Zatímco se politici zaměřují na boj okolo nového zákona o protikomunistickém odboji, bývalý disident přebírá úkoly instituce určené ke zveřejňování dokumentů o naší ne tak vzdálené minulosti.
Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) rozhodl 31. ledna 2011 o tom, že zastaví přestupkové řízení proti aktivistovi Stanislavu Pencovi. Ten se podle předchozích vyjádření zástupců úřadu přestupku dopustil v červenci 2009 tím, že zveřejnil osobní údaje zhruba 770 000 osob, které obsahuje databáze Státní bezpečnosti EZO (Evidence zájmových osob StB). Zatímco v době, kdy řízení začínalo, a pak také v průběhu minulého roku plnily média informace o tom, že Pencovi hrozí obří pokuta (údaje o její výši se pohybovaly od jednoho do patnácti milionů korun), poslední rozhodnutí ÚOOÚ prošlo téměř bez povšimnutí. Celý případ a především jeho vyústění má přitom zásadní význam nejen v diskusích o tom, jak se česká společnost vyrovnává s minulostí, o právu na soukromí a podstupování osobního rizika při prosazování společenských zájmů.
Cibulka a ti druzí
Předloňské zveřejnění databáze EZO není první akce, při níž namísto státem určených institucí přebral iniciativu a odpovědnost za zveřejnění dokumentů pocházejících od represivních orgánů minulého režimu odhodlaný jednotlivec. Již v roce 1992 zveřejnil nejprve v tištěné formě a pak i na internetu někdejší signatář Charty 77 Petr Cibulka „Cibulkovy seznamy“, které obsahovaly neúplné soupisy tajných spolupracovníků Státní bezpečnosti. Dokumenty pravděpodobně pocházely od komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu, respektive takzvané lustrační komise Federálního shromáždění. Podle Cibulky a řady jeho stoupenců však byla dekomunizace ve společnosti nedostatečná a seznamy měly tento proces akcelerovat. Jeho partyzánský čin nepochybně přispěl v roce 1996 k přijetí prvního zákona o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti.
Novela téhož zákona z roku 2002 pak ještě rozšířila okruh osob, které mohly o svazky Státní bezpečnosti v archivech žádat. Další významný krok ve zpřístupňování dokumentů StB byl učiněn až v roce 2004, kdy Senátem a Sněmovnou prošel zákon o archivnictví a spisové službě. Do něj byl vsunut mimo jiné paragraf, který stanovil, že se na materiály bývalé Státní bezpečnosti nevztahuje zásada, podle níž jsou k nahlížení v archivech přístupné jen archiválie starší třiceti let. Zároveň zavedl výjimku z omezení přístupu k archiváliím obsahujícím citlivé osobní údaje. V roce 2008 pak byla tato výjimka rozšířena i na materiály všech bezpečnostních složek a zároveň byl zřízen Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archiv bezpečnostních složek (ABS), které mají dokumenty zpřístupňovat a zveřejňovat.
Papír ano, databáze ne
Loňský prudký spor o fungování ÚSTR a ABS, který vedl k výměně tří ředitelů ÚSTR (včetně jeho zakladatele Pavla Žáčka), se týkal rozsahu zpřístupněných dokumentů jen částečně. Hlavní argumentace kritiků se zaměřila především na údajné tendenční politické zadání obou institucí či zneužívání kompromitujících materiálů vůči jednotlivcům v politickém boji. Ovšem již od roku 2009 upozorňoval Stanislav Penc na to, že instituce přes mnohasetmilionový rozpočet nedokážou či nechtějí dostatečně naplňovat své původní poslání, čímž má být zveřejňování dokumentů. ABS nejprve požádal o poskytnutí kopie všech elektronických databází vzniklých na základě materiálů StB, přičemž věděl, že některé z nich, například databáze EZO, jsou využívány k takzvaným lustracím. Když Archiv a následně i ÚSTR Pencovi nevyhověl, mimo jiné s odůvodněním, že jedna z těchto databází (EZO) není archiválie, ale pracovní pomůcka, Penc na protest databázi EZO sám na internetu zveřejnil. Uvedl přitom, že ji získal od někdejšího zakladatele obdobného slovenského ústavu Jána Langoše.
V řízení, které proti Pencovi po zveřejnění databáze zahájil ÚOOÚ, nabylo zásadního významu vyjádření tehdejšího ředitele Archivu bezpečnostních složek Ladislava Bukovszkého, podle něhož elektronická databáze EZO je pouhou pracovní pomůckou a archiválií jsou jen její papírové karty. Navíc podle jeho tvrzení není jisté, zda je Pencem zveřejněná pomůcka právě tím, co ABS využívá k lustracím. Ve svém šetření však ÚOOÚ nyní dospěl k jinému názoru: „V případě elektronické podoby databáze EZO lze spekulovat vzhledem k datu ukončení jejího zpracování (přepisování), zda se jedná o archiválii vzniklou před 1. lednem 1990, současně ovšem nelze přehlédnout, že elektronická podoba je pouze elektronickým zpracováním původní manuální kartotéky (890 000 abecedně řazených karet), která nepochybně vznikla před 1. lednem 1990. Uvedená skutečnost tedy není pro toto správní řízení významná.“ Na základě vzorku přešetřených dat také ÚOOÚ usoudil, že Pencova databáze i takzvaná databáze EZO jsou totožné.
Nemohli jsme to riskovat
K šetření ÚOOÚ, které v podstatě dalo za pravdu Pencovu tvrzení, že ABS či ÚSTR měl zveřejnit i elektronické databáze už dávno, se vyjádřilo vedení ÚSTR v tom smyslu, že „se s některými formulacemi rozhodnutí předběžně neztotožňuje“. Ředitel ÚSTR Daniel Herman přitom prohlašuje, že archivní pomůcky, které ABS a ÚSTR již zveřejnily, „obsahují širší pensum informací než databáze, která je zveřejněna na stránce www.svazky.cz“ (stránky, na něž Penc umístil elektronické databáze). Data, jež instituce zveřejnila, však ve skutečnosti na rozdíl od databáze EZO neobsahují informace o osobách procházejících evidencí v takzvaných objektových svazcích, osobách stíhaných za překročení hranic a těch, které měly prověrku na seznamování se s státním tajemstvím. Podle ředitele Hermana zůstává snaha o zveřejňování dokumentů i nadále prioritou ÚSTR. „Jde nám s panem Pencem o stejnou věc a chtěli jsme se s ním dohodnout a ne jít takhle proti sobě,“ vysvětluje Herman při osobním setkání. „Nemohli jsme ale riskovat zveřejnění elektronických databází, protože bychom mohli čelit žalobám a šetření Úřadu na ochranu osobních údajů,“ dodává Patrik Košický z kanceláře ÚSTR, který na schůzku přichází s ředitelem. „Všechny údaje by se musely nejprve prověřit a zajistit k nim přístup prostřednictvím osobního hesla,“ dodává ještě. K tomu se podle jeho slov zatím žádné z těchto institucí nedostává zdrojů.
Penc ovšem vidí problém jinde. ÚSTR a ABS podle jeho názoru nerespektují své úkoly dané ze zákona a ředitel ÚSTR Herman se navíc veřejně staví za sporná rozhodnutí předchozího ředitele ABS Bukovszkého. Proto poslal Penc na konci ledna Radě ÚSTR dopis, v němž ji vyzval, aby projednala sporné jednání současného ředitele a jeho chování označil za problematické „v rovině etické, ale i trestněprávní“.