Vrtulník pro Miladu

Nohejbal na Miladě spojený s piknikem, jímž už v letech 2010 a 2011 pražští squatteři upomínali na vystěhování vily v létě 2009, byl vždy zcela očekávatelně monitorován policií. Stejně tomu bylo i letos, ale tentokrát se událo i mnoho jiných věcí.

Znovu na střechu

Squatteři se například rozhodli, že ač nechtějí Miladu rozhodně znovu obsadit, pokusí se veřejnosti po třech letech ukázat, jakým způsobem se vila, jež je ve vlastnictví ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, (ne)využívá. Slibovaný kampus tu nevznikl, jen se zazdilo pár možných vstupů a objekt dále chátrá. „Smyslem akce bylo také využití práva účastníků na svobodu projevu,“ doplňují squatteři ve své žalobě. Noc se tedy zhruba čtyřicet lidí rozhodlo strávit přímo ve vile, kde pokračovala party. Média se v inkriminované dva dny zaměřila hlavně na den druhý, kdy se poslední ze squatterů ocitli na střeše vily, která již podobný postup obrany několikrát zažila. Větší pozornost ovšem zasluhuje noční dění, nad nímž se v komentářové úvaze pozastavil snad jen Jindřich Šídlo (Hospodářské noviny 2. 7. 2012), ale jinak novináře příliš nezajímalo. Šídlo ve svém docela trefném textu dochází k závěru, že jednající policisté se museli prostě zbláznit, jinak si lze jen těžko představit, že by kvůli pár hodinám hluku (squatteři policii sdělili, že ráno hodlají všichni vilu opustit) prováděli takové manévry, zahrnující vrtulník, motorové pily, beranidla, rozbušky, slzný plyn a jistě i mnoho peněz. „Tak absurdně pitomou demonstraci síly nepamatujeme snad od CzechTeku před sedmi lety,“ dodává Šídlo a vše přičítá úžehu některého z velících důstojníků. Opravdu to tak zprvu může vypadat.

Celou záležitost lze ale interpretovat i tak, že policie velmi dobře věděla, co dělá, jako ostatně poslední dobou i při jiných zásazích proti squatterské komunitě. V tomto případě by šlo o cílený postup k taktice, kterou můžeme pamatovat třeba z doby normalizační s jejím šikanózním bojem proti vlasatcům všeho druhu.

Kromě doslovného dobytí vily, které zahrnovalo i bourání zazděných dveří, totiž v noci z 30. června na 1. července došlo k nevídanému a kolektivnímu policejnímu násilí. Čtyři účastníci akce byli převezeni do nemocnice k lékařskému ošetření a většina z těch, kteří ve vile zůstali až do policejního vpádu oknem v prvním patře, utrpěla zranění, způsobená především údery obuškem. Jako návrat k praktikám minulosti lze hodnotit i vytvoření klasické „bicí uličky“, kterou museli odejít všichni později zadržení účastníci. Na místě je připomínka, že squatteři se v domě zabarikádovali, pro což uvádějí nejrůznější důvody – od strachu až po obavu, že se jim v případě předčasného opuštění vily nepodaří naplnit význam celé jednodenní akce. Po celý čas se ale vyvarovali jakýchkoli projevů násilí, jež naopak od samotného začátku provázely policejní zákrok.

Koho chrání policie?

Při podobných zásazích policie většinou zdůvodňuje svůj zákrok tím, že zastupuje práva vlastníka nemovitosti či pozemku. Děje se tak třeba i v případech tanečních freeparty a její počínání je pak všeobecně přijímáno jako správné. Ze žaloby squatterů a k ní přiložených dokumentů ovšem docela jasně vyplývá, že tentokrát vlastník o žádný zásah policii nežádal, a ta tedy jednala na vlastní popud a ve skutečnosti práva vlastníka domu sama porušila, když dům během zásahu poničila. Z MŠMT totiž v odpovědi na otázku, zda o policejním zásahu právoplatný vlastník věděl, či zda jej dokonce sám inicioval, došla odpověď, v níž se píše, že „MŠMT tak od 1. 1. 2012 neučinilo“ a „není patrné, že byly dány nějaké pokyny policii“. „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nežádalo Policii ČR o spolupráci při monitorování a střežení vily Milada, neoznamovalo žádné protiprávní jednání v souvislosti s touto budovou, ani nedalo souhlas se zásahem policie v této budově,“ píší na základě získaných informací squatteři v doplňující části své správní žaloby a doplňují, že „na vlastní užívání objektu vily Milada nikdy nebyla žádná nájemní smlouva uzavřena“. Ohánět se případným novým nájemníkem tedy nelze, neboť žádný takový není, existuje jen nájemce okolního pozemku.

Nutno podotknout, že převážně noční přepadovky squatterů, kteří jsou již několik měsíců na základě dohody s majitelem obyvateli statku Cibulka, ukazují, že policii o vlastníka často vůbec nejde. Policie o legalitě přítomnosti squatterů ví, ale nadále jedná, jako by o ničem nevěděla, a v posledních dvou měsících s takřka týdenní periodicitou jaksi preventivně zasahuje na smluvně obývaném a squattery udržovaném statku. Ničeho tím nedosáhne, ale je to zřejmě hodnoceno jako účinná forma tlaku, která by měla squattery dostat z místa, kde nevadí majiteli, ale z nepochopitelného důvodu pouze policii. Je těžké se domýšlet, koho a před čím chce tedy policie svými zásahy na Miladě i na Cibulce chránit, ale ani v jednom z případů rozhodně nejde o vlastníka nemovitosti.

Zatímco v roce 2009 policie veškerou špinavou práci při vyklízení vily Milada ponechala na přivolaných pomocnících z bezpečnostní agentury Prague Security Group, kteří nejen ošacením (značka Thor Steinar) deklarovali sympatie k neonacismu, letos se rozhodla vzít vše do svých rukou, a zřejmě nejen na Miladě. Uvidíme, jak dopadne soud.