Děvky jsou moje hrdinky

Se svou partnerkou Elizabeth Stephens organizujete každoročně interaktivní performanci svatebního aktu s mnoha dalšími umělci a umělkyněmi nejen ze Spojených států. Jak to začalo?

Všechno začalo, když nám bylo oznámeno, že se v San Francisku nemůžeme s Beth vzít, takže jsme se rozhodli udělat protestní svatební happening. Zajímá nás hodně otázka dětí homosexuálů a leseb, to, že tito lidé nemají stejná práva jako heterosexuální rodiče. Všechno původně vykrystalizovalo kolem lásky. A postupně se přidala přírodní složka a věci se vyvinuly v koncept ekosexuality. Teď se snažíme přepólovat metaforu Země jako Matky do podoby Země jako Milenky. Snažíme se udělat environmentalistické hnutí zábavnější, různorodější a víc sexy.

Co vůbec znamenají slova „sexekologický“ a „ekosexuální“, která používáte, když mluvíte o tom, čím se poslední dobou zabýváte?

Ekosexualita je snaha uvést do souladu erotiku a přírodu, je to nová sexuální identita, environmentální strategie a má to spoustu dalších rozměrů. Ekosexuálové jsou lidé, kteří berou zemi jako milenku, kteří shledávají přírodu eroticky přitažlivou. Sexekologie je termín, který jsme s Beth vymyslely pro popis oblasti našeho bádání, které odhaluje bod, v němž se v naší kultuře setkávají sexuologie a ekologie. Takže jsme sexekoložky, které jsou zároveň ekosexuoložky. Nicméně pořád nejsme hotovy s tím, co tyhle věci znamenají přesně. Je to stále vzrušující a nekončící práce. Je to všechno v rozpuku.

Odkud se vzala inspirace pro vytvoření ekosexuálního hnutí? S kým dalším spolupracujete v téhle zájmové oblasti? A jaká jsou základní témata, na kterých spolupracujete v rámci projektu Love Art Laboratory?

Máme teď obě pocit, že jsme byly ekosexuoložky odjakživa, od dětství. Obě cítíme smyslnou přitažlivost k přírodě. Ale ten opravdový velký třesk nastal, když jsme se v rámci projektu Love Art Laboratory před několika lety se Zemí „vzaly“. V té chvíli jsme úplně bláznivě propadly lásce k přírodě a Vesmíru vůbec. Začaly jsme se daleko víc starat o životní prostředí a chtěly se dozvědět víc o environmentalistickém aktivismu. Pro poslední tři zorganizované svatební performance – zelenou, modrou a fialovou svatbu v letech 2008 až 2010 – už je tahle složka klíčová. Svatbami se snažíme vyjádřit náš odpor k válečnému násilí, vůči hnutím, která upírají homosexuálům a lesbám jejich práva, a bojovat proti narůstajícímu strachu a chamtivosti v naší kultuře.

Tvrdíte o sobě, že jste první pornohvězda s doktorátem. Studovala jste na Institute for Advanced Study of Human Sexuality v San Francisku, což je jedna z mála vysokých škol specializovaná čistě na vzdělávání sexuologů. Mnoho lidí by nicméně mohlo říct, že vaše životní zkušenosti jsou v oblasti sexuality víc než dostatečné, proč jste se tedy rozhodla ještě pro akademickou kariéru?

V žádném případě nikdo nemůže nikdy vědět všechno o sexualitě. To je jako říct, že už víte všechno o životě! Sex se pořád mění, století od století, desetiletí od desetiletí, vlastně minutu od minuty. Určitě jsem první americká pornohvězda, která získala titul PhD. Myslím si, že akademické prostředí je skutečně vzrušující a sexy, studovat mne vážně baví. Se svou sexualitou jsem provedla opravdu hodně věcí a získala zkušenosti s tisíci nejrůznějšími lidmi. Takže přišel logicky čas prozkoumat sexualitu z odstupu.

Čím konkrétně jste se zabývala ve své disertaci?

Nazvala jsem to Poskytování vzdělávacích příležitostí sexuálním pracovnicím. Disertace se týkala toho, co by mohly sexuální pracovnice studovat, aby se ve své profesi zlepšily a aby měly i lepší život. Miluju lidi, kteří tuhle práci dělají, a chci pro ně to nejlepší. Děvky jsou moje hrdinky.

Mluvíte o sobě jako o feministce? 

Samozřejmě. Ale teď jsem přesně řečeno ekofeministka. Takže bych měla aktualizovat své prohlášení „Annie Sprinkle’s Feminist Artist Statement“, protože kromě toho, že chci svou prací a uměleckou tvorbou pomoci vytvořit lepší vzdělávací podmínky, zpřístupnit zdravotní péči, zlepšit informovanost o sexu a vůbec dosáhnout toho, aby měly ženy stejná práva jako muži, a to i v oblastech veřejné sféry, jako je politika, obchod a umění, a naopak dekriminalizovat prostituci a jinou sexuální práci, snažím se do toho všeho nyní zahrnout i starost o životní prostředí.

