Madridský deník El País z 8. prosince informuje o zavedení kvót pro černošskou populaci v Brazílii. Geraldo Alckmin, guvernér nejbohatšího brazilského státu Sao Paulo, se rozhodl přidat k federální vládě prezidentky Dilmy Rouseffové a zavedl pětatřicetiprocentní kvótu pro zastoupení černošských zaměstnanců ve veřejné správě. Na federální úrovni se přitom počítá se zastoupením, jež dosáhne dvaceti procent. Jak konstatuje El País, v Brazílii se samozřejmě nemůže mluvit o kvótách pro menšinu, jelikož populace afrického původu představuje o něco více než polovinu obyvatelstva. Její politická a veřejná reprezentace však činí odhadem šest až devět procent, přičemž jde opravdu o odhady, protože žádné statistiky volených činitelů na základě jejich rasy se v Brazílii vést nesmějí. Před pár týdny se problematika přenesla i na půdu federálního parlamentu, kde Luiz Alberto, poslanec za vládní Stranu pracujících, sám afrického původu, navrhl uplatňování kvót i v politických funkcích. Alberto zastupuje stát Bahía, jehož populace je tvořena skoro z osmdesáti procent černochy a mulaty. Bahía posílá do federálního parlamentu 39 poslanců, ale z nich jsou v současné době jen čtyři černoši. Ve státním bahíjském shromáždění jsou pak mezi 66 poslanci černoši jenom dva. Alberto španělskému listu řekl: „Brazilský případ je vážný, neboť z politické debaty byla historicky vyloučena nikoli menšina, nýbrž většina obyvatelstva. Kvóty nejsou jenom pouhou nápravou, nýbrž uznáním kapacity, kterou černošská populace má, aby se stala protagonistou na politickém poli.“ Návrh zákona zatím prochází parlamentem, pro jehož dolní komoru by znamenal zajištěné zastoupení pro černochy a mulaty na 173 z celkových 513 míst. Kvóty se mají uplatňovat na politických postech dvacet let a prodloužit se mohou o stejně dlouhé období. Návrh ale vyvolává spory nejenom u pravicových stran a médií, z nichž některá píší o „volebním apartheidu“, ale také uvnitř vládní Strany pracujících. El País cituje slova bývalého ministra spravedlnosti v Lulově vládě, který prohlásil: „Republikánským a demokratickým principem je dát všechnu moc voliči, a nikoli klást limity jeho vůli.“
Jak konstatoval regionální deník O Globo ve vydání z 10. prosince, Komise pravdy, působící při magistrátu Sao Paula, bude žádat národní vládu a parlament o změnu pohledu na smrt bývalého prezidenta Juscelina Kubitscheka (jenž byl, mimochodem, českého původu). Zatímco dle oficiální verze tento úspěšný politik, který byl ve funkci v druhé polovině padesátých let, zahynul v polovině sedmdesátých let při automobilové nehodě, komise tvrdí, že šlo o vraždu, jež byla jako silniční neštěstí pouze inscenována, a stála za ní tehdejší vojenská vláda, konkrétně její tajná služba. Prezidentův řidič Geraldo Ribeiro byl údajně střelen do hlavy, ztratil kontrolu nad automobilem, přejel do protisměru a naboural do jiného vozu. Fotografie z místa nehody a následné snímky z vyšetřování prý ukazují, že některá poškození vozu byla naaranžována později. Stejně tak se na Ribeirově lebce údajně našly fragmenty kovu. Řidič vozu, se kterým se exprezident srazil, tvrdí, že o pět dní později ho navštívili dva muži a nabízeli mu peníze, pokud přijme odpovědnost za nehodu. Pochybnosti vyvolává i tajení Ribeirovy pitvy. Dodejme, že Kubitschek náležel mezi nejoblíbenější brazilské politiky a vojenský režim z něj měl velké obavy.
Referendum o katalánské nezávislosti hýbe již více než rok velmi intenzivně španělskou veřejnou scénou. Deník ABC přinesl 11. prosince sondu do aktuálního stavu této emotivní diskuse. Na prezentaci své vzpomínkové knihy, nazvané Dilema, se ke katalánskému vývoji vyjádřil i bývalý socialistický premiér José Luis Rodríguez Zapatero, který do Barcelony vzkázal, že „není žádná ústava, jež by uznala hlasování nějaké části země o její budoucnosti, protože demokratická ústava ustavuje demokratický pořádek za účelem stability a jednoty“. Katalánsko dle Zapatera vážou ke Španělsku celé dějiny a referendum by reflektovalo jenom momentální nálady, které jsou změnitelné. V tomtéž vydání ABC se píše o aktivitě Oriola Junquerase, vůdce separatistické strany Republikánské levice Katalánska, který požaduje, aby otázka v plebiscitu byla „tak umírněná jako ta, kterou navrhl David Cameron ve Skotsku“, neboť Katalánci chtějí „hlasovat o nezávislosti, a ne o jiných věcech“. Podle Junquerase mají Katalánci na rozhodnutí právo bez ohledu na španělskou ústavu, jež jednostranně svolané referendum neumožňuje: „Jsou i jiné legitimity než ty stanovené ústavou, třeba demokratický princip či mezinárodní právo, a ty indikují, že právní rámce nemohou omezovat právo na hlasování.“
„Reformy otevírají cestu k diktatuře,“ stojí v titulku nikaragujského deníku La Prensa z 11. prosince. List v takto nazvané zprávě informuje o schválení ústavní reformy, jejíž obsah – kromě jiného – odstraňuje jakékoli omezení počtu znovuzvolení prezidenta země. Reforma je samozřejmě šitá na míru Danielu Ortegovi, který, jak deník upozorňuje, už v roce 2011 konstituci fakticky porušil, když se nechal zvolit na další funkční období. Opoziční poslanci nešli pro silné výrazy daleko a připomínali dobu vlád rodiny Somozů, které od moci dostala až občanská válka a revoluce. Liberální poslanec Armando Herrera v debatě s odkazem na občanskou válku prohlásil: „Nestačilo víc než padesát tisíc mrtvých a ortegismus dnes protiústavní reformou opět tlačí lid do propasti smrti. Nelze přehlížet, že na severu již působí ozbrojené skupiny, protože se uzavřely normální demokratické kanály.“ Herrera tak naráží na zprávy, že se v oblasti kolem honduraské hranice opět objevují náznaky ozbrojeného odporu. Jiný liberál pak připomněl sandinistickému poslanci Edwinu Castrovi fakt, že celá jeho rodina kdysi bojovala proti Somozům a jejich snaze zůstat trvale u moci. Poslanec Castro na to odpověděl: „Krev hnutí z roku 1956 pomstila Somozovu vraždu Sandina, a je to tato krev, která zde s námi dnes prohlubuje ústavní reformu.“