Patrik Linhart, spisovatel a občasný přispěvatel obtýdeníku Tvar, zveřejnil na portálu czechlit.cz vskutku hrdinský text o napjaté situaci v jeho domovském Duchcově. Usoudil totiž, že problémem dnes není xenofobie ani rasismus, ale naopak privilegovanost romského etnika. Ve svém článku Jsme pro ně White Powder mimo jiné píše: „Od Romů jsem za ty roky, co jsem na světě, zažil jen agresivitu. Tzv. ,romská otázka‘ už není náš problém, jejich problém jsme totiž my. Proto bych svého syna nikdy nedal do třídy, kam chodí Romové, ať se třeba Evropská unie p….e. Česká společnost je jedna z nejtolerantnějších v Evropě. Ale doufám, že česká holubičí povaha umí taky napodobit orla.“ Spisovatel, který se v dokumentu České televize Těžký život básníků (2012) přiznává k radostnému zneužívání stipendijních pobytů (tedy jisté obdoby sociálních dávek pro tak příživnickou a neschopnou část společnosti, jakou jsou spisovatelé, básníci a umělci), najednou volá po spravedlivém hněvu namířeném k etniku, které parazituje na poctivé práci bílé většiny.
Zde si můžete přečíst původní znění článku spisovatele Patrika Linharta, který byl z portálu czechlit.cz odstraněn několik hodin po jeho zveřejnění.
Schválně užívám slovo „parazitovat“ upomínající na předvolební klipy maďarské ultrapravicové strany Jobbik, která dnes vládne společně se stranou Fidesz premiéra Orbána. V dotyčných klipech totiž solidní, od pohledu čestní představitelé bílé maďarské většiny zabíjí poletující komáry a vzápětí se objeví nápis „Pryč s parazity!”. Od situace v Maďarsku se duchcovské události liší v jednom podstatném momentu: zatímco čeští těžkooděnci naháněli „nějakých třicet magorů“, kteří v Duchcově „dělali problémy“, maďarská policie v nejlepším případě dělá netečný dozor domobranám Jobbiku, které do „problémových oblastí“ vyjíždějí „udělat pořádek“. Známý případ z roku 2009, který ztvárnil Benedek Fliegauf ve svém filmu Je to jen vítr (2012), kdy v jedné takové vyloučené lokalitě na maďarském venkově byla vyvražděna celá romská rodina, je jen jedním z nejviditelnějších excesů tamější situace. Z nařízení vlády, které se velmi podobá českému vládnímu projektu DONEZ, jsou totiž na maďarských vesnicích zřizovány protokoncentrační tábory, kde Romové dvanáct hodin denně vykonávají veřejné práce, aby si mohli vyzvednout sociální dávky. Není divu, že Evropský parlament již vymýšlí způsob, jak si došlápnout na maďarskou vládu a zabránit jí v těchto krocích.
Pokud jde o Linhartův článek, můžeme jenom uvítat, že byl zveřejněn právě na serveru czechlit.cz, který má sloužit „k propagaci české literatury v zahraničí prostřednictvím poskytování informací“ a který byl v roce 2005 zřízen Ministerstvem kultury ČR. Zdá se, že portál svou roli sehrává správně – o českém rasismu a xenofobii totiž podává pravdivou zprávu.