Demonstrovat a vytrhávat

Masová produkce geneticky modifikovaných plodin (GMO) způsobuje řadu environmentálních rizik – například vznik takzvaných superplevelů nebo ohrožení přirozené biodiverzity. Ovšem ani běžní konzumenti, kteří se o tyto problémy nezajímají a pouze se bojí případných zdravotních rizik, by neměli zůstávat v klidu. I u organických potravin je dnes totiž povolena příměs GMO v hodnotě do devíti promile. Přes sliby vědců, kteří trans­genní plodiny vyvíjejí, nelze v praxi kontaminaci zabránit, a nedobrovolnými konzumenty geneticky modifikovaných potravin se tudíž stáváme všichni.

Sabotáže výzkumných polí

Podle oficiálních statistik dosáhly plochy oseté geneticky modifikovanými plodinami v roce 2013 již 175 milionů hektarů. Toto číslo každoročně narůstá o několik procent. Ve Spojených státech, Argentině a Brazílii se podíl geneticky modifikovaných odrůd sóji a bavlníku pomalu blíží ke stu procentům. Znamená to, že transgenní odrůdy v těchto zemích prakticky nahradily běžná osiva nejvýznamnějších zemědělských rostlin. Podobný trend můžeme pozorovat také u kukuřice a některých dalších plodin. Nicméně téměř celá Evropa zatím většímu rozšíření geneticky modifikovaných plodin úspěšně odolává. Před povolením komerčního pěstování dochází v Evropské unii u každé transgenní odrůdy k polním pokusům na malých plochách a teprve poté mohou být rostliny pěstovány velkoplošně. Autorizací zatím prošly pouze dvě plodiny: brambora Amflora společnosti BASF a kukuřice MON810 společnosti Monsanto. Přesto se mohou v potravinářství používat i jiné modifikované plodiny, které mají povolení k dovozu (například sója, řepka, cukrovka nebo bavlna).

Brambora Amflora byla propadákem už od začátku. V roce 2010 se sice v omezeném rozsahu komerčně pěstovala v Česku a Německu, dnes ji ale nikde v Evropské unii nenajdete. Kukuřice MON810 byla zase zakázána v Rakousku, Itálii, Řecku, Švýcarsku, Německu, Francii, Lucembursku, Polsku, Bulharsku a Maďarsku, přičemž první trojice zemí dokonce zcela zakázala výzkum transgenních plodin. V Německu, Velké Británii, Francii a Belgii byl výzkum ukončen v důsledku sabotáží výzkumných polí. Jedná se tak pravděpodobně o jedno z mála ekologických témat, do kterého lze efektivně a snadno zasáhnout přímou akcí.

Akademici a aktivisté analyzující úspěšná sociál­ní hnutí se často shodují na skutečnosti, že efektivitu různých kampaní zvyšuje diverzita používaných strategií. A právě odpor proti transgenním plodinám zahrnuje jak vzdělávání, lobbing, petice a celosvětově koordinované demonstrace, tak okupace ploch určených k osetí, případně útoky na výzkumná zařízení. Do odporu proti transgenním plodinám se tudíž nezapojují pouze ekologičtí aktivisté, ale také farmáři, včelaři či prostě nespokojená veřejnost. Výhodou sabotáží je, že pro vytrhání rostlin není potřeba žádných zvláštních technických znalostí nebo dovedností, a přitom právě zničením testovacích plodin lze účinně oddálit komercializaci plodin, protože úspěšné pokusy podmiňují jejich následné zavedení na trh.

