Žhavte svůj Facebook, nenechte spát svůj Twitter a odpovídejte na maily fanoušků – to je jediný způsob, jak přežít v hudebním průmyslu. To vzkazuje zpěvačka Amanda Palmer všem, kteří by se chtěli vydat na dobrodružnou cestu muzikanta na volné noze. Protagonistka kultovního dua The Dresden Dolls je v současnosti na sólové dráze a snaží se uživit hudbou na zcela nezávislé bázi. Bez pomoci vydavatelství, odborníků na PR nebo tlačenky v médiích. Jde to ztuha, ale jde to. Nemusí psát hudbu pro reklamy ani koncertovat v hypermarketech, místo toho se snaží vyšlapávat nové cestičky sebepropagace po internetu.
Palmerová je na své úspěchy pyšná a nestydí se pochlubit – vloni v červnu vyvěsila na svůj blog článek – Jak jsem vydělala devatenáct tisíc dolarů za deset hodin s pomocí Twitteru. Popsala v něm jednu ze svých internetových performancí. Přes mikroblogingovou sociální síť pozvala své fanoušky na aukci – kdo zaplatil nejvíce, tomu zahrála soukromý koncert. Pak ještě prodala nějaká trička, popovídala si se zvědavci a pár z nich přesvědčila, aby jí dali peníze. Jen tak, z čistého fanouškovství. „Víte, kolik jsem vydělala za své sólové album, kterého se údajně prodalo třicet tisíc kusů? Nulu! A teď mám za dvě noci díky Twitteru devatenáct tisíc,“ pochlubila se. Její příspěvek zaujal novináře a spustil lavinu článků na téma Amanda Palmer – zachránkyně hudebního průmyslu. Pověst podnikavé holky, která ostatním ukazuje, „že to jde“, jí vysloužila pozvání na lednový hudební veletrh MIDEM do francouzského Cannes. Přednášela zde o důležitosti sebeprezentace, hrála pro své fanoušky na ulici a neustále zběsile twítovala (neboli psala na svůj Twitter). Kdo sledoval její účet na sociální síti, musel mít pocit, že je ve Francii s ní.
Ve stejné době, kdy Palmerová mluvila v Cannes, zveřejnilo několik médií i blogů tzv. Silvermanovu zprávu. Zakladatel slavného labelu Tommy Boy Records a veterán hudebního průmyslu Tom Silverman v ní analyzoval statistiky prodejnosti hudby v USA za rok 2009. Podle informací z podrobné zprávy firmy Soundscan Nielsen, která monitoruje prodeje na severoamerickém trhu, spočítal, že z patnácti set hudebníků, kteří vloni překročili tzv. hranici významnosti, tedy prodali více než deset tisíc desek, bylo jen 227 těch, kterým se to podařilo poprvé v kariéře. A jen čtrnáct z nich to navíc dokázalo bez pomoci hudebních labelů. Prorazit v hudebním průmyslu bez tlačenky vydavatelů je skoro nemožné, komentovala to média.
Jenomže pak se začali ozývat interpreti, kteří v roce 2009 debutovali, prodali více než deset tisíc kusů a ještě navíc operují na nezávislé bázi. A na Silvermanově seznamu chyběli. „Vypadá to, že nejspíše neexistujeme,“ ozvali se třeba rapeři Kidz In The Hall, vydávající desky na největší americké nezávislé značce E1 Music (dříve Koch Records). Na seznamu nebyli prostě proto, že je společnost Nielsen statisticky „nevidí“. Podobných interpretů jsou možná stovky, možná tisíce. Svoji hudbu prodávají na internetu, po koncertech nebo v malých obchůdcích, které jsou za hranicí statistické chyby. Přesto existují a přežívají. „Tato čísla delegitimizují malé umělce,“ prohlásil ve své odpovědi na analýzu Jeff Price z vydavatelství Tunecore. „Realita je taková, že většina současné hudby se tvoří, vydává a prodává mimo tradiční systémy.“ Jeho digitální obchod je ideálním příkladem. Umožňuje nezávisle fungujícím muzikantům prodávat jejich hudbu a v minulosti jeho služby využili třeba Nine Inch Nails, Aretha Franklin nebo Frank Black.
Možná někdo namítne, že muzikanti jsou především umělci, a ne marketingoví stratégové nebo vizionáři volného trhu. Na druhé straně se trh s populární hudbou dávno stal bojištěm, v němž se o zájem konzumentů bojuje i jinými zbraněmi, než jsou jen posloupnosti akordů a rozsah hlasu. Nejúspěšnější muzikanti (stejně jako nejbohatší šéfové nahrávacích firem) si toho vždy byli vědomi a pracovali na své slávě všemi dostupnými prostředky. Internetová éra dala umělcům nevídané možnosti, jak oslovit posluchače a přitom se nemuset dělit o zisk s nahrávacími společnostmi. „Pokud nejsi součástí řešení, jsi součástí problému. A pokud nejsi jeden z bláznů, jsi jedním z prudičů,“ poslala Amanda Palmer ještě z letiště vzkaz svým čtenářům na Twitteru. Trochu kryptická věta se dá přeložit jednoduše – pokud chcete něčeho dosáhnout, pracujte na tom. Muzikanti ať si to raději zapíšou za uši.
Autor je hudební publicista.