sebereflexivní filmy

Téměř přesně před deseti lety, 29. září 2005, vyšlo nulté číslo kulturního týdeníku A2 s černočernou obálkou, kterou zdobilo graffiti od Banksyho. Na českém kulturním poli se objevilo nové médium, na něž mnozí hleděli s nedůvěrou a nedávali mu velké šance – nejen s ohledem na levicové zaměření a konkurenci zavedených titulů, ale i kvůli tomu, že na první místo kladl kvalitní psaní o kultuře a společnosti. Od té doby jsme přestáli mnohé nesnáze, krize i pochybnosti, ale zásad a myšlenek, které stály u zrodu Ádvojky, se snažíme držet stále. Děkujeme všem našim čtenářům i autorům za podporu a těšíme se na vás v sobotu 10. 10. v pražském klubu Neone, kde proběhne oslava prvních kulatých narozenin. Tématem aktuálního čísla jsou filmy, které se různými způsoby obracejí k samotnému filmovému médiu. Proti klasické metafoře sebereflexivního filmu razí americký teoretik Timothy Corrigan alternativní příměr refraktivní kinematografie – filmové médium láme na způsob světla procházejícího skleněným kvádrem. Do této oblasti patří třeba snímek Způsob zabíjení, jehož režisér nechal pachatele masakrů v Indonésii inscenovat své činy v duchu muzikálů nebo gangsterek, série filmových dopisů, které si navzájem posílali respektovaní režiséři, nebo celovečerní Final Cut, sestříhaný ze záběrů ze stovek jiných filmů.