Rozzuření kopáči

Likvidace geneticky modifikovaných plodin probíhají více než čtvrt století, začaly tedy dříve, než došlo k jejich prvnímu komerčnímu využití v roce 1996. Již první transgenní pokusné pole pod širým nebem se stalo cílem sabotáže. V roce 1987 aktivisté radikální ekologické organizace Earth First vytrhali dva tisíce jahodníků pěstovaných na pozemcích Kalifornské univerzity. Sabotáže pokračovaly na americkém kontinentě také v dalších několika letech. V roce 1991 se přihlásila k likvidaci tří výzkumných transgenních polí nizozemská skupina Rozzuření kopáči. Následovaly další ekoaktivis­tické akce, například v červnu 1997 proběhla první sabotáž pokusného pole ve Velké Británii, při níž bylo kompletně zničeno bramborové pole v Cambridge, a týž rok následovaly další sabotáže ve Velké Británii, Německu a Francii. Poté došlo k masivnímu tažení Earth First proti geneticky modifikovaným plodinám ve Velké Británii. Za jediný rok zde bylo zničeno třicet testovacích polí. K nočním likvidacím se přidaly hromadné sabotáže za bílého dne, kdy se lidé po protestních shromážděních vydali před zraky policistů a ochranky vytrhat pole s transgenními plodinami. Biotechnologický průmysl ve Spojeném království čelil neustálému odporu veřejnosti až do roku 2003, kdy zde byly polní pokusy prakticky ukončeny.

Během britské kampaně se sabotáže transgenních polí rozšířily do celého světa (stovky pokácených transgenních stromů v Kanadě, deset tisíc demonstrantů v ulicích Ženevy, sabotáže polních pokusů v Nizozemí, Francii, Irsku, Belgii, Austrálii a Chorvatsku, námořní blokády dovozu transgenních plodin v Ekvádoru a Brazílii, rozsáhlé sabotáže laboratoří v USA a Indii). V posledních letech se k polním sabotážím přidaly sabotáže elektronické. Společnosti Monsanto a Syngenta, světoví biotechnologičtí lídři, jsou poslední dva roky neustále pod palbou hacktivistické kampaně Operation Green Rights, vedené skupinou Anonymous.

Podobný úspěch jako v Británii oslavili sabotéři o deset let později v Německu. Rozsah pokusných polí postupně klesal z 67 hektarů v roce 2007 na 0,8 hektaru v roce 2012. Tři z největších biotechnologických společností BASF, Syngenta a Bayer v lednu 2012 oznámily, že v zemi ukončují své několikaleté podnikání a výzkum týkající se transgenních plodin. Německá společnost BASF přerušila vývoj a komercializaci geneticky modifikovaných plodin v celé Evropě a přesunula své výzkumné biotechnologické činnosti do USA. Minulý rok se naši západní sousedé stali GMO­free zemí.

Česko jednou z posledních bašt GMO

Česko zůstává jedním z posledních ostrůvků komerčně pěstovaných transgenních plodin v Evropě. Společně s Rumunskem, Slovenskem, Portugalskem a Španělskem patříme mezi několik málo států, kde se stále pěstuje kukuřice MON810. Většina legální evropské produkce transgenní kukuřice pochází ze Španělska, kde jsou jí osety desetitisíce hektarů. U nás bylo nejvíce transgenní kukuřice, celkem 8 380 hektarů, zaseto v roce 2008 a od té doby její plocha každoročně klesala, až na 2 560 hektarů v roce 2013. Kromě toho jsme jednou z posledních bašt biotechnologického výzkumu. Podle depeší odeslaných mezi lety 2005 a 2009 z americké ambasády v Praze, které byly uveřejněny na serveru WikiLeaks, se snaží Spojené státy prostřednictvím Česka šířit biotechnologie do zbytku Evropské unie. Loni u nás bylo na celkem 2,8 hektaru zaseto šest různých geneticky modifikovaných odrůd, přičemž převládala kukuřice odolná herbicidům. Geneticky modifikovaný len a hrách vyvíjí šumperská společnost Agritec v Rapotíně. V Praze se každoročně pěstuje políčko trans­genního tabáku přímo na Albertově a několik desítek geneticky modifikovaných slivoní roste již několik let v Ruzyni. Transgenní jarní ječmen zase pěstovali v Olomouci­Holici a v Lukavci na Vysočině. Naštěstí odpor konzumentů ke geneticky modifikovaným plodinám výrazně omezuje výběr produktů na pultech českých obchodů (nejčastěji se jedná o oleje Lukana nebo Ceresol, které obsahují geneticky modifikovanou sóju).

Autor publikuje na webu greenaction.cz.