Sedmnáctého ledna 1963 se přihodila jedna anekdota. Nezdála se být nijak závažná. V den vlastních narozenin prohlásil francouzský umělec a člen hnutí Fluxus Robert Filliou tento den za oficiální narozeniny umění. Udělal z toho skvělou audioperformanci, kterou nazval Whispered History of Art (Šeptaná historie umění). Popisuje v ní zrod umění před jedním milionem let v okamžiku, kdy „jistý člověk vzal suchou houbu a upustil ji do kýble plného vody. Kdo ten člověk byl, není důležité. Je mrtvý, ale umění žije.“ O deset let později se narozeniny veřejně slavily v Cáchách. Říká se také, že tamní děti dostaly na ten den od starosty dodatečné prázdniny. Po Filliouově smrti v roce 1987 se jeho přátelé začali setkávat a říkat si Eternal Network (Nekonečná síť); každý rok si v den narozenin umění dávali dárky.
V průběhu let prolétla tato událost všemi starými a novými médii. Prostřednictvím umění zkoumala ideje propojení, sdílení a síťování, bezstarostným (ostatně je to celé myšlené jako oslava) a nenuceným způsobem. Účastníky byli amatéři i profesionálové, kteří alternativním způsobem komentovali pokrok v (médiích a) umění. V historii Art‘s Birthday můžete nalézt rané experimenty v oblasti telekomunikace, videoartu, pomaloběžných videofonů, počítačového umění, MIDI propojení, modemové komunikace, BBS (Bulletin Board System, způsob výměny informací, využívaný před rozšířením internetu) a všemožných internetových protokolů, které vytvářely skutečnou Nekonečnou síť, jak ji známe dnes. Každoročně probíhají performance v rádiích, satelitových a internetových přenosech po celé planetě. Na stránkách Art’s Birthday (www.artsbirthday.net) najdete odkazy na zhruba třicet audiovizuálních událostí, které letos proběhly, ať již doma v ložnicích nebo v dobře známých kulturních centrech.
Od roku 1999 vysílá kolaborativní události také Evropská vysílací unie, přičemž hlavními organizátory jsou rakouské rádio Ars Acustica a kulturní organizace The Western Front, sídlící ve Vancouveru. Od roku 2005 se účastní i rAdioCUSTICA, intermediální projekt Českého rozhlasu 3 – Vltava. Letos v Galerii NTK v Praze: velmi eklektický večer performancí začal koncertem s rádii, nazvaným TyaRa a připomínajícím Imaginary Landscape No. 4 Johna Cage (původně pro dvanáct rádií a čtyřiadvacet performerů!). Následovala improvizace Ensemble MARIJAN na akustické nástroje a po ní další improvizační skupina Ivana Palackého a Petera Grahama (Palagrachio). Nakonec dvě elektronické skupiny, Radio Royal a No Pavarotti, první s gramofony, minidiskem a „mixážním pultem bez vstupu“, druhá s řadou krabiček na efekty.
Večer předtím jsme navštívili performanci s večeří – vlastně se jednalo spíš o večeři – v Komunikačním prostoru Školská 28, uspořádanou při této příležitosti. Zde, jak naznačovala pozvánka, vznikalo i něco jiného: „Tentokrát nabízíme novou interpretaci oné mytické události: ve stejném okamžiku, kdy se zrodilo Umění, přišlo na svět také Neumění.“ Asi dvacet účastníků bylo pohoštěno skvělým vegetariánským jídlem, vytvořeným kulinářským umělcem Tomášem Uhnákem. Účastníci byli požádáni, aby přinesli něco k jídlu. To byl sympatický a ironický začátek večera, plný opravdu dobrého vkusu.
Ale! Jsme v jednadvacátém století. Pro mediální umění je, zdá se, symptomatické, že dnes již nemá v rukávu nic nového a uchyluje se k novému předvádění minulého století. Krizový fenomén? Estetický obrat k experimentální minulosti, stylisticky a mediálně uvědomělý? Dokonce i online události působily tak, jako by většina účastníků bojovala se streamem kvůli velmi komerčnímu softwaru, jenž je nyní pro vytvoření spojení k dispozici. To vše po deseti letech existence otevřeného softwaru a creative commons. Pozoruhodnější je, že aspekt sdílení byl výrazně zredukován na pouhé hraní. Jako někdejší rádio a televize, ovšem na internetu. Takže to sotva byly interaktivní síťové události, které by se opravdu snažily propojit místa a lidi. Pokud v oblasti umění nedochází k vynalézání médií, ale pouze k jejich využívání, neznamená to, že celý počítačový a síťový byznys pomalu vklouzává do krize, kreativního ustrnutí? Možná je pro experimenty špatná doba; iPhony, Facebooky a Googly zůstávají bezpochyby neutrálními a povrchními a určitě nevyzývají ke kreativním a systematickým změnám vyjádření. Možná proto dnes vypadají tak ošklivě.
Snad je to jen narozeninová kocovina. Doufám, že se uvidíme na miliontých čtyřicátých devátých narozeninách, ať již budete doma, na cestě či kdekoliv. A přineste něco jiného, něco speciálního. Co by bylo hodno lidí z Fluxu. (Vyzval jsem teď snad nemístně Milana Knížáka? Ólalá!)
Autor (fka Guy Van Belle) je belgický umělec, žijící v Praze.