Východní a západní banán

Projekt Karola Radziszewského, polského umělce běžně zařazovaného do kategorie queer umění, vyvolává nové otázky po smyslu a funkci uměleckého výzkumu. Výstava America Is Not Ready for This (Na tohle Amerika není připravena) je nyní k vidění v pražské galerii Futura. Nachází se v klenutém cihlovém suterénu, jehož již tak kontemplativní atmosféru ještě posiluje tlumené světlo vycházející z podélných vitrín a promítaných videí. Z obrazovek promlouvají Carolee Schneemannová, Vito Acconci a Marina Abramović, kteří odpovídají na Radziszewského otázky. Scénografie prostoru působí anachronicky a zároveň vyvolává pocit čehosi důvěrně známého.

Spotřebitelské umění

Výzkum, jemuž se Radziszewski věnuje od roku 2011, sleduje jednu epizodu tvůrčí dráhy polské umělkyně Natalie Lach­Lachowiczové, známé spíše jako Natalia LL. Ta měla v roce 1977 možnost na tři měsíce přerušit život v normalizovaném východním bloku a vydat se na stipendijní pobyt do New Yorku. Během své návštěvy se setkala s osobnostmi newyorské umělecké scény – kromě již zmíněné trojice například s Hansem Haackem, Josephem Kosuthem, ale také s galeristou Leo Castellim, který údajně po zhlédnutí její práce utrousil poznámku, jež dala název celému projektu.

Radziszewski se v posledních letech pokusil kontaktovat všechny, s nimiž se potkala i Natalia LL. Nezkoumá přitom jen střet východoevropské umělkyně se špičkami newyorské umělecké scény a jejich případné vzájemné ovlivnění, velký význam pro něj má rovněž souvislost bipolárního světa studené války a specifického jazyka feministicky a queer orientovaného umění, jež se zhmotňuje v Nataliině díle Consumer Art z roku 1972 nebo Warholových filmech Mario Banana I a II z roku 1964. Tato díla tematizují banán jako erotický objekt – a Radziszewski v této souvislosti mluví doslova o vztahu mezi „východním a západním banánem“.

Obrácená polarita

Proč se ale výstava koná v temném sklepě? Je to jen náhoda, že právě ve sklepním prostoru vypadá věc tak dobře a zároveň provokativně? America Is Not Ready For This byla vystavena v tísnivém prostoru s nízkým stropem i při své první prezentaci ve Vratislavi. Jde tedy o záměr. Slovo „výzkum“ nám přitom patrně asociuje spíše intenzivně osvětlenou laboratoř, bílou barvu. Slovo „archiv“ zase pravděpodobně vyvolá představu místnosti zaplněné regály. To, co vidíme ve Futuře, je jakási romanticky působící středověká klášterní prostora. Jedná­li se o hledání či vymezení pozice uměleckého výzkumu vzhledem k výzkumu akademickému, může jít o symbolický návrat daleko před osvícenství. Radziszewski neprezentuje nějakou nekonzistentní konceptuální hru na vědu. Jde mu o komplexní výzkum určitého období zasazeného do širšího kontextu současného umění i společnosti.

Forma tohoto zkoumání však přesahuje mantinely akademického bádání. Získaný materiál sestává z různých, často protichůdných orálních svědectví a dobových dokladů, zachycených prostřednictvím filmu, blogu nebo třeba facebookového profilu, a je silně poznamenán osobním zaujetím, jež se vzpírá dávno padlé, avšak stále připomínané modle objektivity vědeckého bádání. Radziszewski mísí roviny velmi závažné konceptuální umělecké práce s popovými akcenty. Využívá nostalgie i zájmu o bulvární vyprávění životních příhod celebrit, které jsou nám představeny, jako by šlo o naše přátele. Vito Acconci nemluví o své práci, ale o setkání s dívkou z Východu, popisuje, jak newyorská scéna v sedmdesátých letech vnímala východní Evropu, jak ji fascinoval komunismus, totalita. Marina Abramović zase bez jakéhokoli pochopení odsuzuje Nataliin návrat zpět do Evropy – podle ní se polská umělkyně vzdala příležitosti skutečně svobodně pracovat. Polarita je obrácena: pro jednou nejde o vyprávění o tom, co jsme „my z Východu“ zažili během normalizace.

Těžko si představit akademický výzkum provedený se stejnou energií. Pokud se bude umění dále rozvíjet podobným směrem, a to je pravděpodobné, umělci možná získají na poli soudobých dějin umění autoritativnější pozici než erudovaní kunsthistorici. Bude to jen další důkaz pokračujícího procesu rozostření rolí mezi umělcem, kurátorem a teoretikem.

Autor je teoretik umění a kurátor.