí podařilo přimět ministerstvo k částečnému dorovnání grantů v oblasti kulturních aktivit pro rok 2009. Letos v březnu pak iniciativa vydala „Balíček otevřenosti“, kterým se snažila dosáhnout větší transparentnosti ministerstva kultury, a v říjnu uspořádala první debaty o kultuře a podpoře kreativity, nazvané Otevřený kulturní think tank (více o této akci na s. 37).
Kdo ví kolik a komu?
Určité informace o tom, co vlastně znamená navržený rozpočet ministerstva, se již v září na stránkách iniciativy ProCulture, která funguje jako sekretariát Rady uměleckých obcí a zároveň jako výzkumné, vzdělávací a informační centrum pro umění a kulturu, rozepsala její ředitelka Marta Smolíková: „Na ostře sledované kulturní služby a podporu tzv. živého umění plánuje pro příští rok 485 milionů, a to včetně podpory divadel a orchestrů či informačních služeb knihoven. Na záchranu a obnovu kulturních památek pak téměř 687 milionů. Kultura národnostních menšin dostane 40 milionů korun. Tradičně největší položkou rozpočtu jsou výdaje na 30 příspěvkových organizací a dále na církve a náboženské společnosti. Vláda přislíbila v příštím roce pokračovat v podpoře filmového průmyslu, a to částkou 300 milionů. Tento nový, letos v půli roku zahájený program podpory by tak měl být navýšen o 50 milionů korun. Původní schválený plán pro letošek byl ale 400 milionů.“ Jak však Smolíková dále upozorňuje, vychází pouze z předběžného návrhu rozpočtu, který může být ještě na ministerstvu i v poslanecké sněmovně změněn.
„Kdo to nyní ve sněmovně sleduje, nevím,“ říká Smolíková v týdnu, kdy probíhá druhé čtení rozpočtu. „Nevím o nikom, kdo by se tam chystal. Sám jsem podrobný návrh neviděl a nevím o nikom, kdo by ho znal,“ potvrzuje i Vávra z iniciativy Za Česko kulturní. Ani jeden z nich pak neví o skutečnosti, že návrh rozpočtu podle oficiálního programu sněmovny vůbec nemá projednávat Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
Spíše než na absolutní výši rozpočtu se nyní v náladě všeobecných škrtů snaží iniciativy upozorňovat na efektivitu a smysluplnost rozdělení prostředků, které „zbyly“. „Na živé umění se kdysi dávala jen tři procenta z kapitoly kultury,“ říká Smolíková. „Teď by to snad mělo být o trochu víc, ale stejně je tu pořád velký nepoměr mezi penězi, které jsou na příspěvkovky, na památky, na církve a do grantů. Navíc ministr vytvořil nový velký Program podpory významných a mimořádných kulturních akcí, o kterém se vůbec nic neví. Naopak do programu na integraci romské menšiny mají jít směšně malé peníze, ale není nikdo, kdo by na to upozornil.“ Argumenty, které hovoří o efektivnějším využívání prostředků, jsou nyní používány především v souboji o to, kdo nakonec ze scvrklého koláče dostane větší díl. To je zcela pochopitelné, bohužel se ale tato debata odehrává téměř neveřejně. Pokud ministerstvo nechává různým iniciativám nahlédnout do podrobnějších plánů na příští rok, dělá to až v situaci, kdy se dá těžko něco změnit. A proti tomuto postupu nikdo ani nevystupuje. Pokud pak někdo lobbuje za své „kulturní“ zájmy u poslanců, dělá to radši tak, aby o tom nikdo nevěděl.