Začátkem prosince proběhl v Olomouci v pořadí již třináctý ročník Přehlídky animovaného filmu (PAF). Festival se dlouhodobě zaměřuje především na zkoumání hranic a nových obzorů audiovize.
Do podtitulu loňské Přehlídky animovaného filmu v Olomouci (4.–7. prosince) byla organizátory vsazena sugestivní otázka: „Co je to animace?“ Podle dramaturga Martina Mazance nešlo jen o jednorázový podnět, ale o vyjádření dalekosáhlejší koncepce, kterou by organizátoři chtěli uplatnit i v následujících ročnících. Touto otázkou dávají jasně najevo, že ani oni sami nevědí, jak se současné světové trendy budou vyvíjet, ani kde se předně nachází hranice animace. PAF se ostatně zkoumání mezí (animovaného) filmu věnuje dlouhodobě.
Hranice audiovize
Do koncepce zřetelně zapadá sekce Přítomnost, pohyb, proměna, jejímž garantem byl britský audiovizuální umělec a kurátor Mark Fell. Ten patří ke spřízněným duším festivalu – spolupracoval s ním v předchozích letech již dvakrát. Fell vybral tři dvojice audiovizuálních umělců, kteří spolu předtím nikdy nepracovali, a přizval je k vytvoření společného díla. Nové cesty audiovize ohledávalo také volné sdružení programátorů, grafiků a elektronických hudebníků Kolektiv, které se svou ukázkou live codingu obsadilo téměř celý prostor atria Konviktu. Po několikahodinovém improvizovaném výstupu, kdy na velkém množství pláten promítali naprogramovanou změť znaků, symbolů a křivek, umělci opustili své laptopy a nechali vizualizovaný jazyk algoritmů žít vlastním životem. Den nato proběhl workshop s tvůrci, kteří nabádali znalce programovacích jazyků, aby se live codingu také začali věnovat.
Pro mne osobně bylo nejzásadnější setkání s dílem portugalské tvůrčí dvojice Joăo Maria Gusmăo – Pedro Paiva. Sami autoři o své tvorbě, pohybující se na pomezí meditativní a artové kinematografie, neradi hovoří, a tak promluvil blízký přítel a teoretik umění Bruno Marchand. Ten ale sám přiznal, že výklad jejich filmů je zbytečný. Základem krátkých děl je interakce s prostorem a divákem – snímky žijí a zanikají před jeho očima. Nic víc za nimi není třeba hledat.
Kulturní kanibalismus
Dění v geograficky i kulturně vzdálené Jižní Americe představily sekce Kolumbijská animace a Buenos Aires Experiment. Kolumbijská animace je svou historií a kontextem pouze mladším bratříčkem té argentinské. Přehled její historie ve vztahu ke světové animované tvorbě přinesla přednáška animátorky Cecilie Traslavińi, podle níž se dá tvorba kolumbijských animátorů zjednodušeně shrnout slovem nepůvodní. Zdejší tvůrci, silně ovlivnění zejména produkcí Walta Disneyho a dalších velkých studií, totiž založili svou tradici na přejímání tendencí zahraniční produkce. V přednášce dokonce padl termín kulturní kanibalismus. Ten údajně obecně vystihuje latinskoamerickou kulturní produkci ve vztahu k celému světu.
Přizvané tvůrce sekce Buenos Aires Experiment spojuje láska k filmovému pásu a většina uváděných filmů se promítala z originálních materiálů super 8mm, 16mm a 35mm. Buenos Aires hraje pro experimentální filmaře důležitou roli, neboť je jediným místem v celé oblasti, které se intenzivně věnuje práci s klasickým filmovým materiálem. Stěhují se sem tvůrci z různých koutů Jižní Ameriky a vytvářejí komunitu, pro niž klasický film zdaleka není mrtvým médiem. Nejprestižnějším hostem této sekce byl Pablo Mazzolo, jehož filmy spojovala obrazová poetika výrazně se opírající o zvukovou stopu. Většinu hudebních podkresů pro jeho filmy vytváří významný argentinský skladatel a soundartista Alan Courtis.
Za zmínku stojí i výrazný host doprovodného programu, britský hudebník Dean Blunt, který si vysloužil renomé experimentátora již během působení v hudebním tělese Hype Williams. Aktuální sólovou albovou novinku Black Metal představil s doprovodnou kapelou v Divadle hudby. Už zhruba patnáctiminutové intro v setmělém sále plném kouře naznačilo, že nepůjde o koncert typu „vděčný umělec obšťastňuje oddané publikum“, ale spíše o zkoušku toho, co je posluchač za nastolených podmínek schopen akceptovat. Po zvukových a hráčských exhibicích nakonec došlo – byť tak trochu mimoděk – i na písně z aktuální desky. Celkově povedený koncert byl spíše než na Bluntově osobnosti založen na spolupráci kapely jako celku.
Autor je básník.