Česko je pružné, když může kontrolovat a pokutovat. Válka proti švarcsystému mobilizovala podnikatele. A silně vzrušit by měla i neziskový sektor.
Tažení proti švarcsystému vláda prezentuje jako potírání šedé ekonomiky a zvyšování daňových a odvodových výnosů. Fakt, že čeští živnostníci mají poměrně výhodné podmínky podnikání, je zřejmý i z mezinárodního srovnání, o tom žádná. Nic a priori zlého není ani na tom, že se stát snaží vymýtit zneužívání statusu OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné) ve vztahu k zaměstnavatelům, kdy je švarcsystém (tedy práce „na volné noze“, která jen supluje zaměstnanecký poměr a závislou práci) finančně výhodný pro obě strany. Nebo jen pro jednu – pro zaměstnavatele. Znepokojující je něco jiného. Skutečnost, že pokud jde o represi, kontrolu a bolestivé pokutování, dokážou české úřady – v tomto případě inspektorát práce – jednat na domácí poměry neobvykle pružně. Podnikatelé tak mají bleskurychle za krkem dalšího úředníka, který může přijít na přepadovku, šťourat v dokumentech a vyšetřovat osoby, které se na pracovišti nacházejí. Filosofie je jasná: místo aby stát zaměstnavatele pozitivně motivoval k podpoře pracovních míst například snížením odvodů za zaměstnance, které jsou u nás vysoké, nebo zásadně jinak nastavil podmínky pro OSVČ, dá přednost represi. S tím, že každý případ posuzují inspektoři individuálně, což zakládá nepředvídatelnost a umožňuje libovůli. Ze spousty lidí, kteří dělají, co mohou, jsou ze dne na den bezmála zločinci.
Volnomyšlenkáři
Problémy jsou přitom nasnadě. Jedním z nich je zúžení problematiky OSVČ na výhodnější finanční podmínky. Nesmyslnost takové redukce je jasná snad každému, kdo se kdy v roli živnostníka ocitl, nebo s některým z nich alespoň mluvil. Jedna z nejdůležitějších věcí, kvůli kterým se lidé rozhodují pracovat samostatně, je svoboda a možnost být vlastním pánem místo plnění příkazů zaměstnavatele.
Zaměstnanecké myšlení je zkrátka jiné než myšlení podnikatelské. Existují lidé, které při jejich podnikání uživí jeden, dva klienti, a i kdyby jim firma slibovala hory doly a nabízela horentní plat, svůj svobodný podnikatelský status za zaměstnanecký prostě nezmění. Jak zaznělo na jedné z konferencí o švarcsystému, týká se to především expertů a lidí s vysokou a žádanou kvalifikací. Nechtějí se vázat. Mohou pracovat v Česku, v Americe nebo v Japonsku, když budou chtít a dostanou příležitost, tak proč by měli podstoupit bondáž zákoníkem práce ještě přitaženou korporátní kulturou? Je pochopitelné, že k něčemu takovému nemají žádnou motivaci.
Katastroficky
Pokud problematiku švarcsystému vztáhneme na neziskový sektor, a to se znalostí jeho finanční podvýživy a dehydratace, dost nám zatrne. Co mají dělat neziskovky, které si zaměstance nemůžou dovolit? Rezignovat a rozpustit se? V orwellovské fantazii vidím cílenou sérii razií inspektorů práce, která fatálně ochromí neziskový sektor.
Je protivné, že je to třeba pořád opakovat: za vším jsou peníze. „Problém je v tom, že grantové okruhy ministerstva kultury tlačí neziskovky k tomu, že z grantů nemohou hradit mzdy (nebo jen určeným velmi nízkým procentem). V kombinaci s neustále se snižující grantovou podporou pak švarcsystém mnohým zbude jako jediná varianta, jak vůbec udržet svoji činnost a dát někomu práci,“ komentuje situaci Jan Vávra ze sdružení Za Česko kulturní.
V kultuře není švarcsystém problémem jenom u nás. Dám příklad: Podle studie Dancers’ Career Transition: A EuroFIA Handbook, na niž mě upozornil taneční kritik Roman Vašek a jež je volně přístupná na webu Mezinárodní herecké federace (The International Federation of Actors), je (ne)zaměstnanecký status tanečníka často závislý na rozpočtu organizace, pro kterou pracuje. Omezování dostupného financování tlačí zaměstnavatele ke krátkodobým smlouvám nebo ke spolupráci s tanečníky na volné noze. A v mnoha evropských zemích (v Rakousku, Německu, Maďarsku, Portugalsku nebo Španělsku) také logicky tanečníků se statusem OSVČ v posledních letech přibývá.
Co z toho plyne pro domácí represi? Jejím výsledkem podle mého názoru nebude více zaměstnaných s jistotami a výhodami, jež jim zaručují zákony a které OSVČ ze své svobodné vůle nevyužívají, ale více nezaměstnaných; a na druhé straně víc zaměstnanců s rozšířeným popisem práce za stejnou odměnu. Je smutné, že vláda opět řeší jen následky, ale nikoliv příčiny. Je to pohodlnější a efektnější. Lidé s pevným zaměstnáním jsou navíc v mnoha směrech lépe kontrolovatelní a snadněji zapadají do škatulek.