Když jsem v Zápisníku v A2 č. 5/2010 psal o nezdravě polarizovaném trhu s DVD, který má u nás vesměs dva extrémy, nečekal jsem tak bouřlivou reakci. Na internetové diskusi pod článkem se ozvali především zastánci zbytečně cinefilního elitářského přístupu. Byl jsem slovně lynčován, dokonce se dostalo i na strašlivé prohřešky z mé minulosti a údajně má veřejná reputace nenapravitelně utrpěla. Já jsem byl ale hlavně utvrzen v tom, že jsem měl pravdu. Čekal jsem nějaké věcné konkrétní argumenty, které mne přesvědčí o mém omylu, ale bohužel jsem se jich nedočkal. Snaha pasovat distribuční společnost Zóna na koryfeje české cinefilie byla z ohlasů více než zřejmá a přitom zbytečná. Text měl být pouze nevinným obecným zamyšlením a k mému velkému údivu na něj reagovala i řada lidí z mého okolí, kteří jsou tak či onak s filmem spojeni. Ukázalo se, že je trápí nejen hloupě zahlcený DVD trh, ale také podobně hystericky vypjatý způsob diskuse, s nímž se v našem oboru periodicky setkáváme.
Letošní rok otevřu tedy poukázáním jiného druhu, a to na publikaci Konfrontace (československý a polský filmový plakát) jako na aktivitu, které by si měla všimnout široká veřejnost. Jde o dva počiny nově vzniklého nakladatelství Terry Posters, které založil Pavel Rajčan. Ten je také iniciátorem vzniku známého pražského obchodu Terryho ponožky, kde najdete z filmové literatury a DVD často i to, co nikde jinde v republice neseženete. Je to bezpochyby náš nejlepší (možná i jediný) specializovaný obchod s filmy a filmovou literaturou. Pavel Rajčan se již léta zabývá především sbíráním a restaurováním československých filmových plakátů, z nichž některé také prodává, ale především je pravidelně vystavuje. Během pěti let proběhlo na sedmdesát výstav z jeho sbírky v Česku i v zahraničí (od Španělska přes Vídeň až po Tokio).
Důležité je, že zachraňuje část našeho kulturního dědictví, protože patříme mezi několik málo zemí, které jsou ve světě známé vysokou grafickou úrovní plakátů v době socialistického režimu. Vždy, když v promítací síni Ponrepa procházím kolem potrhaných a pomačkaných plakátů a zažloutlých fotografií z filmů, které tam vystavuje Národní filmový archiv, říkám si, v jakých podmínkách jsou asi skladovány. Máme tu opět typicky český přístup, kdy soukromá osoba supluje aktivity státní instituce, která sice existuje, ale v dané oblasti je naprosto pasivní. NFA přitom údajně pečuje o 30 000 plakátů, ale kdo se kochá jejich krásou, se lze jen dohadovat.
Zmiňovaná publikace doprovází stejnojmennou výstavu, která bude probíhat v Muzeu kinematografie v Lodži. Pavel Rajčan je jejím kurátorem a vybral do ní 42 dvojic plakátů, které mají ukázat rozdílné koncepční i výtvarné přístupy k jednadvaceti filmům, jež byly uvedeny v polské a československé distribuci. Kniha pak výstavu rozvíjí, protože obsahuje dalších 32 dvojic. Vše je uvedeno stručnými, ale výstižnými texty o vývoji československého a polského plakátového umění. Publikace je provedena skutečně na vysoké úrovni (alespoň z mého laického hlediska). Vazba se nerozpadá po několikerém otevření a samotné reprodukce se vyznačují dobrou tiskovou kvalitou, která nesnižuje jejich estetický efekt. Na posledních stranách je řada informací o aktivitách Terryho ponožek a krátké biografické údaje o autorech plakátů. Veškerý text v knize je přeložen i do polštiny a angličtiny. Spolu s knihou pak Terry Posters vydalo také krabičku 24 pohlednic s reprodukcemi československých filmových plakátů z let 1962–1973, což považuji za další vkusný a nenásilný způsob, jak přitáhnout pozornost veřejnosti.
Taková práce je bezpochyby záslužná. Velmi smutné ale je, že tento druh osobního nasazení nemá velkou šanci být u nás v dohledné době adekvátně doceněn. Pro společnost je to alespoň nezpochybnitelný důkaz, že se lze na profesionální úrovni starat o filmové plakáty jako o svébytná umělecká díla, a ne pouze vysvětlovat, proč to nejde. Přesně takto, bez zbytečných řečí a okázalostí, si představuji skutečně upřímný moderní cinefilní zápal, který v důsledku může mít nejhodnotnější dopad na diváky. Všem filmovým znalcům a fanouškům tedy mohu jen doporučit, aby sledovali adresu www.terryhoponozky.cz.
Na závěr malá douška: V rámci objektivity bych měl asi přiznat, že Pavla Rajčana znám osobně asi deset let, ale nikdy jsme spolu nepracovali a také se nijak nepodílím na jeho aktivitách (jen jsem mu kdysi dal pár plakátů).
Autor vyučuje dějiny filmu na KFS FF UK a pracuje jako festivalový dramaturg.
Pavel Rajčan: Konfrontace – Československý a polský filmový plakát. Pro-plakát, o. s., Praha 2010, 250 stran.