Konec Z1

V noci z 24. na 25. ledna 2011 skončilo náhle vysílání zpravodajské televize Z1, které jsme mohli sledovat od června 2008. V souvislosti s tímto koncem ambiciózního televizního projektu, jenž obohacoval nabídku digitálního vysílání v České republice, je užitečné si připomenout, jak vlastně celý příběh zpravodajské televize začal.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila v dubnu 2006 licence pro zemské digitální vysílání šesti stanicím. V tomto systému, kterému se říká DVBT, ale dnes vysílá vlastně jen TV Barrandov. Hudební stanice Óčko, která do systému původně také patřila, odešla zpět na kabel. Společnost RTA s celoplošným vysíláním ani nezačala, působí jen ve svém regionu a spolupracuje s TV Prima; TV Pohoda s celorepublikovým vysíláním také nezačala, zůstala ve svém regionu na severní Moravě, Febio TV Fera Feniče projekt opustilo a Z1 v lednu skončila. Nakonec tedy digitálně na multiplexu vysílá své programy Česká televize a komerční Nova Cinema a Prima Cool. Tyto televize dostaly licence jako kompenzaci za to, že se vzdaly analogových kmitočtů. TV Barrandov žije z dotací a stále vykazuje ztráty.

Žába na multiplexu

Původně tomu ale mělo být jinak. Měly vzniknout dva hlavní multiplexy pro pozemní digitální vysílání, které by pokrývaly celé území, a jeden vedlejší. Ten první měly využívat hlavně Česká televize, Nova a Prima. Druhý měl pokrýt asi sedmdesát procent území a byl určen pro celoplošné televize typu TV Barrandov, Febio TV a TV Pohoda. Třetí, vedlejší, měl být přidělen menším a specializovaným televizím, jako je Óčko, Z1 nebo třeba Public TV.

Tato dohoda se však nenaplnila a v říjnu 2008 České radiokomunikace oznámily, že každý, kdo bude využívat jím provozovaný druhý a třetí multiplex, musí zaplatit celé, v tu chvíli dostupné pokrytí. Toto rozhodnutí bylo pro malé televize smrtelné, což si třeba Febio TV umělo spočítat, proto od projektu odstoupilo. Dnes tedy zůstávají multiplexy neobsazené a České radiokomunikace nejsou ochotné či schopné se chovat tržně a pustit například Óčko jen na některé vysílače.

Vina politická

Chudá nabídka digitálních televizí je ale způsobena i tím, že se komerční televize dlouho nechtěly vzdát levného a zaběhnutého analogového vysílání. Digitální vysílání je totiž o dvě třetiny dražší, což byl i jeden z důvodů, proč Nova vyprovokovala soudní spor, který se táhl dva roky. Udělení licencí k digitálnímu vysílání se tak protahovalo od roku 2004 až do roku 2006 a vysílání třeba právě Z1 mohlo začít nejdříve v červnu 2008, tedy právě v době, kdy začínala bankovní krize. Tyto důvody konečného krachu projektu dnes zdůrazňuje především zakladatel Z1 Martin Mrnka.

Televize Z1 v roce 2010 prodělala odhadem sto až sto padesát milionů korun a o rok dříve dvě stě milionů. Celkem se odhaduje, že celý projekt stál finanční skupinu J a T kolem 650 milionů korun. Ve výsledku tak koncem ledna i po velkém zeštíhlení, kdy se pod vedením Zdeňka Šámala před půldruhým rokem proměnila zpravodajská televize na ekonomickou stanici, zůstalo bez práce sto až sto padesát zaměstnanců.

Hlavní vinu na krachu televize ale zřejmě nemají ani oni, ani oba šéfové televize, tedy zakladatel Mrnka a jeho pokračovatel Šámal. Nesou ji především politici, kteří podlehli tlaku komerčních televizí a jejich lobbistů. Analogově vysílající soukromé televize projekt digitalizace dlouho zdržovaly ve strachu z přerozdělení reklamního koláče a politici nedokázali digitalizaci prosadit a dovolili nedodržení původní dohody o třech multiplexech. Navíc si pak ještě etablované privátní televize vydobyly kompenzační licence. Kromě politiků mají na tomto vývoji vinu i soudy, které nejednaly dostatečně rychle. Následkem všech těchto selhání nedošlo k žádné pluralitě na televizním trhu, což měl být hlavní důvod pro udělení licencí. Naopak tři velké televize své postavení posílily: kromě hlavního mainstreamového kanálu si vytvořily specializované kanály, jimž mohou na hlavní stanici dělat účinnou reklamu.

Viny jiné

Přesto je ale možné říci, že se především původní projekt zpravodajské televizní stanice Z1, která se soustředila v první fázi pod vedením Martina Mrnky na zpravodajství, publicistiku a dokumenty, nepřímo podílel na proměně televizní mediální krajiny; donutil totiž Českou televizi, aby urychlila zahájení vysílání ČT 24. Tento kanál začal vysílat od 2. května 2005 právě pod vedením Zdeňka Šámala, který již předtím založil na Slovensku televizi TA3. A protože měla Z1 na počátku hodně peněz, nutila ČT 24 ke snaze o vyšší kvalitu a dynamičtější rozvoj.

Bohužel projekt ekonomické televize, který na Z1 nastartoval později Zdeněk Šámal, se pro tak malou zemi, jako je Česká republika, ukázal jako nereálný. Ti, kdo potřebují podobné informace, jsou dnes napojeni online na zahraniční informační zdroje a ostatních zájemců o takto zaměřené vysílání na desetimilionovém trhu nemohlo být nikdy dost. Zůstává otázkou, zda by projekt Z1 zachránilo, kdyby licenci vrátila a vysílala pouze po kabelu a přes satelit. Rozhodně televizní stanici ale velmi uškodila skutečnost, že neinvestovala do peoplemetrů, takže nikdo nevěděl, jakou má skutečnou sledovanost. Tu někteří odhadovali na necelé jedno procento. Konkurenční ČT 24 přitom má v současné době sledovanost 4,39 procent.

Kdo je na řadě, trpaslíci?

Televizi Z1 ničily především vysoké poplatky za šíření signálu. Vysílací licence zavazovala stanici k tomu, aby postupně pokryla signálem alespoň sedmdesát procent území České republiky. Poplatky za licenci zároveň rychle rostly. V lednu 2010 platila Z1 za měsíc tři miliony, letos musela za stejný měsíc zaplatit šest milionů. To by znamenalo roční poplatek přes sedmdesát milionů korun. Nejspíš proto se někteří analytici domnívají, že krach Z1 není prvním ani posledním koncem jedné z nových malých televizí. Pokud se situace v ekonomice nezlepší, mohla by skončit i TV Barrandov, do níž údajně její majitel Tomáš Chrenek investoval dvakrát přes šest set milionů korun. Vzhledem k velikosti našeho trhu a ekonomické krizi, ze které jsme se úplně nedostali, jsou totiž takovéto projekty nyní neprodejné i za symbolickou korunu.

Autor je publicista a spisovatel.