Vládní ODS vystavěla svůj volební úspěch na kampani, v níž obyvatele České republiky strašila, že pokud vyhrají socialisté, ocitneme se na cestě k Řecku. Čekala by nás krize, nezaměstnanost a možná dokonce i válka v ulicích. Kampaň v roce 2010 zabrala, mnozí začali brblat nad línými Řeky, kteří nemají na práci nic lepšího než posedávat ve stínu, popíjet rakiji a žít si nad poměry ze štědrých státních výplat. Řecká realita byla ve skutečnosti na hony vzdálená tomuto obrazu, ale to nikomu v předvolebním zápase nevadilo. ODS a její fundamentalistická sestra TOP 09, která chce nyní určovat tón v rodině pravicových stran, na řeckou lež doplatily. Řeckou krizi sice nemáme, ale nenávist, s níž jsou vnímáni představitelé vládní koalice, se od té řecké příliš neliší. Oprávněně. Snad každá reforma současné vlády totiž narušila některý ze základních pilířů sociálního státu, klíčové vymoženosti 20. století.
Nakonec došlo i na živou kulturu, která je po všech těch zdravotnických, sociálních a ekonomických reformách jen třešničkou na velmi hořkém dortu, jejž nám šéfkuchař Kalousek naservíroval. Je to koneckonců právě TOP 09, která kromě ministerstva práce a sociálních věcí a samozřejmě ministerstva financí kontroluje i ministerstvo kultury. Sem dosadila nejprve zubaře Jiřího Bessera, jenž proslul demolicí kulturně cenného domu na Václavském náměstí. Jeho nástupkyně, vizovická starostka Alena Hanáková, na sebe zase upozornila svou naprostou nekompetentností v otázce výše církevních restitucí či svým vystoupením na téma „řídící procesy: co to je a jak nemají být nastaveny“.
Kultura je dlouhodobě podfinancována a působení neoliberálních ministrů tento trend jen potvrzuje. Bohužel část umělců, kteří jsou na dotacích státu závislí, s klidem podporuje právě strany bojující proti „zlému státu“ a za snižování finanční náročnosti jeho agend“. Na rozpory existující mezi českými umělci a intelektuály před časem upozornili Adam Borzič a Tereza Stejskalová v Deníku Referendum. Snad se naplní jejich slova o tom, že další útok na financování živé kultury bude pro širší kulturní obec podnětem, jenž jí pomůže nahlédnout, že neoliberální pravice představuje systémové ohrožení rozvoje kultury. V tomto diskursu totiž neexistuje prostor pro dlouhodobý společenský zájem na kultuře – místo zde je pouze pro blahosklonnost soukromých donorů.
Ozvěny Balkánu k nám doléhají nejen při vzpomínce na řeckou lež. V posledních dnech se také objevily zprávy o tom, že v Bulharsku sílí protesty proti zvyšování cen energie a ohroženy by mohly být i zájmy tamní pobočky energetického gigantu ČEZ. Už se objevují první problémy na pražské burze, kde se akcie ČEZu obchodují okolo šesti set korun. Rizika jsou značná. V Bulharsku kvůli cenám energií teče krev na ulicích a v Česku si zase nikdo nedovolí odhadnout, jak nakonec dopadne dostavba Temelína. Bulhary na počátku do ulic vyhnala hlavně cena elektřiny. Jenže jak už to tak bývá, z kritiky partikulárního vládního selhání, týkajícího se regulace cen za energii, vyrostla kritika celého vládního přístupu k sociální, zdravotní a ekonomické politice.
Je tu ovšem ještě jeden rozměr bulharských protestů, v nichž hraje ČEZ svou symbolickou roli. Jde o vystupování českého státu jakožto majoritního akcionáře v politice této firmy. Česká republika ani Československo nikdy nebyly státy, které by nějaká území okupovaly. To, co předváděl ČEZ, je však více než podnět k vážnému zamyšlení. Správně na to poukázal Ivan Hoffman v Pražském deníku: „Pokud jde o Bulhary, není důvod se na ně zlobit za to, že pálí složenky, které jim poslal náš ČEZ. Spíše zaráží, že nám ČEZ prodává elektřinu za dvojnásobek co Bulharům, a proč my takové složenky platíme, místo abychom je reklamovali. Navíc když je to naše firma, tak elektřinu předražujeme sami sobě, což je úplně na hlavu. Je nejvyšší čas udělat v ČEZu pořádek. Nejen kvůli tomu, že dělá ve světě ostudu a doma škodu.“
Bulhaři nám ukazují, že i v bývalé zemi východního bloku lze protestovat efektivně – premiér Bojko Borisov podal po sérii protestů demisi a vyhlásil, že se na této vládě už nehodlá podílet. Snad se i nám podaří napříště postavit dalším nepřijatelným krokům našich politiků. Pak by nás Bulhaři mohli přivítat slovy „Dobre došli, bratja Čechite“.
Autor je sociolog.