Zatímco dříve běžně s příchodem léta nastaly divadelní prázdniny, na jevištní prkna se začal snášet prach a hlediště se vyprázdnila, nyní je možné zažít i jinou podobu divadla než inscenace komerčních scén či Letní shakespearovské slavnosti. Festival fyzického divadla Nultý bod se letos pořádal už popáté.
Hlavní scéna festivalu Nultý bod byla již tradičně v Divadle v Celetné a festival doprovázela ještě sesterská akce zaměřená na pouliční divadlo a klauniádu s názvem Za dveřmi. Organizátoři se v rámci Nultého bodu snažili v Praze představit co nejzajímavější program a zároveň dodat festivalu pomocí různých workshopů i vzdělávací rozměr. Stejně jako v uplynulých ročnících se při výběru inscenací dramaturgicky zaměřili převážně na jejich kritický potenciál, absurditu a alternativní scénický jazyk. A skutečně se jim povedlo představit tuzemskému publiku několik opravdu pozoruhodných vystoupení.
Jedním z nich bylo zahajující představení Ilsas Garten německé umělkyně Anny Peschke. Ta se pustila do stále velice kontroverzního tématu holocaustu – ztvárnila nacistickou důstojnici vyžívající se ve zvrácených pokusech na svých vězních a zároveň kabaretní sexsymbol, v nějž se tato árijská kráska proměňovala v noci. Herečka vytvořila na jevišti atmosféru nasycenou erotičnem a zároveň až děsivou perverzní zlobou. Dokonale udržela tvář. Byla chladná, rezervovaná a sadistická, ale dokázala své postavě vdechnout i ženskost a jistou dávku křehkosti, díky níž nebylo možné od její postavy odtrhnout oči. Anna Peschke má navíc nejen pěvecké a pohybové nadání, ale i nesporný herecký talent.
Exportní smích
Česká tvorba však v žádném případě nepokulhávala. Nultého bodu se zúčastnila i Miřenka Čechová, taneční hvězda, která momentálně slaví úspěch zejména v zahraničí. Představení Antiwords, v němž účinkovala spolu s Jindřiškou Křivánkovou a které režíroval umělecký šéf Nultého bodu a souboru Spitfire Company Petr Boháč, je také určeno pro export – snaží se americkému publiku přiblížit dramatickou tvorbu Václava Havla. Antiwords vychází z Havlovy Audience, a to ve skutečně svérázném pojetí, které jistě není určené zarytým staromilcům či militantním abstinentům, neboť vyvolává salvy hlasitého smíchu, ale v Česku se mu již nikdo smát nebude. Inscenace měla v rámci Nultého bodu tuzemskou premiéru a zároveň i derniéru a odteď se bude hrát už pouze za hranicemi.
Hned na úvod Petr Boháč vysvětlil, jak se s Antiwords věci mají. Basa lahváčů na pódiu nebyla jen atrapou a obě protagonistky navíc bytostně nerady pivo. Petr Boháč se přesto rozhodl veškerý obsah lahví do obou dívek nalít, aby Američanům demonstroval naši kulturu, a jeho herečky přitom málem vypustily duši.
Tanečních kreací i pohybu bylo na pódiu z pochopitelných důvodů minimum, i tak to ale stálo za to. Nutno podotknout, že Miřenka Čechová se statečně snažila hrát až do konce, kdežto Jindřiška Křivánková vzhledem k množství alkoholu ve svém křehkém těle od určité chvíle už jen všude kolem plivala pěnu a hystericky se smála. S ní se ale smála i většina publika. Nejednalo se však o prvoplánový nápad, ale o pečlivě připravené dílo s nepředvídatelným průběhem a příjemnou atmosférou.
Městský ring
Zajímavé pohybové sólo s názvem One Step before the Fall nabídla Markéta Vacovská. Inspirovala se u záběrů z ringu legendárního boxera Muhammada Aliho a obdobný ring si za hudebního doprovodu Lenky Dusilové vybudovala i na jevišti v Celetné. V důsledku velkého nasazení a vynaložené energie z ní prýštil pot. Aliho podala Vacovská alespoň z pohledu laika věrně a dramaticky. Komunikovala s publikem, což je prvek obecně Nultému bodu vlastní, a ve spojení s hypnotickými scénickými melodiemi Dusilové se jí povedlo vytvořit jedinečnou atmosféru síly, odhodlání, zdolávání překážek, ale i křehkosti a vyčerpanosti. Vyčerpanost velkoměsta byla také podle Vacovské její hlavní inspirací pro vznik tohoto představení. Byla tak přesvědčivá, že byl jeden skoro rád, když se sólové představení One Step before the Fall nachýlilo ke konci. Tanečnice a s ní i publikum si mohly konečně odpočinout.
V jistém smyslu Nultý bod velmi riskuje, neboť se odehrává v období, jemuž vévodí útlum zájmu o divadlo, cestování a pasivita. Přesto neslevuje ze svého zaměření a naplňuje svá předsevzetí: prezentuje pražskému publiku silné projekty současného tanečního a fyzického divadla.
Autorka je divadelní kritička.