Hledání nových model

Rumunsko, osmdesátá léta minulého století. V jedné sedmihradské vesnici se narodilo dítě se zvláštní skvrnou na kůži, která připomíná mapu Bukurešti. Je to dítě nejasného původu, na rodném listě stojí jméno Vespasian Moisa. Po pádu Ceauşescova režimu chlapec dospěje a stane se hlavní osobností nově založené sekty, která mísí křesťanskou věrouku s roztodivnými nápady, například „destilováním“ posvátných významů z rumunského jazyka. Zanedlouho se objeví jiné podobné společenství, které hraje na národnostní notu a snaží se čistit Rumunsko od cizinců. Třetím hráčem na scéně je dezorientovaná, ale dosud perfektně fungující tajná policie…

Vysmívané mindráky

Matematik a spisovatel Bogdan Suceavă nabízí v románu S bubnem na zajíce chodil (Venea din timpul diez, 2004) satirické podobenství o překotných změnách, kterými rumunská společnost procházela po pádu komunistické diktatury. Je to podobenství o mnoha významových vrstvách, které autor buduje promyšleně, ale čtivě a čtenáře přímo vybízí k tvůrčí interpretaci – například odkazy na Bibli, křesťanskou liturgii či kanonická díla světové literatury, narážkami na dobové reálie. Už jméno Vespasian Moisa je nomen omen. Tato postava bez minulosti odkazuje svým křestním jménem k antické tradici, ke které se Rumuni tak rádi hlásí, a příjmením zase k postavě Mojžíše, starozákonního proroka a zákonodárce. On sám však vykazuje spíše rysy kristovské, spasitelské. Porodní bába skloněná nad „mapou Bukurešti“ na jeho dětském těle říká, že jde o „znamení vrozené, ne zrobené“, a vzdělaný čtenář tak zachycuje ozvuk nikajského vyznání víry („zrozený, ne stvořený…“). Takových míst říkajících si o dešifrování lze v románu nalézt mnoho.

Vedle náboženské tematiky věnuje autor pozornost rumunskému jazyku. V něm jsou podle slov jedné z postav zakódovány magické formule, ale tento kód prý zároveň způsobuje, že Rumuni mají problém při komunikaci se zahraničím: „Jsme ubožáci, odsouzení k osamělosti a neštěstí, protože jsme nositeli kódu, který se projevuje tak zvláštně, že ho žádný jiný národ nedokáže pochopit.“ To ovšem není nic jiného než ironicky zveličený, a přitom krutě výstižný obraz východoevropského komplexu vůči bohatému, ale v představách mnohých lidí povrchnímu Západu. Tomuto mindráku se Suceavă vysmívá a výsměch směruje do vlastních řad.

Kocour z KGB

Atmosféra devadesátých let je v románu přítomná spíše v druhém významovém plánu. Autor tuto hektickou dobu, v níž neplatily takřka žádné obvyklé zákonitosti ani zákony, zobrazil jako období sváru náboženských sekt, věr, věrouk a přesvědčení. Ke specifikům rumunské literatury patří, že obraz světa bývá vykreslován se zapojením velkého podílu tajemna a jinakosti, zobrazených ovšem postupy travestie či černé grotesky. K motivům prodchnutým groteskností bulgakovovského typu patří agent tajné služby proměněný v kocoura coby částečně hororový, částečně směšný odkaz na pokusy na lidech, které prý prováděla KGB. Suceavă stále balancuje na hraně mezi střízlivým popisem jednotlivých událostí charakteristických pro devadesátá léta v bývalém východním bloku a mezi nepřirozenými, až pohádkovými motivy a motivacemi a dostává se tím do blízkosti postupů magického realismu.

Román S bubnem na zajíce chodil je povedeným příkladem postmoderních narativních postupů i beletristickým svědectvím o době, která se už pomalu stává historií. Zároveň ukazuje, že při změnách společenských zřízení vzniklé vakuum snadno zaplní nejrůznější proroci a mesiášové. To ovšem platí nejen v religiózním smyslu – a nejen pro východní Evropu devadesátých let.

Autor je bohemista a komparatista.