V rukou manažerů

Současná česká vláda usiluje o restrukturalizaci českých vysokých škol podle komerčního vzoru vnucovaného anglosaským univerzitám s ničivými důsledky už řadu let. Ideologicky jde o neoliberální model, podle něhož je vzdělání zboží a univerzity jsou komerčními podniky. Nejničivější se zdají tyto reformy být ve Velké Británii, kde se neoliberalismus snoubí s byrokratickými státními zásahy. Hrozí vážné nebezpečí, že tradiční idea univerzity jako nezávislé společenské instituce, jejímž úkolem je kriticky zkoumat svět, získávat nové vědomosti a šířit je, zajde na úbytě. Vláda si žádá univerzity jako firmy, které produkují lukrativní výzkum pro průmysl a vydělávají na prodeji vzdělávacích kursů studentům. Ztratila se představa, že univerzitní vzdělání slouží ke kultivaci osobnosti a k rozšíření mysli. Ve vládních kruzích byla nahrazena představou univerzitního vzdělání považovaného čistě za nástroj, s jehož pomocí pro sebe absolvent v budoucnosti vydělá peníze.

Ve světě luxusu

Jaké to má konkrétní dopady na britské univerzity? Byly zlikvidovány samosprávné univerzitní struktury a hrozí omezení akademických svobod. Vedení univerzit převzaly malé nevolené skupinky manažerů. Role univerzitních senátů byla oslabena. Děkani fakult jsou jmenováni shora univerzitními manažery, kteří si udělují astronomické platy. Plat rektorů britských univerzit je dnes v průměru kolem 750 tisíc korun měsíčně. Vysoké mzdy si schválili i šéfové fakult. Manažeři žijí v odděleném luxusním světě bez kontaktu s normálním akademickým provozem. Astronomické příjmy je přesvědčily, že jsou „lepšími lidmi“, nemají tedy potřebu radit se s pracovníky provádějícími výuku a výzkum. Jediným měřítkem úspěšnosti vysokých škol a univerzitních učitelů se stal zisk. Nezáleží na výzkumu, ale na získávání grantů. Kdo nepřinese univerzitě externí finance, jako by nebyl. Na některých britských vysokých školách mají profesoři povinnost získat univerzitě nejméně 100 tisíc liber ročně.

Uplatňování komerčního principu jako základního měřítka veškeré univerzitní čin­­­nosti vede k likvidaci dosud uznávaného postavení univerzit. Zavedení školného nezpůsobuje jen zadluženost studentů. Je to útok na podstatu univerzity. Komerční princip funguje na základě poptávky, tedy na základě konvenčních rozhodnutí spotřebitelů podle principu nejnižšího společného jmenovatele. Univerzita jako instituce však nemůže dělat jen to, co veřejnost právě žádá. Musí mít volnost předvídat a zabývat se věcmi, které veřejné mínění či podnikatelská sféra nepovažují ještě za důležité. Pro pokrok společnosti je nutné, aby univerzity pěstovaly i obory, které se zdají být z komerčního hlediska v dané chvíli bez významu – protože nikdy nelze říct dopředu, k čemu daný výzkum a dané znalosti mohou být jednou dobré.

Boj o lukrativní studenty

Nedávno si v Praze jistý profesor filosofie pochvaloval zavádění univerzitního školného. Na základě zkušeností z Británie je však třeba počítat s možností, že pár let po zavedení komerčního principu na české vysoké školy už nebudou žádné katedry filosofie existovat. Po zavedení školného v roce 2006 klesl počet studijních oborů o 27 procent. Úsilí manažerů vede naopak k vytváření vysoce lukrativních kursů, navštěvovaných stovkami platících studentů, pokud možno ze zemí mimo Evropskou unii – ti musí platit nejvíce. Podporovány jsou především podnikatelské obory, případně technické obory v oblastech, které umožňují získávat velké granty. Humanitní a společenskovědné fakulty jsou univerzitním manažerům na obtíž. Obory, které jsou považovány za příliš specializované, se ruší. Například v Glasgow je ohroženo studium jazyků a kultur středovýchodní Evropy. Kolegové se obávají, že další na řadě bude teologie, archeologie, historie a filosofie. Bakalářské programy jsou stále jednodušší (na některých univerzitách se v nich učí už jen dvě nebo tři hodiny týdně). Vysoké školy zavádějí v prvních dvou ročnících „jednotný kurs“ společný pro celou řadu oborů, k specializaci dochází až v posledních dvou letech studia. Univerzity se překotně snaží zakládat pobočky v zahraničí, především v Číně (učí se samozřejmě v angličtině). V českém kontextu by to mohlo znamenat, že ve snaze získat lukrativní studenty ze zahraničí budou vysoké školy za pár let vyučovat jen v angličtině.

Proti sílící komercializaci britských univerzit se ovšem zvedá odpor. Na Glasgow University, ale i na řadě jiných britských vysokých škol protestovali studenti velmi efektivně proti uzavírání kateder. Ohrožení centra středoevropských studií bylo loni po mnoho měsíců předmětem zájmu skotského i mezinárodního tisku. Vznikla iniciativa Za veřejné univerzity (neměli by s ní čeští akademikové spolupracovat?). Důležitou roli při boji proti manažerským praktikám hrají i univerzitní odbory (které bude v Česku nutno teprve aktivizovat). Zajímavým potenciálním krokem proti komercializaci univerzit je nová analýza právě vypracovaná pro skotské ministerstvo školství. Ve Skotsku neplatí studenti za pregraduální studium školné a postoj skotské vlády vůči vysokým školám se zdá být podstatně osvícenější než postoj vlády anglické. Proti vládnímu návrhu na demokratizaci skotských vysokých škol se však z manažerských kruhů britských univerzit ozývají protesty. Skotští politikové by prý měli žít v „reálném světě“ a nechat univerzitní manažery i nadále školy komercializovat.

Autor je šéfredaktor Britských listů.