Třiadvacátého října se v Barceloně odehrála feministická stávka, která na chvíli ochromila ulice španělské metropole. Účastnily se jí tisíce žen, které chtěly poukázat na skutečnost, že ve Španělsku se sice v posledních letech často demonstruje a dochází i ke generálním stávkám, ale jen zřídka se protesty týkají otázek, jako jsou povinná mateřská, násilí na ženách či pracovní reformy prohlubující nerovnosti mezi muži a ženami. K jednodenní stávce se přidalo šest set feministických a komunitních skupin. Média se ji ale rozhodla ve svém zpravodajství z velké části ignorovat.
Ve čtvrtek 30. října se před budovou ministerstva kultury demonstrovalo proti rozhodnutí nezapsat vlakové nádraží Havířov na seznam kulturních památek. Ministerstvo se svým verdiktem postavilo proti názoru Národního památkového ústavu, České komory architektů i odborné veřejnosti a odmítlo zveřejnit zdůvodnění. Na místě architektonicky zcela jedinečné stavby má podle Českých drah vyrůst nové nádraží.
Ve středu 22. října se pět tisíc lidí z celé Francie sešlo v Testet, aby vyjádřili svůj odpor proti plánované výstavbě přehrady. Poté, co policie protestující obklíčila, vypukl boj, který trval až do pozdních nočních hodin. Při riotech bylo několik demonstrantů těžce zraněno a později v noci bylo pod policejním zátarasem nalezeno mrtvé tělo jednadvacetiletého muže. Podle očitých svědků byl tento aktivista v průběhu potyček pár hodin předtím odtažen policií. Policejní prefektura věc odmítla komentovat s tím, že nejdříve musí být provedena pitva. Aktivisté z celé Francie se snaží ochránit rozsáhlé lokality mokřadů, které by přehrada nenávratně zničila. Podle prohlášení organizace Action for the Environment policie v boji za přehradu v posledních týdnech přitvrdila a pohybuje se často zcela mimo právní rámec: kromě běžného používání gumových projektilů se údajně uchyluje i k pálení dokladů či osobních věcí a k osahávání na intimních místech.
Poslanci smetli ze stolu senátní zákon o Národním parku Šumava, jenž rozšiřoval takzvanou třetí zónu a otevíral park spekulantům s pozemky a těžařským firmám, neboť dovoloval stavět i v lokalitách, kde to dosud bylo nezákonné. Zákon dokonce za určitých podmínek umožňoval kácet na celém území národního parku a stejně tak i lovit všude mimo obce. Za ochranu šumavské přírody se prostřednictvím Petice za dobrý zákon o Národním parku Šumava postavilo přes 43 tisíc lidí.