Přes masivní protesty, které předcházely květnovým volbám v Malajsii, a přes velký optimismus opozičního hnutí, jenž volby provázel, zvítězila již po třinácté vládní strana. Volby odrážejí i obecnější politické mechanismy v současné jihovýchodní Asii – dynamickém regionu na půl cesty mezi autoritarismem a demokracií.
Volby v Malajsii přilákaly osmdesát procent oprávněných voličů. Přestože opoziční Lidová fronta získala více než polovinu všech hlasů (přesně 50,87 procenta), vládní Národní fronta si připsala většinu křesel. Jde o důsledek většinového volebního systému, podle něhož křeslo získává v každém okrsku pouze jeden kandidát s největším počtem hlasů. Volební obvody jsou však různé co do počtu obyvatel. Na venkově, kde vládní koalice obvykle boduje, připadá na jeden obvod výrazně méně voličů než ve velkých městech. Společně s dozorem nad médii představuje rozdělení volebních obvodů podle přestavitelů opozice mechanismus, kterým se vládní elita drží u moci.
Etnická polarizace
„Celkově rozhodnutí lidu ukázalo trend polarizace voličů. Je to trend, jehož se vláda obává, protože dosud nebyl dobře řešen. Je to trend, který může roznítit další napětí,“ komentoval výsledek voleb premiér Najib Razak. Reflektoval tak, že vítězná strana utrpěla největší porážku od roku 1969 a výraznou měrou k ní přispěli etničtí Číňané. Tato největší malajská menšina, tvořící asi čtvrtinu obyvatel země, se totiž definitivně přiklonila k opozičním stranám, které slibovaly odstranění diskriminační politiky upřednostňující většinové etnické Malajce oproti minoritám. Staronový premiér v reakci na to přislíbil zahájit proces usmíření různých etnických skupin. Jeho slib překvapivě vzala vážně i řada politických komentátorů, kteří se domnívají, že pokud se vládní Národní fronta bude chtít udržet u moci bez eskalace etnického napětí i po dalších volbách, nic jiného jí nezbude.
Velké etnické rozdíly představují výzvu nejen pro Malajsii, ale i pro další země jihovýchodní Asie: demokratizační procesy v Burmě provázejí konflikty mezi buddhisty a muslimy, jih Thajska zase řadu let sužují ozbrojené sváry mezi menšinovými Malajci a thajskou vládou. V těchto tenzích se odráží dávná historie regionu, různé vlny migrací i koloniální dědictví. Vedle těch etnických ale existují i jiné trhliny, které přibyly v posledních letech.
Městský šovinismus
Jde zejména o neustále se prohlubující mezeru mezi městy a venkovem. Tu odráží i diskurs západních politických věd. Jejich jazyk, podpořený modernizační teorií, totiž považuje za klíčové ukazatele demokratizace míru vzdělání a výši přijmu a nositele těchto vlastností nalézáme právě ve městech. Tento diskurs pak marginalizuje volbu venkovského obyvatelstva, které – podle místních blogerů zlákáno dárky a přísliby – houfně volilo vládnoucí elitu, zatímco městští voliči upřednostňovali opoziční strany a v jejich volebním chování také nebyla tak patrná etnická dimenze. Singapurský sociolog Eric J. Thompson k podobným komentářům uvádí: „Znovu se opakuje politika městského šovinismu, kterou pozoruji v jihovýchodní Asii minimálně od devadesátých let.“ Domnívá se, že opoziční hnutí by měla přestat dělat z vesničanů hlupáky a zamyslet se, jak s nimi začít komunikovat a co jim nabídnout. Upozorňuje rovněž, že reálná dynamika voleb se v řadě případů může odchylovat od jednoduchých vysvětlení. Ve venkovských oblastech jsou často i opoziční kandidáti členy lokálních korupčních klik a vládnoucích kartelů nebo jde o kandidáty, kteří jsou místním obyvatelům neznámí.
Zatímco výsledky voleb ve velkých městech dokládají význam a sílu nových médií, nulový dopad na venkovské voliče naopak ukazuje jejich relativní slabost. Pokud mladé městské elity nenavážou komunikaci s venkovskou populací, není velká šance, že by reformní proces v jihovýchodní Asii dále postupoval. Bohužel západní politická teorie a političtí komentátoři v mnoha případech městské elity v jejich šovinismu utvrzují.
Hnutí za očistu volebního systému
Když minulý rok probíhaly v Kuala Lumpur masové protesty za očistu volebního systému organizované hnutím Besrih, nebylo ještě zřejmé, zda a jak se to projeví ve volbách (srov. A2 č. 14/2012). Řada nesrovnalostí nebyla dosud vyřešena. Přestože byla ústřední volební komisí jako pozorovatelé voleb oslovena i menší místní sdružení, hnutí přizváno nebylo a následně se přidalo ke stížnostem opozičního předáka Anwara Ibrahima ohledně volebních podvodů. Ten nicméně ve svém protestu, v němž zmiňuje problémy s identifikací voličů, falešnými jmény a manipulací s volebními pozorovateli, konstatuje, že od minulých voleb došlo ke zlepšení, co se týče férovosti kampaně. Politická analytička Khoo Ying Hooi, která aktivitu sdružení Besrih dlouhodobě sleduje, se domnívá, že jeho vliv je nezpochybnitelný: „Malajci už nejsou jen pozorovatelé politického hnutí, ale cítí větší vliv na směřování země. Dříve byli známí svým apatickým žehráním na volby a národní politiku. Dnes je to jiné a je nepochybné, že Besrih to pomohl nastartovat.“ Připouští ovšem, že tento vliv se týká převážně mladých a městských obyvatel.
Situace v Malajsii ukazuje, že demokratizace není věcí zlomu, spíše postupné změny. Na rozdíl od transformačních přechodů v postkomunistických zemích, směřujících k členství v Evropské unii a začlenění do kapitalistického ekonomického systému, jde v případě Asie o příběh s otevřeným koncem. Nicméně otázka navazování kontaktů mezi městem a venkovem může být inspirativní i pro nás. Rozčarovaní a odsuzování svých spoluobčanů malajskými blogery z měst nemělo svou dikcí daleko k reakci pražské kavárny na výsledky druhého kola českých prezidentských voleb.
Autor je sociolog.