Neviditelná revoluce

Za rozšířením možností, jak využít elektrickou energii, stáli především tři muži – pragmatický snílek Thomas Edison, tajuplný mág Nikola Tesla a zručný podnikatel George Westinghouse. Jejich osudům se věnuje kniha Jill Jonesové Říše světla (Empires of Light, 2003).

Všichni tři byli vynálezci, Edison s Westinghousem se navíc pokusili své vynálezy zpeněžit. Oba si založili vlastní firmy, které si konkurovaly. Tesla, který se do podnikání nikdy nehrnul, spolupracoval s oběma. Zatímco Edison v něm však génia nepoznal, především proto, že se příliš upnul k představě, že budoucností elektřiny bude stejnosměrný proud, Westinghouse jeho služeb bohatě využil, až zneužil. Edisona a Westinghouse nakonec čekal podobný osud – jejich firmy postupně ovládli finančníci z Wall Streetu, kteří oba vynálezce z jejich podniků vytlačili.

Pionýrské časy elektřiny patřily především sporům o patenty. Vynálezci hledali nová vylepšení nejen v USA, ale především v Evropě, která byla v té době ještě daleko. Použitelné patenty nakupovali, nebo prostě jen vynálezy okopírovali, trochu poupravili a vydávali za vlastní. Moc elektřiny se rychle šířila a spolu s ní i její ekonomická síla. Podstatný byl v začátcích především boj mezi stejnosměrným a střídavým proudem. Edison nedal dopustit na ten stejnosměrný, který byl však omezený především dosahem. Vyplatil se proto jen ve větších městech, protože rozvody z jednotlivých elektráren mohly být vedeny jen v blízkém okolí. Naftové generátory energie byly umístěny v budovách, byly hlučné a nepříjemně zapáchaly. Výhodou stejnosměrných rozvodů bylo nízké napětí, takže kabely, v té době většinou zavěšené na sloupech, nebyly životu nebezpečné. Ve větších městech vedly nad hlavami lidí stovky takových kabelů, protože zakopávat je pod zem bylo příliš drahé. Edison ve svém boji proti střídavému proudu argumentoval právě tím, že je životu nebezpečný. Výhody střídavého proudu a zvýšená bezpečnostní opatření však nakonec Edisonovu firmu, z níž to nejhodnotnější už dávno vlastnily společnosti, smetly z trhu a on sám se začal zabývat mj. vynalézáním filmové techniky.

Z vody a bez drátů

Klady střídavého proudu se ukázaly především díky elektrickým motorům, na jejichž zdokonalování se významně podílel právě Tesla. Většina finančních zisků však zůstala ve Westinghouseově firmě. Tento vynálezce-podnikatel se do dějin zapsal především vybudováním první vodní elektrárny, která vznikla na Niagarských vodopádech, kde obrovské turbíny roztáčela padající voda. Cena takto vyrobeného elektrického proudu klesla a stále více elektráren začalo vznikat mimo města. Přesto Westinghouse dopadl stejně jako Edison. Akcie jeho společnosti pomalu skoupili finančníci. Hon za vyššími zisky tak nakonec vyštval zakladatele společnosti z jejího vedení. Nejhůře však dopadl Nikola Tesla. Největší vizionář z trojice a vynálezce rozhlasu. Jeho bezdrátový přenos elektřiny, která měla být distribuována pomocí vysílačů, nakonec nebyl dopracován a do světa elektrotechniky se vrací až v současné době. Svou zkušební věž byl Tesla nucen zastavit u majitele hotelu, v němž dvacet let žil, a to i proto, že se předtím vzdal některých svých patentů ve prospěch Westinghouseovy firmy (která by jinak patrně zbankrotovala). Nový majitel ji nakonec, především aby mohl pozemek využít pro další stavbu, vyhodil do povětří. Tesla zemřel chudý a téměř zapomenutý na počátku druhé světové války.

Jako doslov ke knize Jill Jonesové najdeme malé shrnutí počátků elektrické energie v českých zemích, jehož autorem je Jan Mikeš a Marcela Efmertová. Dobrý nápad však vedle čtivého textu trochu ztrácí svou suchopárností.

Povídky o elektřině

Druhou knihou o dějinách elektřiny, která vyšla u nás také na sklonku roku 2009, je Neviditelná síla (Electric Universe, 2006) Davida Bodanise. Už od začátku je patrné, že Bodanis, vzděláním matematik, fyzik a ekonom, je především popularizátor vědy a elektřina je jen jedním z jeho zájmů. Oproti Říši světla se autor Neviditelné síly pohybuje spíše po povrchu a na téměř třetinovém rozsahu se zabývá historií využívání elektrické energie od počátků do dneška. Ze tří osobností z předchozí knihy tu je zmíněn jen Edison, a to ještě jen okrajově v jedné kapitole. Bodanis hledá příběhy, v nichž může určité osobnosti předvést, a tak není divu, že se nejvíc zaměřuje na Alana Turinga, muže, který se podílel na vzniku současných počítačů a pomohl Spojencům vyhrát druhou světovou válku. Turing byl po válce kriminalizován za homosexualitu a zemřel po kousnutí do jablka, které si sám otrávil. Autora zajímá elektřina především v moderních strojích, zejména v počítačích, nebo jako válečná zbraň. Jeho kniha končí tam, kde se propojuje elektrická energie a lidské tělo, u neurologie. V epilogu Bodanis pak ještě shrnuje další osudy svých hrdinů.

Krátké dějiny elektrické energie jsou příběh, v němž se objevují postavy, jež si zaslouží pozornost. Jill Jonesová věnovala mnoho času přípravným rešerším a na její knize je to vidět. Je poutavá, nepříliš zatížená odbornými informacemi a matematickými vzorci. V centru autorčina zájmu jsou lidé, kteří dokázali neviditelnou energii zviditelnit a zkrotit tak, aby sloužila lidem. David Bodanis se také pokouší vyprávět příběh, výsledkem je však spíš sbírka povídek, jež se rozbíhá do různých stran a nepřináší zas tolik nového. Přesto je jeho kniha zdařilá, zejména v pasážích věnovaných elektrické energii v lidském těle. Poslouží jako vstupní brána k jednotlivým odvětvím spojeným s elektřinou. I proto tu najdeme kapitolu Průvodce další četbou.