Environmentálně motivované přímé akce, tradičně doprovázené mediálním blackoutem, jsou téměř po celém světě čím dál častější. Jejich terčem se stává také těžba a využívání nekonvenčních fosilních paliv, která představují globálního ekologického strašáka číslo jedna.
Nekonvenční fosilní paliva jsou zdroje zemního plynu a ropy pocházející ze surovinových zásob, jež vyžadují technologicky a ekonomicky náročnější postupy těžby. Ještě před patnácti lety by se je vzhledem k dostatečným zásobám konvenčních paliv nevyplatilo těžit. S blížícím se ropným zlomem se karta obrátila a jejich využití naopak slibuje ekonomické oživení.
Klimaticky nepřátelská paliva
Mezi nejvíce těžená nekonvenční fosilní paliva patří ropné písky a plynové břidlice, dále sem můžeme zařadit podzemní zplynování uhlí, těžbu klatrátů metanu a další extrémní postupy. Ropné písky se ve větší míře těží zatím jen v Kanadě, která má po Saúdské Arábii celosvětově druhé největší ověřené ropné zásoby a stala se tak nejvýznamnějším dodavatelem pro USA. Kanadský stát Alberta, který hostí největší těžební projekt na světě, se potýká s environmentálními dopady jejich těžby, jako jsou plošné odlesňování tajgy, znečištění povodí řeky Athabaska, měsíční krajina s obřími toxickými jezery nebo porušování práv domorodých obyvatel.
Plynové břidlice se těží metodou hydraulického štěpení (hydraulic fracking) a získává se z nich zemní plyn. Během procesu je do podzemních vrstev za vysokého tlaku a teplot vtlačována voda společně s řadou chemických látek. Následnou reakcí je z podloží uvolňován zemní plyn, který je odtěžen. Důsledkem tohoto způsobu těžby je toxické zamoření povrchových a podzemních vod, případně mohou nastat lokální zemětřesení, jako například letos v britském hrabství Lancashire.
Často zmiňovaným argumentem hovořícím proti ropným pískům a břidličnému plynu je jejich vliv na klimatické změny. Extrémní projevy počasí můžeme dávat za vinu extrémním metodám těžby. Těžba ropných písků vyžaduje velké množství dodatkové energie a zhruba třetina energie obsažená v hornině, kterou je směs živice s pískem, je spálena během samotného těžení a následné extrakce (u konvenční ropy to bývala jedna setina). Spolu s odlesněním kanadské tajgy to představuje velké emise oxidu uhličitého, které v souhrnu posouvají takto vytěženou ropu k nejvíce klimaticky nepřátelským palivům vůbec.
Plynové břidlice jsou pravděpodobně ještě větším zabijákem klimatu, protože během jejich těžby uniká velké množství metanu, který je po oxidu uhličitém druhým nejvýznamnějším skleníkovým plynem. Některé vědecké studie tvrdí, že emise skleníkových plynů při získávání břidličného plynu jsou srovnatelné s emisemi z hnědého uhlí, nebo je dokonce převyšují. Velké úniky metanu z podloží dokazují videozáznamy kolující na internetu, na kterých lidé zapalují vytékající směs po spuštění kohoutku v koupelně. Když k tomu připočteme toxické znečištění vody a další zatím neprozkoumané dopady extrémních metod těžby, jedná se o zásah do života, který rozhodně nenechává obyvatele žijící v okolí v klidu.
Odpor přímo na místě
Investičně velmi nákladná těžba ropných písků čelila kampani britských Climate Campů, které tlačily na bankovní instituce, jako jsou RBS, HSBC a Barclays, aby na tyto projekty neposkytovaly úvěry. Kampaň v roce 2010 zahrnovala divadelní a hudební produkce partyzánských skupinek přímo v pobočkách bank nebo blokádu světového ústředí RBS přímo v Edinburghu. Blokády benzínových pump formou pouliční párty nebo rozlévání falešné ropy v kulturních institucích sponzorovaných ropnými společnostmi byly další formou umělecko aktivistických performancí. Greenpeace a jiné environmentální skupiny uskutečnily v Kanadě blokády a symbolické akce přímo v povrchových dolech ropných písků. Těžba pokračuje a odpor kanadské veřejnosti stoupá stejně jako odpor na druhém konci ropovodu ve Spojených státech.
