Technobláboly stranou

Problematika autorství, respektive tvůrcovství je v kontextu televizního média poměrně komplikovanou záležitostí. Na rozdíl od filmu, kde se auteurské teorie aplikují už nějakou řádku let (a přinejmenším stejně dlouho se také dají zpochybňovat), televizní seriálová fikce odolává pevné definici tvůrce – všeobjímajícího stvořitele, který má pod kontrolou každý aspekt vyprávění. Seriál se často utváří několik let (či desetiletí, a to nejen v případě denních soap oper) a na jeho vzniku se podílejí mnohačetné týmy techniků, kreativců apod. Určit jednoho člověka odpovědného za celkovou podobu televizního seriálu či série je tak zhola nemožné. Přesto se najdou osobnosti, jejichž tvorba nápadně vykazuje ucelený systém znaků, který by se dal nazvat osobním stylem daného tvůrce, ač takovým tvůrcem bývá nejen režisér nebo scenárista, ale ve většině případů především producent daného pořadu. Zatímco někteří producenti se zdařile přizpůsobují vkusu publika (mnohdy se přitom ani nemusejí podbízet), jiní přicházejí s nadčasovými projekty, pro které se ještě neobjevila mezera na trhu nebo pochopení konzervativních televizních diváků. Na poslední jmenovaný případ v minulosti již několikrát narazil také televizní tvůrce par excellence, Ronald D. Moore.

Vyhnout se eskapismu

V prostředí televize se Moore pohybuje už od počátku devadesátých let jako producent a scenárista několika kultovních sérií space opery Star Trek (konkrétně produkoval či psal epizody sérií Nová Generace, The Next Generation, 1987–1994; Hluboký vesmír 9, Deep Space Nine, 1993–1999, a Voyager, 1995–2001), na kterých výrazně zasáhl nejen do narativu, ale také do oblasti speciálních efektů. Jeho zatím nejznámějším TV projektem je bezesporu Battlestar Galactica (2004–2009), remake populárního sci-fi seriálu (1978–1979). Moore má ovšem na svědomí (někde více, někde méně) i další seriály, které vykazují podobné charakteristiky a které nijak nezůstávají pozadu co do kritické reflexe soudobé společnosti. Většina z nich však byla předčasně ukončena, ať už kvůli finančním potížím nebo negativní divácké odezvě. První postartrekovský seriál Dobro proti zlu (Good vs. Evil, 1999–2000) skončil po dvou sériích, prequel Battlestar Galactica s názvem Caprica (2010) se nedočkal druhé sezony a do třetí sezony se pro změnu nedopracoval oceňovaný seriál HBO Carnivàle (2003–2005). Ještě hůře dopadl projekt Virtuality (2009), který byl nakonec předělán na televizní film, a jeden z posledních projektů, kouzelnické policejní procedurální drama 17th Precint (Sedmnáctý okrsek, 2011), zanikl po projekci pilotního dílu televizním producentům.

Moore se po zkušenostech ze Star Treku vrací nejen k žánru sci-fi, potažmo fantaskním žánrům obecně, ale také k morálním, etickým a existenciálním otázkám, k prozkoumávání hranic poznatelné reality, mezí náboženství a k otázce podoby a destrukce lidské civilizace. Star Trek přitom slouží jako odrazový bod a zrcadlový protipól toho, čeho chce dosáhnout. Podle vlastních slov není totiž jeho cílem eskapismus a pohodlí diváka, ale především snaha ho dotlačit tam, kam on sám nechce.

Sci-fi bez utopie

Moore chápe žánr science fiction jako prostředek výpovědi o současné společnosti a lidech, kteří ji utvářejí. Ne náhodou se v jeho seriálech pravidelně objevují přímé odkazy k americké přistěhovalecké politice, válce v Iráku, terorismu, mediální manipulaci, udržování náboženských systémů nebo k alternativním sexuálním identitám. Rezignuje proto na jakékoli snahy po chlácholení diváka a utváření utopistických vizí dokonalé budoucnosti, stejně jako na tzv. technobláboly, tj. technologicky zaměřené dialogy a technologicky pojatá řešení problémů ve stylu deus ex machina (často uplatňovaná právě v klasickém Star Treku). Devízou jeho tvorby (případně projektů, které producentsky podporuje) je především nevybíravá kritika člověka a jeho snah opanovat svět. Dovádí své chybující, sebedestruktivní postavy do bodu, kde se musejí rozhodnout, zda se ráno budou moci samy na sebe podívat do zrcadla, nebo (oni a jejich blízcí) přežijí za cenu toho, že ztratí tvář. Musejí přežívat v nedokonalém světě, který je mnohdy nutí dělat věci za hranicemi jejich vlastního svědomí a jejich volba je často tíží až do konce života. Obětují se pro dobro lidstva, jež je na konci pro jejich troufalou oběť stejně zatratí.

Falešný pocit spravedlnosti

Schopnost trefně a aktuálně reflektovat současnou společnost a její mechanismy se v jeho tvorbě objevuje pravidelně už od počátku. Zatímco u Star Treku ale podléháme na konci každého dílu falešnému pocitu vykonání spravedlnosti, u ostatních projektů Moore více či méně naznačuje, že každý happy end je jen krátkodobé ticho před velkou bouří. Zbytek lidské a cylonské civilizace v Battlestar Galactica nachází po vyčerpávající pouti vesmírem konečně obyvatelnou planetu, je to ale divák, kdo je skrze žánrovou aktualizaci schopen rozpoznat, že jejich cesta teprve začala a dějiny se budou znovu opakovat. Stejně tak hrdina Carnivàle, léčitel Ben Hawkins, zachrání na okamžik lidstvo před samotným ďáblem, sám ale téměř obětuje svůj život a kvůli své naivitě zapříčiní únik ďáblova potomka. Společnost je u Moorea neodpouštějící masa lidí, která preferuje zájmy většiny před potřebami menšiny, ačkoli ona menšina je často morálně a eticky na vyšším stupni než zbytek společnosti, ať už jsou to humanoidní roboti z Battlestar Galactica, hledající svého boha, nebo vyvrženci společnosti putující s freak show v Carnivàle. Tyto dvě skupiny pak konfrontuje a nutí diváka k zamyšlení nad jeho vlastními hodnotami a společenskými normami.

Moore neodvádí pozornost od soudobých problémů, naopak je do detailu rozebírá prostřednictvím fantaskní fikce a televizních metafor. Reflexe rozpadající se společnosti po 11. září 2001 je jen jednou z možných interpretačních poloh jeho tvorby. Je mučení cylonů v Battlestar Galactica ospravedlnitelné zájmem většiny? Je vražda nevinných civilistů v Caprice skutečně potřebná pro proniknutí myšlenek o existenci Jediného Boha do společnosti Dvanácti kolonií? Je nutné vystavit posádku vesmírné lodi smrtelnému nebezpečí jenom pro zvýšení sledovanosti televizní reality show ve Virtuality?

Cílem je nabourat očekávání publika, spjatá nejen s žánrovými recepčními schématy (např. časový přesun zápletky Battlestar Galactica do období několika tisíc let před Kristem), a rozkrýt problematické oblasti společnosti, které jsou obvykle v televizní fikci zamlčovány nebo zobrazovány v nikým nezpochybňovaných stereotypech.

Autorka je kritička televizních seriálů.