superhrdinové

V prvním tematickém textu tohoto čísla se píše, že „superhrdinové nejsou prázdnými symboly, ale mohou být také tou lepší stránkou nás samých“. Máme tedy ideální příležitost inspirovat se u všemožných bizarních postav s nadpřirozenými schopnostmi ke změně světa k lepšímu. Superhrdinové bývají lakmusovým papírkem společnosti a vyjevují o ní mnohem víc, než se zdá. Například v eseji Iana Gordona, který se věnuje ideologickému vývoji jedné z nejikoničtějších superhrdinských figur, se dočteme, že Superman je postavou nevyčerpatelnou, a tedy nekonečně konzumovatelnou, a že z nostalgie po ztracených hrdinech z dětství se stala slast konzumu. Ideologii ve filmovém zpracování komiksu se věnuje i Matěj Metelec, který ve filmové sérii X­-Men nachází souvislosti s emancipací menšin, především ale s hnutím black power v šedesátých letech. Nepřehlédněte rozhovor s Emilem Haklem, jehož nová kniha povídek Hovězí kostky bude zřejmě opět aspirovat na Magnesii Literu za prózu. A rozhodně si nenechte ujít nové texty Víta Kremličky, z nichž vybírám tradiční ponaučení na závěr: „Zaměstnání, manželství, to všechno jsou formy sebepronájmu; zjednodušujeme, co má zůstat složité. A kdo neví, co se sebou, nechce patřit sobě, prodá se. Má mise je skončena.“