H&M mělo zavřeno, Apple bdí

Dorazit do galerie v den uzávěrky recenze výstavy, je-li navíc oním dnem pondělí, tedy den zavírací, je dobré. Aspoň v případě střetu s projektem Tanji Widmannové Eine von Euch to platilo absolutně. Předchozí den totiž někdo z galerie, patrně s myšlenkou, že to tak bude technicky lepší, rozpletl spletitou síť kabelů spojujících části instalace. Díky tomu jsem měl možnost vstoupit do deformovaného a v sobě ztraceného uměleckého díla, které jsme se s laskavou ochotou právě přítomných lidí snažili uvést zpět do jeho původního stavu.

Výzkum spotřební techniky

Dominantní část instalace je tvořena množstvím zařízení pro zprostředkování zvuku i obrazu. Narazíme na projektor s USB diskem či s Mac mini, televizor s USB, reproduktory a sluchátka, vše je spojené pupečními šňůrami vizuálního balastu, desítkami přes sebe jdoucích kabelů, napojených různými prodlužovačkami do všech směrů, některé účelně, jiné zcela zbytečně – užívané, nadužívané, nevyužité. Snaha zapojit vše nebyla úspěšná, tolik zásuvek prostor zkrátka nenabízel. Každý přístroj má navíc své specifické ovládání. Jedná se snad o výzkum spotřební techniky, jakousi banální archeologii. Ovladače lze dle značek dobře přiřadit k jednotlivým přístrojům. Ne každý má však nabité baterie.

První projekce většího formátu, zhruba dva na jeden a půl metru, je promítána přes desky opřené o stěny, z nichž některé jsou obalené fóliemi. Působí to disharmonicky a disproporčně, světelný sloup z projektoru dodává další efemérní objem. Všudypřítomný branding je posílen zdůrazněnou základní tapetou Mac OS X. QuickTime se spoustou plug-inů je téměř nefunkční. Odstíny fialové pohlcují prostor. Druhá projekce, do výměny baterek umrtvená, je menšího formátu, výškově srovnaná s první. Televize, popřená umístěním obrazovkou k zemi, má pod sebou zrcadlo. Zvuk je zprvu nejasný. Vše je ale již v běhu. Hudba z bedny na opačné straně místnosti doprovází taneční performance na videu přede mnou. Možnost nahlédnout, byť velice vzdáleně a povrchně, do mechanismu vzájemných vztahů v instalaci náhle zabraňuje přímému odsudku a znuděnému pocitu, že se jedná jen o další instalační klišé.

Hipsterství v umění

A performance? Aktéři kladou před diváka slova a věty, jež se zdají být bez jasné vazby. Čtou snad nahodile vybrané definice a hesla z Wikipedie? Když posloucháte déle nebo se chopíte tiskovky, zjistíte, že jde mimo jiné o rané projevy Margaret Thatcherové, texty z blogů o současném umění, záznamy psychoanalytických sezení nebo pojednání o životě primátů. Slovo ztrácí v záplavě performativních aktů svou významovou hodnotu a rozplývá se v taneční hudbě, hipsterských oblečcích, mimice aktérů bez výrazu i v dalších shlucích kabeláže. Tedy tentýž jev, který by se dal obecně přiřknout každodennímu rozptýlenému internetovému pohybu. Obsah mluví zcela aktuální řečí blízkou běžnému hipsterovi, umělecká forma je však už historicky ozkoušená. Kolik podlah galerií pokrytých kabely jsme již viděli, se na prstech dopočítat nedá. Ostatně eklektické využívání forem minulosti je také jasným znakem řečené subkultury.

Znamená tedy název výstavy Jedna z vás otevřené přiznání identifikace s hipstery? Nebo jde vlastně o jednu z nás, bez ohledu na to, jestli každé ráno složitě kombinujeme levné barvy a střihy z H&M s úlovky na cestě po vintage shopech? Jde o identifikaci, humor, výzkum média performance? Že by autorka vztáhla ruku k zamčeným dveřím mezi uměním a zábavou? Umění jako výsledek závažné intelektuální práce se tu staví proti hipsterské životní skládačce nesouvisejících významů a znaků. Je to hra, nebo tvrdý denní chleba? Bohužel jsem ke své smůle nestihl vernisáž a umělkyni nepotkal. Při svých instalacích má ale údajně pedantskou potřebu doladění všech detailů na úrovni milimetrů. Pokud to tak skutečně je, po mé návštěvě už v Tranzitdisplay Tanju Widmannovou nenajdete. Omlouvám se.

Autor je student teorie umění na VŠUP.