Skupinka mladých tvůrců provedla počátkem října uměleckou intervenci v okolí Barrandovského mostu v Praze. Cílem zásahu se stala socha Josefa Klimeše z roku 1989 zastíněná reklamním billboardem.
V průběhu rychlé noční akce vylezli umělci na osvětlený billboard u silnice a přesměrovali jeho lampy tak, aby osvětlovaly blízkou plastiku zastíněnou touto obří reklamní plochou. Ze tmy se tak vlivem silného zdroje světla teatrálně zjevila do té doby téměř neviditelná socha z litého betonu od sochaře Josefa Klimeše, nazvaná Rovnováha. Obří billboard, v té době propagující luxusní automobil, se naopak propadl do temnoty.
Proměnlivou uměleckou skupinu, která stojí za tímto počinem, tvoří výtvarníci Vojtěch Fröhlich, Jan Šimánek, Vladimír Turner a architekt Ondřej Mladý. Svou akcí nestavějí na odiv ani tak svou odvahu, jako spíš vážný zájem o veřejný prostor. Projevili ho už například projektem z předcházejícího roku, kdy na úpatí téhož mostu využili gigantického otočného billboardu jako kolotoče.
Na Divokém východě
Jasné poselství akce nevyžaduje zdlouhavé vysvětlování. Všudypřítomný reklamní vizuální smog, který s nastupujícím „reálným kapitalismem“ nekontrolovatelně okupuje naše města, je zkrátka obtěžující, neestetický a zdraví škodící faktor. Tento fenomén má podhoubí nejen v nulové urbanistické a estetické vizi správců měst, ale především v oficiální podpoře soukromého sektoru na úkor prostoru veřejného. Reklamy kolem rychlostních silnic i na fasádách chráněných domů nás denně ubezpečují, že jsme stále ještě na „Divokém východě“. Jejich četnost je důsledkem všudypřítomné korupce, která zapříčiňuje, že nejsou trestána porušení už tak velmi liberálních pravidel o umístění reklamních ploch. Pocit studu můžeme zažít nejintenzivněji, pokud přejíždíme hranice do Čech z Rakouska nebo Německa, kde existují a hlavně jsou dodržovány přísnější zákony.
Dotyčná umělecká a politicky angažovaná aktivita je sice projevem občanské neposlušnosti, ale zdaleka není akcí ilegální. Naopak, částečně napravuje protizákonné jednání reklamního průmyslu. Ten tím, že umístil billboard před sochu tak blízko, že se z něj dá na ni přeskočit, porušil autorský zákon vztahující se k tvůrci sochy i architektovi mostu. Autor plastiky vypověděl, že za ním do ateliéru přišli agenti reklamní agentury a žádali ho, aby jim autorská práva na sochu prodal – podle nich by totiž mohla ideálně sloužit jako podstavec pro reklamu. Šestaosmdesátiletý Klimeš lukrativní nabídku odmítl. Zanedlouho poté však billboard před jeho dílem stejně postavili, a to tak, že z pohledu od silnice je plastika zcela zastíněna gigantickou reklamní plochou.
Unikátní socha
Jedinečný Barrandovský most v brutalistním stylu od světově uznávaného architekta Karla Filzaka byl podle přání tehdejší politické garnitury projektován jako most Antonína Zápotockého. Měl být proto původně „vyzdoben“ monstrózní socrealistickou bronzovou figurou tohoto v pořadí druhého komunistického prezidenta. Avšak díky angažovanosti architekta a úpadku cenzury koncem osmdesátých let bylo od propagandistického projektu upuštěno. Nahradila jej plastika abstraktní, již zrealizoval právě Klimeš, sochař monumentálních forem. Vzdal hold technickým možnostem litého betonu a mimořádné inženýrské úrovni dopravní stavby a vytvořil sochu Rovnováha. Její sokl je zapuštěn hluboko do písčitého břehu Vltavy, samotný tvar pak vychází ze stylizovaného geologického řezu vltavského koryta, jež od Barrandovských skal kaskádovitě klesá dolů a pak zvolna stoupá na druhé straně. Jako bezmála všechna abstraktní díla ve veřejném prostoru osazená za minulého režimu byl také tento artefakt označován za komunistický nesmysl. Nikdo si jej příliš nevšímal, nedostalo se mu údržby a pod nánosem reklamy a tuctových graffiti se postupně vytrácel. V záři reflektorů se ale ukazuje, že ze své působivosti nic neztratil.
Odvahu díla a monumentální účinek sochy dokazuje i to, že jí místní slovesnost přisoudila označení „Červ dobyvatel“, podle obřího pouštního tvora – symbolu osvobození planety Duna ze stejnojmeného sci-fi filmu od Davida Lynche. Mohou podobné partyzánské akce „Fremenů“ zachránit naši planetku od všudypřítomných reklam, nástrojů korporátní manipulace a symbolů vládní korupce? Svým počinem tak mladí umělci uskutečnili výzvu aktivisty Jordana Seilera k samosprávě veřejného prostoru: „Reklamní průmysl ukazuje, jak se systém obecně chová k naší společnosti: jedná s ní jako s obchodním artiklem… Je na nás, na veřejnosti, abychom znovu převzali kontrolu nad veřejným prostorem!“
Autor je umělec a pedagog působící na VŠUP.