Brno se rozhodlo plošně škrtat v rozpočtech svých příspěvkovek. Po protestech ustoupilo, avšak problém, který spočívá v nekoncepčním rozdělování prostředků a omezování jejich veřejné kontroly, zůstává. I protestující umělci jen utužují status quo.
Počátkem letošního září přišel ředitelům příspěvkových organizací města Brna požadavek 1. náměstkyně primátora Jany Bohuňovské (ODS) připravit rozpočet na roky 2012 a 2013 s provozním příspěvkem sníženým o pětinu. Město škrty zdůvodnilo potřebou financovat rekonstrukci a dostavbu kanalizace v Brně, na kterou získalo prostředky z EU.
Situaci v říjnu vyhrotil ředitel Národního divadla Brno (NDB) Daniel Dvořák, když s odbory divadla neprojednal propuštění jednapadesáti zaměstnanců z úseku výroby, dekorací a kostýmů a jako jednu z variant úspor navrhl sedmiměsíční odstávku a rozpuštění operního souboru během případné rekonstrukce Janáčkova divadla. Dvořákovo drsné opatření a souběžná veřejná prohlášení (mj. Divadla Husa na provázku, HaDivadla, studentů JAMU) vyvolaly silnou vlnu odporu proti rozpočtovým změnám. Jen pochodu na protest proti přerušení provozu opery se zúčastnilo více než tisíc osob. Požadavky odborů NDB – odvolání Dvořáka, zachování opery, odmítnutí pětinových plošných škrtů a zahájení diskuse o vhodnější formě úspor – podpořila i brněnská politická opozice, složená z KDU-ČSL, Strany zelených a TOP 09. Radní následně odmítli možnost uspořit zrušením operního souboru a přehodnotili míru škrtů. Osmého listopadu Rada města rozhodla o potřebě prosadit systematickou změnu ve financování brněnské kultury a nadále hodlá požadovat dnes neexistující (nebo minimální) podporu od Jihomoravského kraje a ministerstev kultury a financí. Dne 16. 11. radní navrhli na příštích osm let snížit příspěvek o 5 % protestujícímu NDB a Centru experimentálního divadla, ale i relativně soběstačnému a v celé kauze zdrženlivému Městskému divadlu Brno, které navíc bude investovat do dostavby dílen a skladů. Brněnská filharmonie bude mít na čtyři roky příspěvek snížený o 10 %, pětinové škrty hrozí např. nedávno rekonstruované hvězdárně a planetáriu, Divadlu Radost, Knihovně Jiřího Mahena či Domu umění města Brna, který proto nejspíš opustí Dům pánů z Kunštátu a omezí svou činnost na polovinu. Škrty se dotknou i grantů. Definitivně zastupitelstvo rozhoduje 6. 12. 2011.
Po bouřlivém říjnu tak přišlo uklidnění a magistrát zdánlivě ustoupil protestujícím. Přesto zůstává situace napjatá. Integrita brněnské (nejen příspěvkové) kultury a jednotlivých organizací je nadále zkoušena, problémy jsou nedořešené a reforma systému podpory kultury v nedohlednu.
Potíže s politikou
Současná situace v Brně má několik dlouhodobých příčin. Vágní formulace strategie podpory kultury a umění a její neplnění vede k nehospodárnosti a klientelismu v oblasti kultury. Tento stav zajišťuje kontrolu kulturního života výhradně politikům bez podílu (odborné) veřejnosti. Nedostatečné a neprůhledné financování kultury zavazuje tvůrce v kultuře k obhajobě stávajícího způsobu přerozdělování prostředků, posiluje vzájemnou nevraživost a utlumuje solidaritu. Kulturní tvorbou je v důsledku legitimováno nespravedlivé rozdělování prostředků, a to jí rozhodně neprospívá.
Problém rozpočtových škrtů a pochyb o kompetentnosti ředitele Daniela Dvořáka nelze vnímat jen jako dočasnou lokální kauzu. Kulturní politika Brna je příkladem financování předstírané kulturnosti namísto skutečné podpory kultury. Kulturní instituce zde vyrábějí atrapy umění, aby si zajistily vlastní přežití a utužily moc svého zřizovatele.
