K rozvoji žánru terénních nahrávek přispěl pozoruhodným, i když poněkud nenápadným způsobem i český Supraphon ve spolupráci s Čs. hifi-klubem. Jednou z nejoriginálnějších nahrávek je deska z roku 1972 s výmluvným názvem Kosmonautika v archívech lovců zvuku. Oněmi lovci, kteří svá nahrávací zařízení obrátili směrem do vesmíru, byli čeští radioamatéři a nadšenci do vesmírných letů, konkrétně Martin Ternus a Dr. Jiří Mrázek, CSc.
Hned v úvodu obsáhlé brožury, která vinyl doprovází, je řečeno to hlavní: „Jsou vlastně pouze tři druhy lidí: a) ti, kteří zvuky poslouchají, b) ti, kteří je vytvářejí a c) ti, kteří je loví.“ A právě moment lovu je zde zásadní, protože, jak se dále ukazuje, nahrát třeba signál umělé družice může být skutečně napínavé dobrodružství: „Znám lovce zvuku, který – aby ukořistil ,svůj‘ kosmický záběr – dokázal v několika málo minutách získat povolení k dočasnému vypojení rozhlasového vysílače, který příjem vzácného signálu narušoval, z provozu. Znám jiného, který dokázal několik hodin sedět u svého sdělovacího přijímače a poslouchat šum a nic než šum – protože, co kdyby se v tom šumu přece jen nakonec objevil signál, na který měl políčeno? Má-li takový lovec zvuku (…) štěstí, nahrávka se podaří a vůbec nezáleží na tom, jaká hladina šumu úlovek doprovází.“
Zmíněný šum, kazy, zpětné vazby a ruchy, způsobené dlouhou poutí éterem i nepříliš kvalitní technologií radioamatérů, jsou zásadní kvalitou nahrávek. Ostatně sami autoři, kteří mohli použít čisté nahrávky z pozemských řídicích center, dali přednost zkresleným záznamům, jež k českým radionadšencům přicházely jako „poutníci zaprášení dlouhou cestou“. Z bílého šumu a lupanců tak zaznívají nárazy rytmického šumu obalujícího pípání Sputniku 1, melodie elektronické, jakoby noiseově interpretované Internacionály a nejasné, nicméně excitované hlasy kosmonautů. Brožura naštěstí obsahuje přepisy hovorů: „Rubín! Rubín! Tady Zarja 1. Sdělte, jak jste snídali?“ – „Snídaně proběhla dobře. Pojedli jsme. Chuť k jídlu dobrá.“
Pokud se odpoutáme od původního dokumentárního poslání, můžeme tvrdit, že právě díky vysoké míře abstraktnosti většiny záznamů z těchto terénních – či spíše extraterestriálních – nahrávek mimoděk vzniklo velmi povedené album, oscilující na hranici psychedelie, noisu, zvukové koláže a experimentální rozhlasové hry. Vesmírná mise byla úspěšná. Čeští radioamatéři se v prvních letech normalizace stali souputníky zahraničních tvůrců experimentální hudby a stvořili univerzální zvukovou kulisu pro dlouhé cesty mimo realitu.