A pak jsme šli zatknout zloděje

Před rokem vyvrcholily protesty proti vzniku koalice ODS–ČSSD na pražském magistrátu. Z nich se vyvinula i vaše aktivita. Jak hodnotíte její dosavadní výsledky?

Udělali jsme si takový průzkum bojem. Když jsme na začátku docházeli na jednání zastupitelstva, o praktické demokracii jsme mnoho nevěděli. Začali jsme s tím 30. listopadu loňského roku v den ustavující schůze zastupitelstva. Tehdy kulminovala aktivita takzvané Listopadové výzvy a zastupitelům byla předána její petice. Nezávisle na sobě jsme tam přišly s Kristýnou Opletalovou. Byl tam i Václav Němec, autor Listopadové výzvy. Tehdy jsme se neznali, ale dostali jsme se všichni tři dovnitř. Němec tam četl výzvu, Kristýna přispívala do diskuse na zastupitelstvu a vysvětlovala, proč nesouhlasí s koalicí. Byl to její první výstup. Do ledna jsme tam chodili nezávisle na různá zasedání. Pak jsme se začali dávat dohromady a posléze jsme na jaře založili Pražské fórum.

V tu dobu byla již koalice, proti níž jste vystupovali, ustavená. Jaké jste si tedy určili další cíle?

Nejdřív jsme prozkoumávali terén, chodili jsme na zasedání, snažili se pochopit, jak to funguje, seznamovali jsme se s jednacím řádem. V jednotlivých bodech programu jsme vystupovali a prezentovali svůj názor. Zabývali jsme se především tématem Ústřední čistírny odpadních vod a tématem nevýhodné smlouvy mezi Prahou a společností Veolia (monopolním distributorem vody v Praze – pozn. red.). Obě kauzy spolu dost souvisí a jde v nich o miliardové částky, o které Praha přichází. Zabývali jsme se také tím, že nebyl zvolen předseda Kontrolního výboru. Ten má určité pravomoci, díky nimž může vidět do toho, co se děje, iniciovat různé audity, přebírat od občanů petice a chodit na zasedání rady. Předsedu Kontrolního výboru nebyli schopni zvolit půl roku. Kristýna tedy pravidelně čekala po celé jednání zastupitelstva až do posledního bodu, kdy měla možnost se k této věci vyjádřit. Opakovala, že je třeba předsedu výboru určit a že je trapné, když tam musí již počtvrté za sebou opakovat totéž. Ale že ona bude trapná tak dlouho, dokud budou trapní oni. Nakonec byla volba uskutečněna. 

Dosáhli jste tedy svého cíle? A jaké jsou ty další?

V této věci jsme dosáhli toho, co jsme chtěli. Ale těžko říct, do jaké míry to byl výsledek našeho tlaku a do jaké míry vnitrostranických dohod. Celkové cíle jsme si stanovili až v dubnu. Patří k nim rozvázání špatné smlouvy s Veolií, ale také snaha o celkovou popularizaci toho, co se na magistrátu děje. Snažíme se toto dění medializovat a zajistit, aby se o ně občané více zajímali. Chceme také, aby radnice umožnila lidem interpelovat – tedy hovořit na zastupitelstvu o jakémkoli tématu, které zrovna rada neschválila na pořad jednání, a zároveň také získávat veřejné odpovědi. Pražský web by měl být podle nás uživatelsky přívětivý a pozvánky na zasedání by měly být na první stránce.

Některé z těchto věcí jsou už zakotvené v jednacím řádu. Jak je prosazujete?

Od ledna je nový jednací řád, který občanům umožňuje, aby mohli tři minuty hovořit ke konkrétnímu bodu programu. Ale to podle nás nestačí. Není to totéž jako právo interpelace, kde můžete hovořit o čemkoli. Například před dvěma týdny proběhla veřejná debata s panem primátorem v rámci pořadu Interpelace Tomáše Sedláčka. Zeptala jsem se tam, zda by nechtěl zavést interpelace i na půdě magistrátu. Tenkrát mi tvrdil, že občané tuto možnost mají. Udělali jsme pak z toho takové video: Primátor nezná jednací řád. Týden nato bylo jednání zastupitelstva a pokusili jsme se prostřednictvím opozice možnost interpelace prosadit jako samostatný bod. Koalice to ale zamítla.

Na zastupitelstvu nejen vystupujete, ale pořizujete z něj i komentované zápisky, které dáváte na svůj web. Jaké na ně máte ohlasy?

