Čtvrtý ročník filmového festivalu zaměřeného primárně na kameramanskou profesi již dostal pevné a zřetelné kontury a pevně zakotvil v povědomí návštěvníků českých filmových přehlídek. Není se čemu divit, když nabízí program sestavený z kvalitních filmových novinek a prvotřídní světovou i domácí klasiku.
Pocta řemeslu
Letos se organizačnímu týmu povedlo realizovat několik českých předpremiér, převážně novinek z Cannes. Silným diváckým zážitkem byl nový film Mexičana Carlose Reygadase Post Tenebras Lux. Reygadas coby pozorovatel lidských slabostí a nedokonalostí vypráví příběh ze současného Mexika o rozkladu jedné zdánlivě spokojené a zaopatřené rodiny. Hlavní dějovou linii narušují mikropříběhy vedlejších postav, které v závěru filmu umocňují vyznění díla. Práce kameramana Alexise Zabeho je skutečnou poctou jeho řemeslu a skvěle ilustruje zaměření celého festivalu na filmy mající duchovní hloubku i precizní vizuální složku, která zároveň není přetechnizovaná. Totéž lze tvrdit o premiéře filmu Mekong Hotel, jehož autorem je v Ostravě již uváděný Apichatpong Weerasethakul. Surrealistická hříčka odehrávající se za letního parna v podivném hotelu na břehu řeky je především studií neopakovatelné nálady. Weerasethakul svým hodinovým experimentem potvrdil pověst filmaře, který každou svou další prací překračuje vlastní stín.
Ve službách tématu i režiséra
Do trojice filmů bodujících v Cannes a následně i v Ostravě patřil rovněž testament loni zesnulého chilského režiséra Raoula Ruize. Jeho poslední dokončený film s názvem Noc naproti (La noche de enfrente) získal na Kameře Oku cenu za nejlepší kameru pro Inti Brionese. Mezinárodní porota své rozhodnutí obhájila tím, že „při rozhodování o udělení ceny bylo naším hlavním kritériem najít kameramana, jenž co nejlépe slouží jak tématu příběhu, tak záměru režiséra. Film, který porota vybrala jako vítězný, je jedním z nejlepších příkladů takové spolupráce za poslední dobu. Na základě vlastní zkušenosti můžeme tvrdit, že není snadné ho v tomto ohledu překonat.“ V této porotě byl zastoupen i Willy Kurant, mimo jiné spolupracovník Jean-Luca Godarda na filmu Mužský rod, ženský rod (Masculin, féminin: 15 faits précis, 1966). Při promítání tohoto filmu ve Vítkovicích se při technických potížích s projekcí Kurant mimochodem skvěle zhostil role uvaděče a promítače. Belgičan Rémon Fromont získal Zvláštní cenu poroty za kameru u filmu Almayerovo šílenství (La folie Almayer) a oceněná byla i Yvonna Teysslerová, studentka FAMU, která zvítězila v krátkometrážní soutěži se snímkem Poslední skupenství. Jedna z programových sekcí se také věnovala fenoménu nové německé vlny, takzvané Berline Schule. Tato sekce sdružovala nekomerční, převážně mladé německé filmaře, kteří se chtějí navrátit ke každodenním civilním příběhům. Všednodennost ale v těchto příbězích není glorifikována, právě naopak. Berlínští filmaři svou kamerou tupě přihlížejí zmatečnému a patetickému chování svých hrdinů, aniž by pro ně hledali východisko. Taková podívaná není snadná, ale přináší katarzi a hluboký vhled do života jedné generace. MFF Kamera Oko, byť veden převážně pražským organizačním týmem, velmi posílil ostravskou kulturní scénu. Nadto spojení filmových projekcí s industriálním prostředím dolní oblasti Vítkovic má své neopakovatelné kouzlo a nasnadě je i patronace hlavního sponzora – společnosti Vítkovice.
Autor je básník.