Ministr školství Josef Dobeš není tak docela proti začleňování romských a jinak znevýhodněných dětí do normálních škol. Jen to i přes protesty odborníků chce dělat po svém.
Na konci května se napětí mezi resortem školství vedeným Josefem Dobešem (VV) na jedné straně a občanskými iniciativami a částí odborníků zaměřených na pomoc romským dětem a jinak znevýhodněným školákům na straně druhé dalo krájet. Přes řadu předchozích protestů Dobeš totiž 1. dubna jmenoval svým poradcem Ladislava Bátoru. Ten se proslavil zejména působením v nacionalistické Národní straně a v konzervativní iniciativě D.O.S.T. I když se ministr nakonec neodvážil jmenovat Bátoru, chráněnce Václava Klause, svým prvním náměstkem (jak měl podle prvotních zpráv v původně v úmyslu), tím, že jej pověřil nejprve funkcí ekonomického poradce a poté dokonce personálního ředitele, naznačil, že tlaku obhájců Romů a znevýhodněných nehodlá úplně ustupovat.
Tu máte směrnici
Tento ministrem vyslaný signál nepochybně přispěl k rozhodnutí asi padesáti expertů: dne 25. května mu zaslali otevřený dopis, v němž oznámili, že rezignují na svá členství ve vládních pracovních skupinách, které měly zajistit přípravu a naplňování Národního akčního plánu inkluzivního vzdělávání (NAPIV). Skupiny byly ustanoveny na jaře roku 2010 a měly přes sto, převážně dobrovolných členů.
Svou nespokojenost s tím, že NAPIV není realizován, a také s řadou personálních a organizačních změn, k nimž po Dobešově nástupu na ministerstvo došlo, projevili stoupenci reforem (reformy na ministerstvu předtím prosazovala náměstkyně Klára Laurenčíková, SZ) už na podzim loňského roku, viz Bitva o (romské) děti, A2 č. 24/2010. Na tiskové konferenci tehdy také kritizovali, že ministr hned po svém nástupu zastavil přípravu dvou vyhlášek, jež měly mimo jiné zajistit, aby školy získávaly skutečný, informovaný souhlas rodičů s umístěním sociálně znevýhodněných dětí do tříd mezi žáky s mentálními poruchami, aby dětem pomáhal pedagogický asistent, aby byly přeřazovány do normálních škol a aby školská poradenská zařízení rodičům a učitelům opravdu radila. Dobeš nakonec práce na směrnicích obnovil, ponechal v nich řadu původně navrhovaných opatření a dokonce je i schválil s tím, že vstoupí v platnost od nového školního roku.
Nikdo s námi nemluví
Přijetí směrnic však kritiky ministerského kursu neuspokojilo. Ve svém květnovém abdikačním dopise poukázali na to, že se pracovní skupiny nescházejí, ministerstvo je nekoordinuje, s jejich členy nikdo řádně nekomunikuje a dokonce se ani pořádně neví, koho do nich MŠMT vlastně jmenovalo (či koho z nich naopak vyškrtlo). Ministerstvo se proti podobným vyjádřením ohradilo; nová ředitelka odboru speciálního vzdělávání Renata Ježková (ODS) k tomu říká: „Nevidím důvod odchodu těchto lidí z NAPIV, je to zcela předčasné, když samotná realizace NAPIV ještě ani nezačala.“ Odkázala mimo jiné na to, že projekt NAPIV je až do roku 2013 pouze v takzvané přípravné fázi.
Jenomže čas mezitím běží a Česká republika musí na mezinárodní scéně prokázat, že plní požadavky vyplývající z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. H. a ostatní v. Česká republika (soud v roce 2007 konstatoval na základě tohoto případu nepřímou diskriminaci romských dětí jejich zařazováním do zvláštních škol) a také ty, o nichž hovoří Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. Pokud se to vládě nepodaří, státu hrozí sankce. Nemluvě samozřejmě o lidských a ekonomických škodách, které dosavadní faktická segregace ve školství přináší jejím obětem a celé společnosti.
Peníze budou
Toto riziko, stejně jako i další kritiky, k nimž se na červnovém pražském zasedání výboru mezinárodní iniciativy Dekáda romské inkluze 2005–2015 (Decade of Roma Inclusion 2005–2015) během setkání s premiérem Petrem Nečasem zařadil i finančník a filantrop George Soros, nemůže ministerstvo zcela ignorovat. Připravuje proto vlastní aktivity, v nichž by za peníze Evropské unie dokázalo, že pro integraci a inkluzi na českých školách opravdu něco dělá. Prezentace Projektového záměru IPn (Individuální projekty národní), Systém inkluzivního vzdělávání v ČR, se však 4. července setkala mezi odborníky u kulatého stolu s velmi kritickým přijetím. Zástupkyně nedávno vytvořené České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání vyjádřila obavu, že v projektu nejde o transformaci, ale pouze o dílčí zlepšení systému speciálního vzdělávání a že koncept projektu vychází ze špatně přeložené definice inkluze podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Navíc podobně jako někteří další uvedla, že se nový plán překrývá s NAPIVem.
Hned několik účastníků diskuse se pak pozastavilo nad obrovskými prostředky (zhruba čtvrt miliardy), které si má nový projekt vyžádat. Robert Gamba z Centra vzdělanosti libereckého kraje poukázal na to, že mají být za 46 milionů korun zpracovány odborné analýzy, přičemž není stanoveno, kdo a co přesně má analyzovat. Ředitel vládní Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček upozornil, že v loňském roce již vznikly za 5 milionů obsáhlé studie terénu i celého systému, které jsou doplněny studiemi České školní inspekce a Ústavu pro informace ve vzdělávání. K plánovaným přidruženým aktivitám, na něž má být vynaloženo asi 111 milionů, pak uvedl, že jsou jen velmi obecně definované a často mají být jejich výstupem pouhá doporučení či metodiky, jichž byla ovšem v jiných projektech již zpracována řada. Vyjádřil také obavu, aby se celý projekt nezvrtl v pouhý souboj o evropské peníze a o moc mezi organizacemi zřizovanými ministerstvem.
Pro někoho
Tyto obavy se na místě pokusila rozptýlit ředitelka Národního institutu pro další vzdělávání (NIDV) Helena Plitzová (ODS). Ten má být partnerem projektu, zatímco Národní ústav pro vzdělávání (NÚV) má v tomto případě ostrouhat. Je však možné, že NÚV, který vznikl teprve 1. července 2011 sloučením Národního ústavu odborného vzdělávání s Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze a Institutem pedagogicko-psychologického poradenství (IPPP), si nenechá podobnou příležitost ujít. Zvlášť proto, že se mnoho pracovníků z někdejšího IPPP tématem zabývalo mimo jiné v projektu Centra podpory inkluzivního vzdělávání.
Ministerští úředníci se samozřejmě kritiku a vznikající podezření ze snahy o promrhání evropských peněz určených na zlepšení situace Romů snaží tlumit. Ředitelka Renata Ježková přítomné uklidňovala, že záměr bude ještě konkretizován, částky jsou pouze „orientační“, studie na stejná témata zadávány nebudou a také, že „do konfliktu organizací přímo řízených ministerstvem náš odbor nevstupuje a nebude vstupovat“. Frustraci pracovníků z terénu se jí však rozehnat nepodařilo. „Třináct let neslyším nic jiného než tohle, ale ve skutečnosti se nic neděje. Odcházím zklamaná, protože nevidím, že by se připravovaly lepší podmínky,“ shrnula výsledek kulatého stolu ředitelka základní a mateřské školy z Louňovic pod Blaníkem Ivana Kočová.