Superman a ideologie

Zdá se být jisté, že komiksová postava, která existuje déle než půl století, vděčí alespoň za část své popularity nostalgii. Přinejmenším Otto Friedrich ve svém článku v časopisu Time z roku 1988 k oslavám padesátého výročí Supermana nepřišel na žádný lepší důvod oživení popularity tohoto hrdiny v sedmdesátých letech. Ale nostalgie nikdy nepřichází zčistajasna.

Přesně v duchu běžného užívání slova nostalgie má mnoho Američanů, a nejen jich, se Supermanem spojené nějaké melancholické vzpomínky, ať už se tato superhrdinská postava vyskytovala v komiksovém sešitu, rozhlasové hře, komiksovém stripu, filmovém seriálu, televizním pořadu nebo filmu. Mnozí mohou sentimentálně toužit po době, kdy se poprvé setkali se Supermanem, ale řekl bych, že jen málokdo bude při vzpomínání na tuto postavu pociťovat nostalgii.

Chceme­li označit nostalgii po Supermanovi za ideologickou, může to vyznít jako laciná kritika v duchu starého vtipu, který říká, že pokud má Superman reprezentovat na jedné straně pravdu a právo a na druhé americký způsob života, pak se určitě musí jednat o oxymóron. Přesto ale má nostalgie po Supermanovi několik vrstev, na nichž můžeme úspěšně založit zkoumání pojetí nostalgie jako ideologie.

Můj přístup má dvě roviny. Za prvé chci tvrdit, že postava Supermana v sobě dnes spojuje melancholickou nostalgii – chcete­li nostalgii jakožto stesk po domově – s určitou komoditou, a tím slučuje touhu po minulosti, nebo dokonce minulost jako takovou, s ideologií trhu, v níž se vše může stát obchodovatelným zbožím. Za druhé majitelé Supermana už od druhé světové války výslovně dávají tuto postavu do souvislosti s americkým způsobem života, což je ideologický konstrukt, který mimo jiné spojuje dvě zdánlivě nepříbuzné hodnoty – individualismus a konzumerismus – s demokracií a výsledek charakterizuje jako typicky americký. Nostalgie je tak nevyhnutelně spojená s tímto pojetím Ameriky, jež jí dává určitý ideologický ráz, možná o to silněji, pokud nostalgická osoba sama ze Spojených států nepochází.

Liberál oddaný přímé akci

V roce 1988 Otto Friedrich prohlásil, že „jedním z paradoxů Supermana je to, že přestože jde o nostalgického hrdinu, neustálé změny v jeho povaze ničí ty jeho znaky, které z něj dělají objekt nostalgie“. Ve skutečnosti ovšem tyto změny spíš k nostalgii přispívají, jelikož Superman operuje v mytologickém modu, který jeho postavě dává jistou jednotu na symbolické rovině. Tato jednota je podstatná pro nacházení spojitostí mezi různými příběhy s tímto hrdinou, včetně těch, jež nejsou považovány za součást kanonických komiksových vyprávění – apokryfů, které dále rozvíjejí mytologický charakter postavy.

Ve svém článku z roku 1972 popsal Umberto Eco Supermana jako mytologický archetyp ctnostného hrdiny uzamčeného ve stavu bezčasí, který proto nemůže být svým publikem nikdy vyčerpán. Superman představuje nevysychající studnici vyprávění o ctnosti, nicméně tato ctnost i samotný hrdina jsou omezeni stávajícím společenským řádem.

Ecův postřeh může sloužit jako východisko ke zkoumání toho, co je v dané společnosti chápáno jako ctnost. Supermanova popularita v té či oné době totiž zřejmě přímo souvisí s tím, jak je ten který tvůrce jeho příběhů schopný zachytit aktuální pojetí ctnosti. Ecova interpretace Supermana je dodnes přesvědčivá, protože vysvětluje popularitu různých verzí této postavy a akcentuje ji jako nevyčerpatelnou, tedy nekonečně konzumovatelnou. Mezi mnoha různými staršími Supermanovými inkarnacemi najdeme čtyři, které jsou pro vývoj této postavy ústřední. V každé z nich Superman ztělesňoval ctnosti, jež přímo souvisely s dobovou situací.

