Když jsem za dávných časů chodil na Letnou obdivovat kousky fotbalového básníka Honzy Bergera a rozhodčí v některých zápasech nepřipískával očekávaných dvacet procent pro domácí, křičívalo se na něj: „Rozhodčí je blázen, hoďte na něj síť." Snad proto, že nebylo patrné, kdo je adresátem apelativního sdělení, síť na rozhodčího nikdy nedopadla. Nefunkční performativní výpověď byla proto obvykle vystřídána výpovědí konstativní: „Černá svině! Černá svině!"
Dnes už tam nechodím tak pravidelně. Podíl pro domácí se namísto řečovými akty prý už zajišťuje jakýmsi mystickým cinkáním; autor výroku o „cinknutém" jaru byl ostatně nedávno zvolen nejvyšším reprezentantem českého fotbalu. Nicméně i na stará kolena se cítím povinován vyrobit performativní zvolání: „Jé Dobeš je blázen, hoďte na něj síť." Ono „Jé" je tam jak z důvodů rytmických, tak i kvůli odlišení ministra školství od ostatních ministrů Dobešů, neb toto příjmení je u reformního kabinetu v módě. Proč ale je tam ten zbytek?
Ministr Dobeš se v rozhovoru pro iDNES z 18. listopadu pustil do vysvětlování, proč chce zavést testování žáků pátých a devátých tříd, které má fatálně předurčit jejich další možnosti vzdělání, a tudíž i celý životní osud. Pan Dobeš se nadchl nápadem Václava Klause juniora, že výsledek jednoho testu by dítěti buď vystavil propustku k maturitnímu vysvědčení, anebo by jej odlifroval na učňovské obory. Celý nepřehledný prostor, v němž někdo je nejprve na vzdělávání chabý a s nástupem puberty se probere a zabere (a jiný třeba udělá opak), by se tak vyčistil jak apelplac po nástupu. Změřila by se jednou provždy inteligence a těm pod laťkou by se zabránilo loudit se dovnitř a hledat díry v plotě. „Když to přeženu," říká ministr Dobeš, „tak mentálně retardovaný měl ve starém systému možnost dosáhnout na titul bakalář, protože platíme ,za hlavu‘ a každá škola nabere co nejvíce dětí a drží je ve svém vzdělávacím systému co nejdéle. To je naprosto zdeformovaný systém." Sluší se jen s otevřenou pusou připodotknout, že tento „naprosto zdeformovaný systém" zavedlo ministerstvo, které pan Dobeš řídí. Sice před jeho nástupem, ale copak ministerstva v civilizovaných zemích nemají fungovat jako stabilizující výkonné úřady, které nebudou měnit zásadní mechanismy s každým čičmundou, kterého koaliční dohoda právě na chvíli dosadila do křesla?
Podstatnější je ovšem u daného tvrzení aspekt jiný: pan Dobeš se domnívá, že jediný a jednorázový test, vymyšlený pověřenými úředníky (byť jistě konzultovaný s „experty"), zabrání mentálně retardovanému v získání akademického titulu lépe než několikaleté absolvování přednášek a seminářů, získávání zápočtů a zkoušek, obhájení bakalářské práce a absolvování státní závěrečné zkoušky. Je-li stávající stav skutečně takto nefunkční, měl by okamžitě všechny vysoké školy zavřít, pedagogy vyhnat a začít od nuly, na zelené louce. Kmotři a realitní magnáti by jistě v mžiku dokázali výhodně zužitkovat vysokoškolské budovy v městských centrech a nová startovní zelená louka by třeba Univerzitě Karlově mohla být přidělena v Terezíně. Umějí-li Dobešovi experti z jednoho testu posoudit žákovo nadání ne pro jeden obor, ale pro maturitní a následně i vysokoškolské vzdělání vůbec, měly by se české země stát kolébkou obnovené tradice eugeniky a lákat k nám na draze placené studium všechny nácky světa, jimž se jinde dost těžko pěkný obor ke studiu vybírá. A naše státní maturitní zkouška by se měla ucházet o zapsání do soupisu světového kulturního dědictví UNESCO spíše než nějaká Jízda králů.
Nejvíce mne ovšem udivuje, že tok myšlenek, které veřejnosti nabídl ministr Dobeš, nechává klidným všechny vrcholné akademické hodnostáře. Člověk by čekal, že třeba Česká konference rektorů se ozve a řekne něco na způsob: Co si to dovolujete, člověče? My děláme svou práci v podmínkách, které nám dáváte, jak jen to nejlépe jde, a vy tady melete o tom, že naším filtrem procházejí mentálně retardovaní. Že rektor nejstarší univerzity ve střední Evropě vyzve – v duchu té staroslavné tradice, o níž se na její půdě žvaní – ministra na souboj za urážku na cti. A ono se zatím jen mlčí.
Jistě, pan Dobeš po čase okázale couvne a namísto jednoho testu zavede hned dva pokusy – je to ostatně graduovaný psycholog a jistě slyšel o tom, že i ne-mentál může být někdy momentálně indisponován. Ale mechanismus, kdy v páté třídě se rozhodne o celoživotním osudu, zaveden bude. Tak jako bude z jeho rozhodnutí vymýcena z čítanky Mýdlová Madla, protože co kdyby si někdo přečetl, že „cikáni jsou prý špinaví a kradou", a nedočetl už o pár vět dál pointu, že takto mluvit je hloupé. Co na tom, že jen autisté („mentálně retardovaní" ve slovníku páně ministrově) nejsou schopni rozlišovat mezi částí a celkem a že i škrtání vadných vět je počátkem cesty k eugenice a apelplacům?
Plk totiž performativní funkci má. U ministra vyplývá z jeho moci a křesla. U jiných zas z mediální vyvařenosti. Gottovy názory na svět jistě zasely už ledasjaké sémě a nově se přičinil i „rocker" Petr Janda: „Když si pouštím Beatles, Animals, Kinks, Manfred Mann, tak mi nepřipadá, že by to bylo něco zásadně jinýho než tehdejší Olympic," ohodnotil se nedávno v rozhovoru pro časopis Týden. A zpovídající se neptá: „Co to berete, pane Janda?" nebo „Vy jste se zbláznil?" Vyrobí konstativní repliku: „Netrpíte zrovna falešnou skromností" a „rocker" si performuje dál: „Dobře, s Beatles jsem to asi přehnal, ti byli jedineční, ale s těmi ostatními jsme byli srovnatelní, byli jsme jako oni." Prostě Želva je něco jako Apeman a Slzy tvý mámy je něco jako Lola. A nám to jen pěkně zapadá do dalšího Dobešova hitu, výchově k nacionální hrdosti.
Autor je literární teoretik a vysokoškolský pedagog.