černá

Slunce se skrylo na dlouhé měsíce za mraky, černá žluč se vylila do našich útrob a trudnomyslnost ovládla naše mozky. Protože jsou konce roku čím dál pochmurnější, zařídili jsme se podle toho a v posledním letošním čísle A2 jsme se ponořili do překvapivě pestrých hlubin černé barvy. K černé odkazuje Oidipova slepota (v textu Ondřeje Černého na straně 4), černá je káva súfijských extatiků (píše Gérard-George Lemaire na straně 6), bez černé se neobejde populární kultura (vysvětluje Ondřej Klimeš na straně 15), černé jsou dějiny antropologie (zjišťujeme z eseje Martina Soukupa), černé je písmeno napříč kulturami i tančící tělo. Zkuste někdy v úplné tmě otevřít oči a usilovně se dívat. Zjistíte, že černá se rozpadá do fraktálů, které se zbarvují odstíny fialové, červené, stříbrné a zlaté. Černá je totiž překvapivě křehká barva. To ukazuje Nina Vangeli ve svém článku o tanci (na straně 13): „Černá barva se stává ve světlech reflektorů velmi zranitelnou. Když si na ni posvítí, vidíme jí až do duše – vidíme například, že to není žádná černá, ale tmavá špinavě zelená, štěrkově šedá, nádražácká modrá nebo blátivá hněď. A iluze hlubokého černého vesmíru, plného napětí z očekávané události, se ztrácí.“ K prosvětlení temného vesmíru vám přinášíme zimní literární přílohu, v níž najdete nové prózy Jana Štolby, Stanislava Berana a Romana Ropse-Tůmy a komiks od S.d.Ch. Děkujeme za přízeň, přejeme hezké svátky a těšíme se na shledanou v roce 2015.