Prezidentská amnestie, která leckomu pokazila novoroční sváteční oběd, vyvolala bouři na politické scéně. Není možné, aby si prezident, radící se v kroužku tří osob, neuvědomoval, co způsobil. Znevážil práci policistů, vyšetřovatelů i státních zástupců. Plivl do tváře spravedlnosti. Nikoliv ovšem poprvé, stačí si vzpomenout na jeho slavné výroky o tom, že nezná špinavé peníze a že je potřeba před naší slavnou transformací dobře zhasnout. Své politické působení tedy zakončil opravdu stylově.
Musím přiznat, že jsem se domnívala, že Václav Klaus nebude z těch, kdo prostě odejdou do důchodu. Po tomto kroku, který pobouřil dle výzkumů více než osmdesát procent občanů, si však lze jen těžko představit, že by jakýmkoliv způsobem zůstával ve veřejné politice. Zdá se stále pravděpodobnější, že nepřiměřeně široká amnestie je odměnou pro ty, kteří Klause a jeho politiku léta podporovali, a to nejen slovně. Amnestie v podstatě navrací do hry podnikatele, kterým to sice tak trochu nevyšlo, ale nyní jsou nazpět v očištěné, recyklované podobě. Co na tom, že se v době neúprosného tažení proti zneužívání sociálních dávek propustí ti, kteří způsobili občanům a státu škody za miliardy! Pravých kádrů, s nimiž můžeme budovat naši krásnou kapitalistickou společnost, zřejmě není nikdy dost. Zato, jak jsme zjistili z prezidentova vpravdě normalizačního projevu, se opět objevují „našeptávači“, kteří kazí náladu, rozbíjejí klid k práci a neváží si ani toho, že máme boty a prozatím neumíráme po tisícovkách v mrazech na ulici.
Recyklováni budou nejen ti správní podnikatelé, ale i někteří soudci. Mimo amnestii se ale má recyklovat rovněž nechvalně proslulá bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, která by se prý mohla stát zástupkyní ombudsmana. Nynější ombudsman Pavel Varvařovský totiž tak trochu „zlobí“, neboť kritizoval nucené práce vymyšlené bývalým ministrem práce a sociálních věcí Jaromírem Drábkem a také systém Docházky nezaměstnaných, takže je zřejmě třeba ho poněkud umravnit.
Nevím, zda má vůbec smysl psát o něčem tak pofiderním, jako je strana LIDEM, která zhruba v pěti lidech dotáhla princip recyklace téměř k dokonalosti. Odvolávám, co jsem odvolala, a slibuji, co jsem slíbila – tak by se dala parafrázovat Karolína Peake, která na etapy odchází z vlády, a pak si znovu spočítá, že by nebylo chytré přenechat „přístup ke zdrojům“ bývalému ministru Josefu Dobešovi a jeho hnutí Za sport. Nelze pochybovat o tom, že bude „tvrdě“ vyjednávat s premiérem. Možná to ostré vyjednávání dospěje do stadia, kdy se Peake zrecykluje v další funkci, pro niž bude opět zcela kompetentní.
Tomio Okamura se svou stížnosti k Ústavnímu soudu neuspěl, a volby se tedy konají v řádném termínu. I zde se nám nabízí velká a pestrá směsice recyklátů všeho druhu. Můžeme zde najít ženu, jejímž pevným přesvědčením je, že může kandidovat na jakoukoliv funkci, včetně generálního ředitele vesmíru, a také to navzdory pravidelným a opakujícím se neúspěchům činí. Najdete tu absolventa Večerní univerzity marxismu leninismu, dnes tvrdě pravicového, který se ohání tradičně kýčovitou antikomunistickou rétorikou a studentské hladovkáře nabádá, aby přitvrdili proti komunistické radní Vítězslavě Baborové, která nicméně už teď dostává dopisy s výzvou „chcípni“. Máme tu knížete, k němuž vzhlížejí naši umělci, jimž se zřejmě zastesklo po dobách mecenášů a mají pocit, že nejlepším způsobem, jak bránit naši nezralou demokracii, je stylizovat se do role nevolníka, případně o tom ještě natočit klip jako Jiří Menzel. Zvláštní je, jak málo si stoupenci této figurky uvědomují, že je také součástí této vlády a že ministryně kultury, kterou příliš rádi nemají, je právě z té strany, kterou kníže reprezentuje. Máme tu také člověka, jenž sice obdivuje Margaret Thatcherovou, ale je z nějakého záhadného důvodu neustále vydáván za levičáka. Máme tu bezvýrazného úředníčka, za kterého se zcela nezištně postavil podnikatel Tomáš Chrenek a který prý byl kariérním komunistou jen proto, že „měl ženu a malé děti“, což ovšem na konci osmdesátých let měl leckdo.
Všichni kandidáti ale přece jen nejsou recykláty. Jsou tu i tací, jež charakterizuje názorová pevnost a sociální cítění. Probíhající volby nám aspoň naznačují, zda se v českých zemích recyklace stále vyplácí.
Autorka je ekonomka.