Ukazuje se, že mají ještě větší význam, než jsme si původně mysleli. Před třemi týdny totiž magistrát stáhl ze svých stránek videa z jednání. Stenozáznamy tam naštěstí pořád ještě jsou, ale z nich nezjistíte, jakým tónem zastupitelé mluví nebo co se odehrává mimo mikrofon. Kristýna Opletalová, která zápisky pořizuje, navíc uvádí i širší souvislosti, což pomáhá čtenáři pochopit, co se tam do­opravdy děje. Už je citovali například v Mladé frontě Dnes. Před dvěma týdny za mnou na veřejné debatě přišla jedna paní, která je pochválila. V listopadu by mělo vyjít první číslo společenského časopisu Kraus, od kterého jsme dostali nabídku, že bychom tam mohli tyto zápisky uveřejňovat.

Podobné reportáže občas pořizujete i v městských částech, například na zastupitelstvu Prahy 10. Nabídl se vám někdo, že by vaše řady rozšířil a pokrýval i jiná jednání?

Máme od začátku za cíl sdružovat občany, kteří by chtěli něco dělat, ale neví co. Bohužel ale ještě nenadešel okamžik, kdy by se nám sami začali hlásit. Na desítce je ale spousta palčivých problémů, které v současnosti nutí obyvatele k činnosti a sdružování.

Vrátil bych se ještě k videozáznamům; těm se u vás v poslední době věnovalo mnoho pozornosti…

Během posledních dvou dnů jsme k tomu vydali hned dvě tiskové zprávy. Před třemi týdny magistrát zveřejnil svoji tiskovou zprávu, ve které napsal, že mu Úřad na ochranu osobních údajů hrozí sankcemi za uveřejňování plné verze videozáznamů ze zastupitelstva. A videa okamžitě stáhli z webu. Spolu s Inventurou demokracie a PragueWatch jsme vydali tiskovou zprávu, v níž jsme tento postup kritizovali. Podobnou zprávu vydali i Transparency International, Oživení a Otevřená společnost. To rozvinulo diskusi mezi iniciativami a magistrátem. Posíláme si tiskové zprávy přes média a úředníci nám tvrdí, že záznamy zase zveřejní, hned jak budou vědět, jak na to. Mezitím ovšem o videa požádal člen Pirátské strany a dostal odpověď, že videa skartovali. To nás šokovalo, protože by tím porušili zákon o archivnictví i své sliby. Mezitím se nám ovšem podařilo zjistit, že část videí stále ještě visí na starých stránkách magistrátu. Smazali je jen na těch nových. Tak jsme požádali Piráty o postahování a zveřejnění na Pirateleaks. To nám zlepšilo náladu na několik dní.

Kromě těchto aktivit pořádáte i různé akce přímo v ulicích. Jaké to jsou?

Například 1. července jsme v souvislosti se zdražením jízdenek uspořádali v metru piknik. Radní Karel Březina tehdy tvrdil, že se jedná vlastně o zlevnění, protože v přepočtu na počet minut jízdy vyjde jízdenka o desetník levněji. Devadesátiminutovou jízdenku ale plně využije málokdo. Na přestupní stanici Můstek jsme proto rozložili deky, hudební nástroje, karty, háčkování a opalovací krém a demonstrovali, jak se dají využít zbývající minuty z jízdenky. Bylo to velmi příjemné i mediálně úspěšné, mimo jiné kvůli slečně v plavkách.

Pokud vím, tak jste se také v přestrojení za chilské policistky pokusily zatknout prezidenta Václava Klause…

Většinu našich sil směřujeme na magistrát, ale je pravda, že si od toho potřebujeme občas odskočit. Jednu kauzu tak máme také v Karlových Varech – jde o Rašelinový pavilón. A dvakrát jsme se už trefovali do Václava Klause. Tehdy jsme zrovna na ministerstvo vnitra přinesly stanovy našeho sdružení. A pak jsme šly zatknout zloděje propisovací tužky.

K ročnímu výročí voleb v Praze jste vydali společné prohlášení s řadou nevládních iniciativ. Jaký má význam pro pražské aktivistické prostředí?

Jednou ze slabin těchto iniciativ je, že jsou jich desítky až stovky a jsou často uzavřené do svých lokálních aktivit. Často se musí vše učit od začátku, i když už jsou tu jiní, kteří mají nějaké zkušenosti. Chtěli bychom tedy tyto organizace propojovat. Chtěli bychom, aby vzájemně navštěvovaly své akce a pak třeba šli společně vše probrat do hospody. Tohle informační propojení již začíná fungovat. Teď jsme se dohodli na šesti společných tezích, které bychom také chtěli společně prosazovat na zastupitelstvu. Jednou z nich je i odstranění byrokratických překážek pro pouliční umění.