Kinematografie na pomezí

Loňský, jedenáctý ročník Přehlídky animovaného filmu (PAF 2012) by se dal charakterizovat jako zlomový – aspoň co se týká pochybností o smyslu existence festivalu a jeho charakteru. Na počátku skromná akce situo­vaná mimo pražské publikum si od počátku razila jasný a přímý přístup k dramaturgii. Z okrajového filmového druhu, jakým se animace zdá být, vznikla atraktivní přehlídka pro širší okruh publika. A to právě díky skvělé dramaturgii, která je pro organizátory celoročním závazkem.

Již v minulosti festival potvrdil své kvality uváděním mnohých hvězd z pomezí vizuál­ního a hudebního umění v signifikantní sekci Živá animace. K nejvýraznějším patřili Ryoji Ikeda, Alva Noto a Tim Hecker. Z filmového světa sem zavítal i Peter Greenaway, jenž sice proslul jako experimentální tvůrce hraných filmů, v Olomouci však představil své animace.

Internet a techno

Vedle tématu urbanismu, kterému festival zasvětil celou jednu dramaturgickou sekci, se loňská přehlídka zaměřila na mimořádně aktuální žánr současné animace, takzvaný Net Art, tedy animaci určenou pro prezentaci na internetu. Tím se zaobírala interaktivní přednáška mladých českých tvůrců, kteří v přiděleném čase obhajovali a odkrývali své projekty. Do světa Net Artu zasvětila publikum Marie Maixnerová alias ©Marry, která měla i samostatnou prezentaci svých nápadů s podtitulem The Emergency of an Artist (Umělcova nouze). Hlavním mluvčím a hybatelem světového Net Artu je holandský všestranný umělec Constant Dullaart, který byl hostem sekce PAF Kult. Jeho prezentace Human Internet (Lidský internet) byla zábavným sebereflexivním výstupem umělecké tvorby. Ze všeho řečeného a promítaného bylo zjevné, že tento poměrně mladý a dosud pevně nezakotvený umělecký žánr má velkou budoucnost.

Jako hosté Živé animace byli do Olomouce přizváni dva hudebníci světového formátu: Mark Fell a Sasu Rippati alias Vladislav Delay. Fellova audiovizuální výstava zkrášlovala suterénní prostory Konviktu. Za pomoci změn osvětlení a zvukových kulis nechal umělec prostorem poletovat balónek, jehož halucinační účinek spočíval ve zvláštním efektu kolísání stability. K tomu odkazoval i jeho audiovizuální program Multistability, který představil v kině Metropol. Jednalo se v podstatě o materiál z jeho poslední studiové nahrávky, který měl být podpořen projekcí. Dílem náhody či radikálním postojem samotného umělce však byl v kině promítán pouze modrý obraz. Na celkovém vyznění hudební produkce to nemělo naštěstí vliv. Mnohem komornější, a přesto stejně pohlcující bylo vystoupení Vladislava Delaye v kapli Božího těla. Na pohled chladný Fin svým experimentálním technem za naprosté tmy systematicky drtil publikum.

Filmové rukopisy

Živá animace, sekce, která z přehlídky činí unikátní hudebně­ vizuální podívanou, letos ke spolupráci přizvala také bytostné experimentátory Metamkine. Francouzská volná skupina filmařů, hudebníků a umělců se pohybuje na poli hudebních performancí již od konce osmdesátých let. Jejich abstraktní projekce promítaná z klasických promítaček a podpořená neurvalým analogovým rachotem evokovala cosi jako prapodstatu kinematografie.

Loňská Přehlídka animovaného filmu ovšem nabídla také spoustu kvalitních snímků. Jasným favoritem se stal v české premiéře promítaný film It’s Such a Beautiful Day (2011)amerického režiséra Dona Hertzfelda. Hertzfeld, byť ještě poměrně mladý autor, má za sebou mnoho krátkých animovaných filmů nekolísavé kvality. Jeho nejdelší, ze tří povídek sestavený celovečerní film zúročil to nejlepší z jeho uměleckého rukopisu. Hořko­sladká metafora o lidském soužení zabrala na všech úrovních. Mezi další pronikavé filmové rukopisy patřil poslední film Chrise Markera Kočky na střeše (Chats perchés, 2004) či hluboká dokumentární sonda do díla a života Petera Kubelky Fragments of Kubelka (2012).

Autor je básník.