V troskách válkou zmítané Sýrie testují Kurdové možnosti radikální demokracie. Území zvané Rojava se stalo místem experimentu, který v mnohém odpovídá filosofickému konceptu „pravdy-události“ Alaina Badioua.
Co spojuje Pražské jaro s Pařížskou komunou? Podle francouzského levicového filosofa Alaina Badioua to jsou záblesky světla svobodného myšlení v dějinách plných útlaku. Zhmotňují jeho koncept „pravdyudálosti“, podle kterého se univerzální pravdy, jakými jsou svoboda či emancipace, zjevují ve formě konkrétních událostí. Než přijde represe, mantinely možného se v myslích lidí posouvají.
Předválečná levice prohlašovala o španělské občanské válce, že se u Madridu bojuje za Prahu. I ta dnešní vkládá naděje do emancipačního projektu, ohrožovaného ze všech stran ultrakonzervativními fundamentalisty – totiž do systému, který dnes budují syrští Kurdové. Nedaleko hranic Evropy v kurdské autonomní oblasti Rojava se uprostřed syrské občanské války formuje radikálně demokratický experiment, založený na sociální, etnické, náboženské i genderové spravedlnosti. Jistě ho provází řada problémů, těžko bychom však dnes našli lepší příklad „laboratoře demokracie“ v badiouovském smyslu. Může Západ pomoci, aniž by situaci ještě zhoršil?
Autonomie zdola
Utlačovaní a perzekvovaní Kurdové měli vlastně jen dvě možnosti: násilně si vybojovat hranice vlastního státu, nebo se státnických myšlenek úplně vzdát a budovat autonomii zdola. Guerillová válka proti Turecku ovšem selhala, přestože se maoistická Kurdská strana pracujících (PKK) nevyhýbala ani brutálním prostředkům, mezi něž mimo jiné patřily i vraždy nesouhlasících kurdských emigrantů. Právě napojení na zmíněnou stranu dnes často slouží k diskreditaci Rojavy. Turecko však postupovalo neméně krvavě, když uplatňovalo proti partyzánům taktiku spálené země. Podstatné je, že se vůdce PKK Abdullah Öcalan ve vězení zasadil o mír s Ankarou. Maoismus nahradila vize autonomie zdola, inspirovaná sociálním a ekologickým anarchismem Murraye Bookchina. Je otázka, do jaké míry dokázala kurdská strana upustit od striktní centralizace a hierarchie. Každopádně je chyba ji nadále považovat za teroristickou organizaci a podobně jako Turecko jí odmítat pomoci.
Občanská válka v Sýrii, která zemi přivedla k rozvratu, se stala impulsem k obratu. Pokud v budoucnu zkolabuje globální ekonomika či ekosystém, můžeme se dostat do podobné situace, v jaké Sýrie už je. Anebo se poučíme už teď a kolapsu předejdeme. V tomto smyslu je kurdská revoluce jednoznačně inspirativní.
Nejvyšší rozhodovací instance tvoří v Rojavě pléna a lidová shromáždění. Slovy ústavy: „Autonomní oblasti demokratické samosprávy nepřijímají koncept národního státu ani státu založeného na vojenské síle, náboženství a centralizaci.“ Členové rad jsou vybíráni tak, aby zastupovali různé etnické a náboženské skupiny a aby mezi nimi nechyběly ženy (ty se ostatně účastní i bojů). Ekonomika je založena na družstevnictví. Podle profesora Ahmeta Yusufa, zodpovědného za hospodářství jednoho ze tří rojavských kantonů, představuje družstevnictví „čtvrtou cestu“ oproti kapitalismu, státnímu socialismu i jejich fúzím. „Je to cesta, která závisí na společnosti a jejím rozvoji, životě a jeho organizaci,“ vysvětluje Yusuf integraci ekonomiky zpět do společenského života, ze kterého ji kapitalismus vytrhl. „Je to cesta, která kriticky zhodnocuje kapitalismus, marxismus a názory Rosy Luxemburgové. Cesta, která stojí proti monopolistické ekonomice, chrání existenci komunit a v maximální míře dbá na ekologii. Má být založena především na potravinové soběstačnosti a zemědělství.“ V současnosti ale velká část příjmů plyne z ropy.
Nový trh
Ohrožení Rojavy ze strany džihádistů je zatím tak bezprostřední, že spory mezi místními jdou z velké části stranou. „Každý je dobrovolník, doktoři a sestry pracují zadarmo v provizorních nemocnicích, obchodníci rozdali jídlo, pití a ostatní potřebnosti mezi bojovníky a civilisty,“ popisuje situaci autor reportáže pro magazín Newsweek a doplňuje: „Peníze už nemají žádnou váhu.“ Podaří se ale tuto solidaritu zachovat, až negativní vymezení vůči džihádistům pomine?
Pokud Kurdové na svém území nakonec Islámský stát porazí, budou muset ještě obhájit proti zbytku světa nové pojetí ekonomiky. Ve vzduchu pak visí otázka, jestli tlak zdola obstojí proti globálnímu kapitalismu. Podle Yusufa mají dostat prostor regionální investoři, vykořisťování a monopolizace však budou zakázány. Podle dalšího místního ekonoma Abdula Rahmana Hema bude Rojava novým trhem pro všechny, včetně Američanů. Pochopitelně mu jde o pomoc této velmoci v boji proti Islámskému státu. Nezahrává si ale podobným vyjádřením? Američané mají na Blízkém východě špatnou pověst a jejich intervence proti džihádistům, která přináší civilní oběti, ještě přiostřuje averzi, z níž Islámský stát už tak těží. Jisté je, že Spojené státy jsou za dnešní krizi z velké části zodpovědné, a to jim dává morální povinnost ji řešit. Výraznější podpora Kurdů – včetně jejich invenčního společenského projektu – by byla ideální příležitostí. Kurdové navíc představují výraznou blízkovýchodní sílu. Spolupráce s Kurdy by tedy byla oboustranně výhodná.
Otázkou však zůstává, zda jsou Spojené státy jakožto „vývozce demokracie“ pro Kurdy dost demokratické. Západní korporace mohou křehký experiment snadno zadusit. Na druhé straně porážka Rojavy islamisty by byla příliš tragická. Jak tedy dnešní „pravduudálost“ bránit? Mnozí jsou toho názoru, že nadešel čas odejít s interbrigadisty na frontu, stejně jako to kdysi udělal Orwell.
Autor studuje sociální vědy.