Původní Superman, který začal vycházet v sérii Action Comics v roce 1938, definoval celou legendu. Jeho pojetí se ale zásadně lišilo od druhé verze, která se ustanovila za druhé světové války a sblížila postavu s osudem Ameriky. Už Thomas Andrae ukázal, že Superman v prvních dvou letech své existence byl něco jako reformistický liberál, i když plně oddaný přímé akci. Ve svých počátcích zachránil ženu falešně obviněnou z vraždy, střetl se s pachatelem domácího násilí, zabránil Spojeným státům angažovat se v evropské válce, zlikvidoval slumy, aby přinutil vládu zbudovat kvalitnější bydlení (pokud tedy za kvalitnější bydlení považujeme moderní chudinské paneláky), zboural automobilku, jejíž fušerské produkty způsobovaly smrtelné nehody, a bojoval se zkorumpovanou policií. V této verzi byla Supermanova ctnost spojena s politikou Rooseveltova New Dealu, izolacionismem Spojených států třicátých let a životem v Clevelandu, kde bydleli autoři série Jerry Siegel a Joe Shuster. Tento svým způsobem anarchistický Superman si získal mladé fanoušky, kterým pravděpodobně imponovala jeho přímočará řešení sociálních problémů a vzdor vůči konvenčním autoritám. V této podobě ale měl jen krátký život.

Hrdina vojáků, dětí a zamilovaných

Od počátku čtyřicátých let se Superman stal symbolem mnohem obecnějších amerických hodnot, jelikož jeho individualismus se dostal do přímé souvislosti s dobovým konzumerismem. Tato metamorfóza byla podmíněna zčásti tehdejší kampaní za morálku v komiksech, zčásti narůstajícím komerčním potenciálem této postavy a zčásti posíleným patriotismem vycházejícím z vědomí, že Amerika bude zatažena do evropské války. Jako reakci na sílící obviňování, že komiksy kazí veřejnou morálku, sestavil na sklonku třicátých let Supermanův vydavatel, společnost DC Comics, poradní sbor psychologů a dětských vychovatelů, kteří měli posvětit nezávadnost hrdinových dobrodružství. Nové restrikce Supermanovi mimo jiné bránily v ničení soukromého vlastnictví.

Významným soukromým vlastnictvím se přitom ve stejné době stal samotný Superman. DC licencovalo řadu produktů spojených se supermanovskou značkou, což mu v roce 1940 vyneslo zisk přesahující milion dolarů. Komercionalizace Supermana byla částečně příčinou toho, že se z postavy stala národní ikona. V době amerického vstupu do druhé světové války byla důležitým argumentem pro nábor do armády obrana „amerického způsobu života“, podle nějž základem demokracie je záruka spotřebitelovy volby na trhu. Mnoho reklam mobilizovalo národ do války tím, že směřovalo spotřebu do náležitých výdajů, které měly zajistit vítězství a položit základy poválečné tržní demokracie. Vláda i zadavatelé reklamy vykreslovali válku jako test odhodlání národa omezit své nároky ve prospěch obrany jeho způsobu života. Superman se svým nově nalezeným smyslem pro autoritu, anarchistickou mladickou minulostí a statusem ikonické komodity reprezentoval právě tento způsob života. Americká armáda pochopila Supermanův význam v roce 1943 a distribuovala sto tisíc kopií jeho komiksů zámořským jednotkám každý měsíc až do konce roku 1944, kdy sešity jeho dobrodružství začaly být dostupné v armádních obchodech. Krátce po konci války se měsíční prodej supermanovských komiksů vyšplhal na osm a půl milionu kusů.

Televizní Adventures of Superman (Supermanova dobrodružství, 1953–1958) opakovala témata válečných komiksů a v úvodních titulcích doslova oblékla hrdinu do hvězd a pruhů. Primární cílovou skupinou pořadu byly děti, protože právě ony byly v sérii jediné, kdo dokázal odhalit totožnost Supermana a Clarka Kenta. Přestože Lois Laneová měla jistá podezření, dospělé postavy obecně byly příliš hloupé nebo zaslepené vlastními předsudky, aby dokázaly prohlédnout hrdinovu dvojí identitu. Toto spiklenectví bylo ještě posíleno neustálým Clarkovým mrkáním přímo na diváky. Pro děti bylo nejzjevnější Supermanovou ctností to, že je považoval za sobě rovné na úkor dospělých. Pro australskou generaci „baby boomers“ padesátých let zároveň znamenal televizní seriál se Supermanem jeden z prvních kontaktů s novým médiem. Pro mě osobně představoval únik od tradičnějšího, výukově zaměřeného dětského vysílání odvozeného od BBC. Americké pořady nabízely pohled do jiné společnosti, která byla zároveň na dosah od Austrálie. Superman byl můj pořad – ne pořad mých rodičů. A právě na podobných vzpomínkách se obvykle zakládá nostalgie. To, že Superman figuruje ve vzpomínkách z dětství, přispívá k jeho hodnotě coby obchodní značky. Tyto zkazky mohou být silně osobní, ale sentiment, který je v nich obsažený, získává na intenzitě nejen jejich připomínáním, ale také tím, že je aktualizován opakovaným sledováním televizního seriálu, sbíráním komiksů nebo návštěvou projekce nejnovějšího filmu.

