V Praze v průběhu let vždy existovalo alespoň jedno anarchistické infocentrum, jehož místo pobytu se průběžně měnilo. Dnes zůstalo jediné, jež si dle dávné marocké autonomní pirátské enklávy ze 17. století říká Salé.
V metropoli v současné době funguje jediné anarchistické infocentrum, a to Salé. Vypovídá to něco o českém anarchistickém hnutí?
Za současných podmínek nám jedno infocentrum v Praze přijde odpovídající. Je funkčním zázemím pro různé přednášky, promítání, workshopy a diskuse, místem, kde se můžeme setkávat a vzájemně poznávat.
Naštěstí nejsme jedinou „pirátskou zátokou“, v Praze se v poslední době konečně znovu otevírají nové squaty, fungují různé spřízněné podniky a kluby, komunitní byty atd. Lidí napojených na podobné prostory přibývá a anarchistické hnutí v Česku je v porovnání se situací řekněme před dvěma roky jednoznačně na vzestupu.
Spolupracujete s nějakými zahraničními infocentry nebo organizacemi? Jakým způsobem?
Samozřejmě. Anarchisté a anarchistky se nikdy nenechali rozdělovat konstrukty, jako jsou státní nebo národní příslušnost, a pro nás je naprosto přirozené komunikovat a spolupracovat s podobnými kolektivy v zahraničí. Jedním z cílů, které jsme si při zakládání Salé vytyčili, bylo přinášet do českého prostředí informace a myšlenky z míst, kde je anarchistické hnutí vyspělejší. To se nám daří právě díky tomu, že jsme součástí neformální sítě různých radikálních sociálních center.
Neplatí v případě českého anarchismu trvale, že jde z většiny stále o subkulturně orientované, a generačně tedy velmi „mladé“ hnutí?
Pro celou východní Evropu zatím bohužel platí, že valná většina anarchistů a anarchistek spadá do kategorie mezi dvaceti a pětatřiceti lety. Důvodem je krátká novodobá historie hnutí a v Česku také odchod velké části lidí aktivních v devadesátých letech.
Zároveň máme pocit, že se nám v poslední době daří z „ghetta“ vystupovat. V tomto ohledu vidíme velký potenciál v napojení na různé lokální iniciativy a v působení ve svém bezprostředním okolí. Příkladem mohou být žižkovské bezpeněžní zóny, na kterých se scházejí lidé všech možných věkových kategorií, ras a národností, či spolupráce squatterů z Cibulky se sousedy.
Pozitivně vnímáme i trend rozmělňování hranic mezi jednotlivými subkulturami, které už nestojí jedna proti druhé, ale všechny dohromady v opozici vůči mainstreamové kultuře. Tato autonomní kontrakultura se stává prostorem, kde se do praxe uvádějí základní anarchistické principy: dobrovolná spolupráce, sebeorganizování, vzájemná solidarita, do it yourself… Naštěstí už bez ohledu na to, co kdo poslouchá či nosí na sobě.
Jakým způsobem vybíráte témata přednášek, tematických večerů apod.?
Program kompletujeme vždy koncem měsíce na schůzkách, kde se schází širší kolektiv lidí zapojených do aktivit na Salé. Snažíme se pořádat jak akce „dovnitř“ hnutí, zajímavé pro lidi, kteří se kolem něj již delší dobu pohybují, tak i takové, díky nimž k nám naopak zavítají lidé z jiných kruhů.
Dlouhodobou nemocí radikálního levičáctví bývá sektářství, které ostatně poznamenalo i české anarchistické hnutí. Kde vidíte své místo v nekončících a už poněkud únavných sporech o tu jedinou a zaručeně správnou podobu anarchismu?
Valná většina těchto žabomyších válek pramení z různých osobních sporů a antipatií, které se pak negativně promítají do společných aktivit. Myslíme si, že jak kolektivy, tak jednotlivci by měli svou činnost v rámci hnutí více vzájemně respektovat. My v Salé poskytujeme zázemí pro akce, máme knihovnu, distro a freeshop. AFA se věnuje boji s neonacismem, Food not Bombs rozdává jídlo sociálně potřebným, Anarchistická federace vydává inspirativní publikace atd. Různí lidé šíří anarchistické myšlenky na akademické půdě, skrze hudbu či prostřednictvím přímých akcí. Všechno je potřeba, jde pouze o různé fronty stejného boje. Salé je po této stránce „neutrální půdou“, naším cílem je hnutí sjednocovat.
Jak hodnotíte vznikající české protestní hnutí a organizace, jakými jsou například ProAlt nebo Hnutí zdola?
Jsme kolektiv provozující infocentrum, ne skupina lidí s jednotným a vyhraněným názorem na všechno, co se kolem nás děje. Obecně nám ale na podobných iniciativách vadí jejich napojení na politické strany a jiné autoritářské subjekty. Zároveň nám přijde naivní snažit se měnit svět v rámci stávajícího systému a jeho metodami. Sami rozhodně nechceme vkládat energii do pokusů o reformování něčeho, co chceme zničit a nahradit ne „skutečnou demokracií“, ale skutečně svobodnou společností.
Po celém světě vznikají nejrůznější mimoparlamentní hnutí typu Indignados nebo Occupy. Čím by podle vás měli do vývoje těchto hnutí přispět právě anarchisté? Zdá se totiž, že levicová intelektuální síla se v současnosti nachází spíše mezi neomarxisty nežli mezi anarchisty – viz Žižek, Badiou…
Pro nás je důležité, že tato hnutí z velké části fungují na anarchistických principech, americké Occupy na nich dokonce vzniklo. Anarchismus sice v porovnání s marxismem nemá na akademické půdě tak silné zastoupení, to však neznamená, že anarchistické myšlenky mají menší intelektuální sílu. Zájemce můžeme pro ilustraci odkázat například na stránky vydavatelského kolektivu AK Press, se kterým spolupracujeme.
Když mluvíte o vytváření místa pro „subverzivní aktivity“, co přesně máte na mysli? Jste příznivci přímých militantních akcí? Jakého druhu?
Subverzivní aktivitou myslíme jakoukoliv činnost, která nějakým způsobem podrývá status quo, usiluje o zničení státu a kapitalismu a podnícení sociální revoluce. Co je to militantní přímá akce? Házení kamenů na policii je v Německu klasifikováno jako pokus o vraždu, v Palestině se naproti tomu stále vejde do škatulky „nenásilný odpor“. Je ničení majetku násilím? Sabotáž velrybářské lodi terorismem? Rozhodně nejsme vyznavači přístupu „účel světí prostředky“, ty musí být v boji za svobodný svět totožné s principy, na kterých ho chceme vystavět. Hranice toho, co je ještě přijatelné a co už ne, má ale logicky každý nastavené trochu jinde, anarchisté by se v tom měli řídit především vlastním svědomím.
Svým názvem odkazujete na pirátskou kolonii. Co si myslíte o pirátských stranách, které se třeba v Německu dostaly i do regionálních parlamentů?
To samé co o všech jiných politických stranách: že ze své podstaty nikdy nic zásadního nezmění. A pirátská strana nám přijde trochu jako protimluv. Piráti byli vždy a všude proti establishmentu, ne jeho součástí. Na druhé straně vítáme vznik hnutí za svobodný internet, podporujeme například protesty proti ACTA a za své bereme útoky skupiny Anonymous.
Kdybyste měli určit nejhorší nemoc českého autonomního anarchistického hnutí, co by jí bylo?
Jeho neschopnost brát samo sebe vážně a neuvědomování si vlastního potenciálu.