Obecně situaci podmiňuje nedostatečná závazná právní úprava tzv. veřejné prospěšnosti v oblasti umění, kooperativního financování a hlavně nepřítomnost politické síly, která by změny prosadila. Potřeba kooperativního financování, legislativních úprav a strategických dokumentů je odborníky zdůrazňována dlouhodobě. Strategický dokument sám o sobě zajistí leda alibi. Strategie má zpracované stát i Jihomoravský kraj, jejich povaha je ale pouze deklarační a vzájemná provázanost mizivá. Politikům chybí vůle plnit deklarované cíle, veřejnosti zase dostatečná (politická) mobilizace je k tomu donutit.
Brno Brnu
V Brně se za poslední léta podařilo opravit či vybudovat řadu kulturních institucí (Divadlo Radost, Hudební scénu Městského divadla Brno, Divadlo Reduta, Hvězdárnu Brno), nedávno město schválilo příspěvek na nové Kreativní centrum Brno. Relativně velké investice vyžadují rekonstrukce Janáčkova a Mahenova divadla. Brněnští radní také zdůrazňují více než 10% podíl výdajů na kulturu v celkových výdajích města. Většinu však tvoří příspěvky velkým kulturním institucím (NDB, Filharmonie Brno) převedeným na samosprávu v devadesátých letech 20. století.
Čísla a procenta ale mají jen relativní výpovědní hodnotu a nemohou zastřít nekoncepční, nekontrolovatelné a v konečném důsledku nehospodárné rozdělování financí. Město Brno (i Jihomoravský kraj) má jen jednoleté granty a jejich rozdělení podléhá jen rozhodnutí pracovníků samosprávy, nikoli grantové komise odborníků. Dlouhodobě největší dotaci získává reklamní společnost SNIP & CO na festival Brno – město uprostřed Evropy, festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří, s titulárním partnerem společností Skanska, jehož součástí je také Starobrno Ignis Brunensis, přehlídka ohňostrojů. SNIP & CO navíc od města (a Jihomoravského kraje) získala několikamilionové zakázky bez hodnotící komise (v jednacím řízení bez uveřejnění) na propagaci Brna (a kraje) na pořádané akci. (Krajské město) Brno tak platí miliony za propagaci Brna v Brně na Brnem dotovaném festivalu. Festivalový marketing vyhrává. Město nejprve plýtvá financemi v oblasti kultury, a následně zde nekoncepčně škrtá.
Radní také omezují podíl odborníků a nepolitické veřejnosti na provozu a rozvoji brněnské kultury. Na konci srpna zrušili dozorčí rady příspěvkových organizací a poradní sbory – včetně poradního sboru pro kulturu. Podle zastupitele Stanislava Michalíka sbor údajně není rušen, ale reorganizován pod resort náměstkyně Jany Bohuňovské. Zatím však nikdo nevysvětlil důvody této změny a sbor neobnovil. Radní zrušili také dozorčí rady NDB a Městského divadla, které jmenovali teprve letos v dubnu. „Městské" od konce léta zůstává „bez dozoru", „Národní" má od září radu složenou ze tří pracovníků magistrátu.
Projekt rekonstrukce a dostavby kanalizace, na který chce město nyní uspořit, podalo už v roce 2008. Vyjádření o povolení čerpání prostředků z EU bylo zveřejněno na konci srpna 2011 a až poté byly rozeslány dopisy příspěvkovým organizacím. Je skandální požadovat škrty na příští rok letos v září a rozhodovat o nich v prosinci. To jen eskaluje vnitřní napětí v divadlech a prodlužuje nejistotu ohledně rozpočtu a činnosti v příštích letech. Management města selhal v zajištění rezervy na pokrytí dlouho připravovaného projektu i v komunikaci s příspěvkovkami. Nyní zástupci Brna veřejně deklarují potřebu podpory z ministerstev a hejtman Michal Hašek (ČSSD) požaduje po ministru kultury Jiřím Besserovi, aby „zachránil českou kulturu v době hospodářské krize". Přesto si jihomoravští politici (s podporou divadelníků) před časem soukromě u ministra kultury vyjednali podporu nákladného megalomanského festivalu Divadelní svět Brno. Ředitelé jednotlivých brněnských divadel, kteří festival původně společně „upekli", nyní nenacházejí společnou řeč. Právě příští ročník měl přitom proběhnout pod supervizí Daniela Dvořáka.
Ředitel sobě
Pochybnosti o Dvořákově dalším setrvání v ředitelské funkci jsou jen vyhrocením brněnské kauzy. Nový ředitel měl především ukázat vizi a manažerské schopnosti. Byl do funkce jmenován po výběrovém řízení v roce 2007, v září 2006 jej totiž ministr kultury Martin Štěpánek odvolal z vedení pražského Národního divadla. Vyhazov dodatečně zdůvodnil interním auditem, který prokázal Dvořákovo nehospodárné nakládání s financemi a porušení pracovněprávních povinností. Brněnští radní to nepovažovali za podstatné a o odvolání předchozího ředitele NDB Zdeňka Prokeše rozhodli náhle, bez vědomí poradních orgánů a za protestů veřejnosti.