Jestliže baby boomers chovali na Supermana vřelé vzpomínky a považovali jej za „svého“ superhrdinu, pak filmová verze z konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let jim dala příležitost oživit své vzpomínky a představit postavu svým dětem. Filmový Superman si uchoval zásadní charakteristiky předchozích verzí s jedním důležitým přídavkem. Zásadním prvkem filmů se stalo sexuální napětí mezi Lois a Supermanem. Ve druhém filmu spolu obě postavy dokonce souložily a Superman kvůli tomu musel přijít o své superschopnosti, i když, jak se záhy ukázalo, jen dočasně. Tím, že se Superman vzdal svých schopností kvůli sexuál­nímu vztahu, naplnil fantazie mnoha svých fanoušků. Ve finále ovšem stejně vyšlo najevo, že Supermanovým osudem je být „super“, takže hrdina obětuje svůj vztah k Lois, aby své schopnosti znovu získal a zachránil svět.

Smrt a svatba Supermana

Sledováním těchto inkarnací chci poukázat na vztah mezi mytologickým a nostalgickým aspektem v současnějších verzích tohoto hrdiny. Mytologie umožňuje Supermanovi zjevovat se v různých podobách a formách a stále zůstávat hrdinou. Nostalgie v sobě zase zahrnuje vědomí ztráty. Filmy z počátku osmdesátých let nám daly náš dětský symbol v podobě, která legitimizovala sexuální revoluci šedesátých a sedmdesátých let. Sexuální spojení Lois a Clarka nepředstavovalo žádnou ztrátu ctnosti, nýbrž pomohlo nám naše pojetí ctnosti znovu definovat. Přinejmenším sexuální revoluce a s ní i sexuálně aktivní Superman reprezentovali destabilizaci stávajícího řádu. Možná, že mytický rozměr Supermana symbolizuje právě tento smysl pro stabilitu a kontinuitu a my ho v něm také hledáme.

V televizním seriálu Superman z devadesátých let vidíme nostalgii po těch aspektech padesátých let, které byly podkopány sexuální revolucí. Cyklus nám dává možnost zahlédnout, jak nostalgie může ustanovovat a přetvářet sociální hodnoty, třebaže prostřednictvím vysoce komodifikovaných mytických forem. Není příliš přehnané tvrdit, že komiksový Superman z roku 1938 vznikl v úplně jiném světě než televizní seriál Superman (Lois & Clark: The New Adventures of Superman, 1993–1997). Propast mezi oběma lze také definovat jako rozdíl mezi dvěma teenagery Siegelem a Shusterem žijícími v době hospodářské krize a postfeministickými producentkami nové seriálové verze. Více méně oficiální historik DC Les Daniels prohlásil, že supermanovský seriál je především o dvou lidech, kteří si to rozdávají, a že jde v podstatě o červenou knihovnu.

Další aktualizace Supermana nastala podle Danielse jako přímý důsledek spojení DC a zmíněného televizního seriálu stanice ABC. V komiksové verzi události směřovaly ke svatbě Lois a Clarka. DC se rozhodlo pozdržet sňatek tak, aby se vydání příslušného sešitu shodovalo s premiérou epizody televizního seriálu, v níž mělo dojít k téže události. Scenáristé, kteří tenkrát udržovali čtyři paralelní série měsíčně vydávaných supermanovských sešitů, tak museli vymyslet novou dějovou linii. Výsledkem byla nechvalně známá smrt Supermana v lednovém čísle řady Superman v roce 1993, které se díky pozornosti médií prodalo šest milionů kopií, přičemž mnoho kupujících bylo přesvědčeno, že kupují budoucí sběratelskou raritu. V říjnu téhož roku se ale Superman vrátil z mrtvých a plánovaná svatba se odehrála v roce 1996 souběžně s televizní verzí. Humbuk kolem domnělé smrti Supermana a reakce na jeho znovuzrození přispěly ke krizi komiksového trhu, která s sebou přinesla zavření tisíce obchodů a pokles tržeb, jež předtím dosahovaly až miliardy dolarů, na polovinu. Tento propad vedl vydavatele k vytváření nových projektů, které měly komiksovému trhu opět zajistit půdu pod nohama. Jedním z nich byl i další Supermanův návrat v Království tvé (Kingdom Come, 1996; česky 2006), speciální komiksové minisérii nakladatelství DC z cyklu Elseworlds (Jiné světy).

