Newyorská skupina Vampire Weekend na své třetí desce, nazvané Modern Vampires of the City, připravila neobvyklou směs chytlavého popu a textových narážek a odkazů. Mezi množstvím témat, jichž se frontman a textař Ezra Koenig v písních dotýká, dominuje otázka víry.
Krésus byl starověký král, který vládl v 6. století před naším letopočtem v západní části Malé Asie. Byl proslulý svým bohatstvím, neváhal ale investovat – často například posílal dary do věštírny v Delfách. Podrobnosti o jeho životě jsou zkreslené časem a dnes je pokládán spíše za postavu z legend. V některých příbězích hraje ústřední úlohu, v jiných je jeho role redukovaná na přirovnání „bohatší než Krésus“.
V případě newyorských Vampire Weekend, kteří v květnu vydali na značce XL Recordings svoji třetí desku Modern Vampires of the City, je „bohatší než Krésus“ dívka, kterou předkové frontmana Ezry Koeniga srovnávají s jeho aktuální partnerkou v písni Step. Kromě referencí na starověké legendy se v textu mihne třeba i odkaz na kambodžský chrám Angkor Vat, považovaný za vrcholnou stavbu khmerské architektury. Píseň navíc končí lyrickým obrazem, v němž se Koenig se svou dívkou choulí pod sochou Johna Jacoba Astora, obchodníka, který se v 19. století stal prvním miliardářem v dějinách Spojených států.
Šampaňské na střeše
Pro Vampire Weekend je tento odkaz klíčový – od svého založení v roce 2006 byli vystaveni neustálým útokům ze strany zapálených bojovníků za sociální spravedlnost. Provokovali zpěvem o moderní architektuře a videoklipy, v nichž se zlatá mládež bezstarostně věnovala tenisu. Za kontroverzní považovali odpůrci i jejich bohorovnou práci s africkými vlivy, které do svého kytarového popu zařazovali naprosto svévolně a zdánlivě bez kontextu.
Ještě na druhém albu Contra (2010) se skupina snažila vysvětlovat, že podobné interpretace jsou mylné. Nikoho nezajímalo, že muzikanti, kteří vyvolávají dojem hošánků ze soukromých škol, mají ve skutečnosti íránské, ukrajinské nebo irské předky a „smetánkovská“ estetika je pro ně jenom hra. Jenom málokdo měl trpělivost naslouchat desce, jejíž název odkazoval na povstalecké skupiny aktivní v sandinistické revoluci v Nikaragui na konci sedmdesátých let.
Na třetí desce už Vampire Weekend nic nevysvětlují. Videoklip k ústřední písni Ya Hey, v němž členové kapely stříkají šampaňským na střeše jednoho z newyorských mrakodrapů, jako by jasně vzkazoval: Myslete si o nás, co chcete. Nová strategie spočívá v ještě důkladnějším schovávání odkazů mezi řádky textů a v ještě podvratnější práci s hudbou. Zmíněná píseň Step oprašuje hudební motiv, který si Vampire Weekend vypůjčili z klasické hiphopové skladby kapely Souls of Mischief z devadesátých let. V popisně lyrické Hannah Hunt se zase ozývá slide kytara – její antitezí pak může být třeba adrenalinový běh skladbou Worship You, ve které se Vampire Weekend skrze odkaz na Miltonův Ztracený ráj dostávají ke klíčovému tématu celého alba – k otázce víry.
Z předchozího popisu by se mohlo zdát, že je album jakýmsi nesourodým cvičením v identifikaci nejrůznějších narážek. Opak je ale pravda – desku totiž drží pohromadě nebývale vyspělá a originálně pojatá religiozita. Nejotevřenější je Koenig v písni Ya Hey, jejíž název evokuje slovo Jahve, respektive anglickou podobu Yahweh. V textu, který citlivě využívá starozákonní knihu Exodus, oslovuje samotného Boha. Předloží mu bolestnou pravdu, totiž že ho nikdo skutečně nemiluje, zatímco on miluje všechny, a ptá se: „Kdo takhle vůbec může žít?“
Řeč zkratek a odkazů
Síla Vampire Weekend nespočívá v šíři předkládaných témat, ale spíše ve specifickém způsobu jejich vrstvení, který z nové desky vytváří průvodce pro hypertextovou generaci, toužící po nezkreslených informacích a trpící nedostatkem autentických emocí. Víra zřetelně vyčnívá nad ostatní témata a funguje jako výrazné poselství. Neuvěřitelně široká síť vzájemně propojených detailů, skrytých indicií a hudebních narážek ale zároveň pomáhá současným posluchačům album číst – navzdory četným aluzím na Starý zákon nebo americkou historii je totiž svou formou bytostně současné. Mluví ve zkratkách a prostřednictvím odkazů, přitom však varuje před přitažlivostí jednoduchých řešení a neměnných názorů.
Na Modern Vampires of the City se mísí tolerance, otevřenost a touha zkoumat okolní svět s odporem ke stereotypům všeho druhu. Nic tu není černobílé. Ostatně hned v první skladbě Koenig v narážce na zbohatlickou pověst skupiny zpívá: „Nezapomeň na bohaté, kteří k tobě byli laskaví.“
Autor je hudební redaktor Českého rozhlasu – Radia Wave.
Vampire Weekend: Modern Vampires of the City. XL Recordings 2013.