Dvořákovi se nesporně podařilo zlepšit propagaci a uměleckou úroveň opery NDB, jeho vedení však provázely kontroverze, a tím i pozornost médií: pozornost vzbudila například spolupráce Mahenovy činohry s Danielem Landou nebo návrh zrušit činohru, který Dvořák vznesl krátce po svém jmenování. Dvořákovy manažerské úspěchy letos v květnu zpochybnil ekonomický náměstek divadla René Adámek. Jeho zpráva se v hlavních bodech shoduje se závěry auditu v pražském Národním divadle. Dvořák údajně uzavírá smlouvy nevýhodné pro organizaci, zato výhodné pro něho. Náklady, autorské honoráře a zejména odměny za scénografii pro samotného Dvořáka byly výrazně vyšší než tržby z inscenací. Radní v reakci na Adámkovu zprávu vyslali do divadla magistrátní kontrolory, nikoli externí, nezávislou firmu, a tím výrazně snížili důvěryhodnost výsledků kontroly. Závěry měly být zveřejněny v listopadu, dle posledních zpráv byl ovšem počet kontrolorů zvýšen a ukončení „auditu" je nyní plánováno až na příští rok. Dosavadním postojem k hospodaření v kultuře vedení města podkopává věrohodnost výsledků kontroly a nejistý stav v NDB poškozuje veřejný obraz ředitele, divadla, zřizovatele a celého města.
Škrty všem
Vyvolaný zájem o divadla odvádí pozornost od škrtů v sociální oblasti a dalších kulturních organizacích. Krácení dotací má postihnout také domovy důchodců či školy. Politickým rozhodnutím jsou omezovány sociálně slabé a zákonem málo chráněné vrstvy společnosti a nepřímo obyvatelstvo, kterému divadla poskytují veřejné služby. Nešetří se na podpoře obchodním společnostem s většinovou účastí města ani na vybavení magistrátu, ale škrtá se tam, kde je to nejsnazší a slovo „škrt" neznamená omezení distribuce bohatství, ale vydatné rozdělování dluhu.
Aby byly protesty proti finančním škrtům důsledné, měly by se transformovat na protesty proti výdajům a přerozdělování chudoby. Pokud se protesty vedou proti konkrétním úsporám, a ne proti způsobu „opatřování úspor", jen bezděky podporují celý „škrtací aparát", který může „úspory" dále libovolně opakovat. Prohlášení Rady města Brna o potřebě kooperačního financování může být signálem změny, přichází ale pozdě, neobsahuje žádné systémové řešení a s ohledem na současný brněnský i vládní politický provoz je značně nedůvěryhodné.
Řešení nedostatku financí plošným škrtáním nelze vyložit jen jako krátkozrakost či „nekulturnost" radních. Poukazy na problematická politická rozhodnutí rovněž odvádějí pozornost od uměleckých a personálních problémů jednotlivých divadel, které se často omlouvají nedostatečnou podporou ze strany politiků. V důsledku je spor „kulturní veřejnosti" s „politiky" jen stafáží sporu o vztahu mezi kulturou a politikou. Pokud umělci nebudou tento stav reflektovat a sami se nezačnou politizovat, přijímají roli nádeníků a pomáhají zastírat rozklad veřejné sféry. Škrty rovněž divadlům umožní kamuflovat vnitřní personální problémy či prodělečné a kontroverzní projekty. Protestující i ti, proti kterým protestují, se dostávají do vzájemného patologického souručenství a protest se bezděky stává jen inscenací protestu. Věty o kulturním dědictví, morálce, zachování tradic a kulturních hodnot jsou pak společnou frází politiků a umělců.
Odbory NDB by se neměly smířit s dočasnými ústupky města. Nesouhlas se škrty v provozních příspěvcích by měl vyústit v celkovou nespokojenost s neadekvátní podporou kultury v Brně. Opozice by pak na radnici měla i nadále prosazovat úpravu dotačního systému, neodkladné obnovení poradních sborů a rozšíření dozorčích rad o zástupce veřejnosti, stejně jako požadovat externí audit NDB či odvolání Daniela Dvořáka.
Autor je teatrolog.