Zdá se mi, že s některými druhy feminismu se coby feministka uznávající pornografii ale můžete dost pouštět do křížku…

To není úplně pravda. Jen cítím, že cenzura pornografie prostě není řešení. A vytváření překážek těm, kteří v oblasti sexu pracují a kteří si to sami zvolili, už vůbec ne. Samozřejmě je v této oblasti mnoho zneužívaných žen. Ale cítím, že některé feministky, které proti pornografii vystupují, situaci žen a mužů v této oblasti dělají ještě méně bezpečnou. Snažím se s nimi nicméně vést dialog. Nikdy jsem necítila, že by ženy, které jsou proti pornu, byly mými nepřáteli. Co mi ale vadí, je, že nás vidí jako oběti, nechci být vnímaná jako oběť.

Jaký je váš názor na současnou vlnu feministické pornografie?

Některé skvělé ženy v oblasti „postpornografie“ odvádějí velmi dobrou práci. Tyto snímky jsou umělecké, konceptuální, experimentální, politické a také mnohdy obsahují prvky humoru, čímž se dost odlišují od mainstreamové pornografie. Také si zachovávají kritický odstup, a ačkoli často obsahují i hardcore sex, není jejich účelem být pouze „erotické“. Termín postpornografie jsem vytvořila v roce 1988, když jsem hledala název pro své první divadelní představení, protože jsem byla někde na půli cesty mezi mainstreamovou pornoherečkou a performerkou.

Domníváte se, že tento typ nové pornografie je známkou toho, že se blížíme době, kdy ženská sexualita konečně dosáhne skutečného osvobození, nebo je to pouze pomíjivá módní vlna, která opadne?

Všechno spočívá v sexuální výchově! Těším se na ten skvělý den, kdy bude pro každého přístupná věkově vhodná sexuální výchova. Myslím si, že se situace stále lepší, konečně právě o to usiluji veškerou svou prací a tvorbou.

O čem přesně vyučujete na svých kursech a seminářích?

O mém životě a práci. Děláme ekosexuální vycházky. Učím o sexualitě obecně, o divadle, performativním umění. Cvičíme dosahování energetických orgasmů podle tantrického učení. Vymyslely jsme třeba workshop s názvem Making Love into Art and Art Into Love, kde pracujeme s vysokoškolskými studenty umění na jejich vlastních projektech. Máme workshop zaměřený na líbání, které chápeme jako způsob komunikace, politické gesto, prostředek jiného stavu vědomí, erotické meditace nebo performativní akt.

Některé feministky vidí prostituci jako vykořisťování ženy. Časy, kdy jste byla prostitutkou, ale popisujete jako velmi šťastné, rozdávala jste i přijímala radost a objevovala vlastní sexualitu. Prostituci dokonce vidíte jako posvátné poslání.

Existuje spousta feministek, které mají pro sexuální práci pochopení. A také je spousta sexuálních pracovnic, které jsou feministky, takže se tyhle věci už dávno nemusí vylučovat, to je zastaralý pohled. Ráda na těch dvacet let, kdy jsem byla prostitutka, vzpomínám. Byla to po dlouhou dobu opravdu skvělá práce, ale pak jsem se začala nudit, potřebovala jsem změnu. Moje představa prostituce jako poslání odkazuje na posvátné prostitutky, které žily ve starověkých chrámech v Mezopotámii, Egyptě, Řecku a dalších zemích. Já a mnoho dalších současných novodobých prostitutek se s tímto archetypem kněžky jako sexuální léčitelky, duchovní a moudré ženy naprosto ztotožňujeme.

Pro mnoho lidí je umění něco smrtelně vážného, pozorovaného v nejhlubším mlčení. Vaše performance jsou v příkrém kontrastu s tímhle názorem, jsou spektakulární, humorné, barevné.

Hodně mě inspirovali umělci skupiny Fluxus – Geoffrey Hendricks ostatně participoval na naší první svatbě v roce 2005. Mám ráda umění s vtipem, umění, které je zábavné. Vnímám svět a vyjadřuji své myšlenky prostřednictvím uměleckých projektů propojujících divadlo a performativní umění, a už to trvá desítky let. Pro mě je umění život.

A čím se zabýváte právě teď?

Odjíždím na deset dní do Ottawy, kde budeme s Beth dva večery přednášet o ekosexuálních postojích a o tom, co děláme v rámci Art Love Laboratory. Sarah Stolar nám před týdnem vyrobila úžasné kostýmy pro chystanou ekosexuální Bílou svatbu se sněhem, která se bude konat taktéž v Ottawě. Bude to naše jedenáctá svatba za uplynulých šest let a očekáváme účast kolem šesti set lidí. To, co začalo jako protest proti nerovným právům leseb a gayů, se proměnilo v obrovský festival lásky.