Lidskost a americké hodnoty

Vyprávění Království tvého vystupňovalo a posílilo mytologický rozměr Supermana tím, že zdůraznilo symbolické hodnoty stojící v jádru této postavy. I výtvarné zpracování knihy – byla malovaná, nikoli kreslená – naznačuje velká očekávání, jež do publikace vkládali jak čtenáři, tak DC. Minisérie byla vydána kompletně v jediné publikaci v pevné vazbě s úvodem a sekcí nazvanou Apokryf, která potvrzuje, že DC myslí poměrně vážně své tvrzení, že Superman je nový bůh. V úvodu nešetřícím superlativy píše Elliot S! Maggin: „Toto je Iliada, je to příběh o skryté pravdě, pomalé spravedlnosti a americkém způsobu života rozmělněném trapnými hledači významu.“ Maggin zde vědomě odkazuje na televizní seriál z padesátých let a jeho motto „pravda, spravedlnost a americký způsob života“, aby vyvolal supermanovskou nostalgii. V dalším textu pak prohlašuje Království tvé za poselství o hodnotách a ikonografii pro budoucí generace. Komiks, jak Maggin tvrdí, pojednává o naplnění hodnot spojených se Supermanem.

Příběh Království tvého vypráví o hrdinovi v exilu a nové generaci superhrdinů snažících se nastoupit na jeho místo. Pro mytologickou rovinu děje přitom nehraje příliš velkou roli, že Superman na sebe tento exil uložil dobrovolně sám, ani že jeho nástupci jsou také superhrdinové. Ale v komiksovém průmyslu, kde dnes přetlak nových svalnatých nadšených superhrdinů a superpadouchů ohrožuje pokračování příběhů hrdinů předchozích generací, může být tento aspekt vnímán jako další projev nostalgie po jednoduchých časech. Stará generace superhrdinů v Království tvém odchází do důchodu poté, co Superman vzdal svou „nikdy nekončící bitvu“. Mimochodem tato fráze, převzatá rovněž z televizního seriálu z padesátých let a zdůrazněná tučným písmem, také stvrzuje domněnku, že Superman z Království tvého je zestárlá verze tohoto padesátkového hrdiny.

Superman se však z exilu vrací, což je v podobném mýtu nevyhnutelné. Jeho návrat uvede do pohybu situace, kdy pomýlený superhrdina nového věku Magog zuřivě zaútočí na svého protivníka, rovněž obdařeného superschopnostmi, který vzápětí napadne dalšího hrdinu, Kapitána Atoma, čímž způsobí nukleár­ní explozi. Celý Kansas, kde se bitva odehrála, se následkem exploze promění v nukleární pustinu. Ve většině děl zabývajících se Supermanovým původem přitom tento stát figuruje jako místo, kde hrdina strávil léta dětství a dospívání. Po zničení Kansasu superhrdinové ztratí veškeré zbytky odpovědnosti. Postava kněze, která v komiksu plní úlohu chóru, pozoruje tyto události a prohlašuje, že „teď, více než kdy dříve, potřebujeme naději“. Poryv větru a text „Podívejte!“ a „Nahoře na obloze!“ (tedy slova, která Supermanův mýtus uváděla v rozhlasovém seriálu z třicátých let) na dalším panelu pak uvádějí následující celostránkový obraz Supermana. Když se Spojené národy pokoušejí obnovit řád tím, že zničí osoby nadané superschopnostmi, které i přes Supermanovu přítomnost ohrožují lidstvo svými rozepřemi, pokouší se jim Superman pomstít, ale připomínka jeho lidskosti ho rychle vrátí na zem. V epilogu Superman a Wonder Woman žádají Batmana, aby vychoval jejich dosud nenarozené dítě a na­­učil ho lidskosti. A v předposledním panelu se celá trojice shodne na tom, že jejich potomek bude „bojovníkem za pravdu, spravedlnost a nový americký způsob života“. Rovnítko kladené mezi obecné vlastnosti lidství a konkrétní americké hodnoty může působit jako posun způsobený touhou odkazovat na starší verze Supermana. Ale u kořene této snahy stojí právě nostalgie a mytologický rozměr hrdiny. Převyprávěním příběhu se sentiment stává něčím, co je podstatné pro celé dílo. Autoři zde posílili Supermanovo lidství, ale způsob, jakým je děj vyprávěn, redukuje lidskost na americkost.

Superman je tedy v první řadě spotřební zboží, registrovaná obchodní značka patřící konglomerátu Time Warner. Je to produkt, který musí vydělat, aby ospravedlnil investici korporace do společnosti DC. V této své pozici nám zároveň ukazuje, jak různé aspekty naší minulosti mohou být kontinuálně reintepretovány a znovu prezentovány. Propojením popkulturní paměti s obchodními značkami se z nostalgie stal způsob, jak si přivlastnit minulost. Tato minulost však nemá se skutečnou historií téměř nic společného a je v posledku odtělesněnou komoditou. Z nostalgie se stala slast konzumu.

Autor vyučuje na univerzitě v Singapuru.

Text vychází z kapitoly Nostalgia, Myth, and Ideology: Visions of Superman at the End of the American Century (Nostalgie, mýtus a ideologie. Vize Supermana na konci amerického století) z knihy Comics and Ideology (Komiks a ideologie, 2001). Z angličtiny přeložil Antonín Tesař. Redakčně kráceno.