Romové bez obalu

Činohra pražského Národního divadla uvedla v uplynulé sezoně inscenaci Můj soused, můj nepřítel. Vznikla jako součást Mezinárodního divadelního projektu Nouzový vchod / Emergency Entrance, na němž se pod záštitou Unie evropských divadel podílel také rakouský Schauspielhaus, Řecké národní divadlo, Maďarské divadlo v Kluži, italské Teatro Garibaldi a Izraelské národní divadlo Habima. Společným motivem projektu, který v lednu 2012 vyvrcholil festivalem v rakouském Grazu, se staly konflikty a kontroverze vyplývající z migrace, imigrace a soužití etnik.

Tématem inscenace Můj soused, můj nepřítel je vztah české majority k Romům a postoj romských intelektuálů k současnému stavu společnosti. Inscenace se zcela vymyká všem dosavadním pokusům českých divadelníků o uchopení tématu či kultury Romů. Je výjimečná tím, že v ní dostali všichni aktéři – romští i majoritní – rovnocenný prostor k vyjádření. Můj soused, můj nepřítel je tak navýsost aktuálním česko-romským autorským projektem.

Riziko stereotypu

V uplynulých patnácti letech vzniklo v Česku víc inscenací inspirovaných romskou kulturou, historií či současností. Některé z nich přímo stojí na atraktivních klišé o Romech, jako například cenami ověnčená a divácky úspěšná inscenace Dany Dinkové Cikánské kořeny/í (2008), kterou uvádí Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem. O autentičtější přístup usilují Bareder papežis (Šéf papežů, 2002) a O zlatém Sidorovi (2005) ústeckého Činoherního studia, Cikáni jdou do nebe (2004) pražského Divadla Bez zábradlí, Paramisa – Chytrý hloupý Rom (2005) brněnského Divadla Líšeň či hudebně-dramatické pásmo Hany Kofránkové, které jako Šunen Romale – Poslyšte, Romové (2010) uvádí pražské Divadlo Viola. Nástrahám majoritních stereotypů a romantizujících klišé však tyto inscenace – zejména v rovině herectví – unikají jen zřídka.

Většina z uvedených projektů vznikla stejně jako inscenace Můj soused, můj nepřítel na základě spolupráce majoritních divadelníků s Romy. Nejčastěji se jedná o inscenace inspirované romskou literární předlohou, na nichž se romští interpreti podílejí jako představitelé epizodních rolí, nebo jako muzikanti či tanečníci.

Dekáda romské inkluze

Inscenace Můj soused, můj nepřítel naproti tomu vznikla jako autorská spolupráce všech zúčastněných umělců. Čermáková romské herce do romantizující polohy nestylizuje. Zavedená klišé – majoritní i romská – naopak odkrývá s nádechem jemné, avšak nepokryté ironie. Inscenace je tragikomickou parodií na vyprázdněné pojmy a fráze o integraci menšin, politické korektnosti, latentní xenofobii či extrémním nacionalismu.

Z hlediska scénické koncepce jde o montáž volně navazujících výstupů. Jejich jednotícím prvkem je motiv konference, na níž vládní úřednice (Daniela Voráčková) prezentuje výsledky českého předsednictví Dekády romské inkluze 2005–2015. Její projev s nezájmem či hořkostí sledují český sponzor akce (David Matásek) i romský aktivista (Ladislav Goral). Suchopárný výčet nicneříkajících frází typu „o nás bez nás“ nervově nevydrží přísedící romský umělec (Vojtěch Lavička) a odejde. Čermáková využívá i příznačný motiv zamčených dveří, které však mladému akčnímu Romovi (David Tišer) nezabrání, aby se do místnosti dostal oknem a zkoprnělým účastníkům zarapoval provokativní píseň Správnej běloch. Dokonce se mu podaří je přesvědčit, aby na závěr konference zahráli hru, kterou k této příležitosti napsal: morbidní selanku ze života národního socialisty Herberta Schweigera. Inscenace vrcholí groteskou, jež demaskuje politickou korektnost a metaforicky pojmenovává český majoritní rasistický marasmus.

Intertextuální scénář

Můj soused, můj nepřítel vznikl na základě výzkumu a scénického využití nejen literárních, ale také historických a úředních materiálů. Kromě úryvků z Máchových Cikánů v inscenaci zaznívají pasáže z projevu vládní zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové (Prezentace výsledků českého předsednictví Dekády romské inkluze 2005–2015), z textu předsedy DSSS Tomáše Vandase (Jak jsem se stal nepřítelem státu), textu aktivistů Národního odporu (Zemřel Herbert Schweiger), textu představitele poválečné generace romských intelektuálů Karla Holomka (Otevřený dopis Petru Nečasovi) a využity jsou také úryvky z internetových diskusí. Inscenace tak nese rysy divadla dokumentu či divadla faktu.

Smutným paradoxem české prezentace evropského projektu je, že sice s evropskou finanční podporou vznikla aktuální, provokující inscenace, která ale zůstala stranou propagačního i diváckého zájmu. Můj soused, můj nepřítel je přitom inscenací, která téma sociálního vyloučení Romů a majoritního biedermeieru současnosti předkládá bez obalu. V programu Národního divadla jí připadlo místo téměř pod čarou.

Autorka je doktorandka katedry divadelní vědy FF UK.