Ropovod Keystone XL, který buduje TransCanada Corporation, má spojovat zdroj ropných písků v Albertě s rafineriemi a terminály v Oklahomě, Illinois a Texasu. Jedním z protestů, které se loni odehrály, byla demonstrace několika tisíc lidí za účasti například laureáta Nobelovy ceny Jodyho Williamse a filmové hvězdy Marka Ruffala. Požadovali po Baracku Obamovi, aby projekt v hodnotě sedmi miliard dolarů zastavil. Nepomohly demonstrace ani hromadné občanské neposlušnosti před Bílým domem, které doprovázelo masové zatýkání, proto na začátku loňského října došlo na fyzickou blokádu a každodenní přímé akce, které zasáhly konstrukci ropovodu v Texasu. Došlo k propojení zájmů majitelů pozemků a klimatických aktivistů, kteří se ocitli na stejné straně barikády a drží pospolu. Majitelé pozemků byli velmi často donuceni k nevýhodným smlouvám a mnoho dalších je ohroženo rekordně nehodovým provozem ropovodu. Nenásilné taktiky aktivistů zahrnují například stromové posedy nebo připoutání přímo k trubce ropovodu.
Proti zlaté horečce břidličného plynu
Břidličný plyn není o mnoho oblíbenější. Někdy je těžké rozhodnout, zda se jedná o běžný provoz, nebo již havárii. Zatím nejrozsáhlejší těžba probíhá v USA. Na jaře a v létě loňského roku se uskutečnila celá řada akcí: protesty během dražby pozemků s nerostnými zásobami v Michiganu, mírumilovné pochody v Severní Karolíně a New Yorku, okupace pozemků v Pensylvánii, několikatisícová demonstrace v Ohiu, silniční blokády, narušování mítinků těžařských společností atd. Se zlatou horečkou břidličného plynu, která se již rozšiřuje i do dalších zemí, se množí také odpor veřejnosti. Loni v září byla uspořádána koordinovaná mezinárodní akce s názvem Global Frackdown, která se odehrála ve dvaceti zemích na pěti kontinentech. Belgii, Ukrajinu, JAR, USA, Francii, Argentinu doplnila Česká republika, kde je zájem o těžbutaké.
Ve Velké Británii aktivisté pravidelně šplhají na vrtné soupravy nebo stavějí improvizovaná těžní zařízení na pozemcích majitelů těžebních společností, aby jim dali zakusit to, co oni servírují jiným. Loni na podzim se jim povedl husarský kousek, když uskutečnili nejdelší okupaci elektrárny v historii. Na konci října jich patnáct vyšplhalo na komíny téměř postavené elektrárny West Burton v hrabství Nottinghamshire, která má být jednou z dvaceti nových plánovaných elektráren poháněných spalováním zemního plynu. Když po osmi dnech vylezli z útrob komínu, kde měli postavený kemp, následovala další přímá akce v Londýně. Skupina Frack Off! uspořádala během konference určené pro potenciální investory do břidličných plynů protest, jenž se odehrál formou tzv. die in, kdy účastníci nehybně leží, případně jsou ozdobeni něčím, co upozorní na jejich záměr.
O břidličném plynu se mluví jako o jednom z faktorů, který pomáhá krizí postiženým Spojeným státům nastartovat ekonomický růst. Přesto jsou environmentální a sociální důsledky těžby již teď obrovské. Zbytek Evropy se potýká s otázkou, zda těžaře k sobě pustit, či nikoliv. Třebaže se lidé ve většině evropských zemích brání, někde se již těží (na severu Německa) nebo pravděpodobně těžit bude, což je případ Polska, kde by se mělo začít už v roce 2014. V Česku proběhlo zatím několik protestů za účasti zejména lidí z lokalit, v nichž by k těžbě mohlo dojít. Americké těžební společnosti projevily zájem o průzkum ložisek na Berounsku, Valašsku a Trutnovsku, na což reagovala veřejnost vznikem koalice občanských iniciativ s názvem STOP HF. Přestože již dnes koalici podporuje čtyři sta padesát tisíc českých občanů, zatím není důrazně prosazován zákon, který by těžbu v Česku zakázal. Namísto toho ministerstvo životního prostředí lišácky na hydraulické štěpení pouze zavedlo moratorium a připravuje novelizaci horního zákona. Tento postup si nelze vykládat jinak, než že naši politici potřebují čas, aby si rozmysleli, jak z těžby v budoucnu získat co nejvíc.
Autor pravidelně publikuje na webu greenaction.cz.