eskA2látor 2

Naše partička mladistvých maloměstských sídlištních intelektuálů neměla televizi zrovna v lásce. Spolužák ze základky Láďa vystihl tenkrát náš vztah k televizi větou: „Sem přemejšlel, že bych udělal teroristickej útok na televizi. Pak sem si ale představil, co by se asi stalo, kdyby všichni ty lidi, co seděj před bednou, vyšli do ulic.“ Výjimka se ale našla: televize Nova nabízela neopakovatelnou zábavu se sobotním sitcomem Volejte řediteli, jenž byl pro nás současně praktickou výukou demagogické rétoriky. Nadšeně jsme si vyprávěli o „Žélovi“, borci, který svým divákům do očí říká, že je potřebuje jen proto, aby se dívali na reklamu. Když se nedávno „Železný ředitel“ vrátil a obnovil svůj pořad coby hlava TV Barrandov, měl jsem pocit, jako bych se vrátil do dětství. A hned se řežu smíchy. V díle z 15. února odpovídá na dotaz diváka, zdali používá čtecí zařízení. Jako důkaz, že ani na jedné z kamer žádné není, uskuteční téměř varietní vystoupení se zrcadlem, které si „půjčil z rekvizitárny“ a které namíří proti kameře, jež ho snímá. Kdo by byl na pochybách, co je ta placka s nápisem „autoscript“ pod objektivem kamery, může si zmíněné zařízení vygooglit. Přesně v tom záběru, který ho v očích několika promile filmových profesionálů (případně stejného počtu kriticky myslících diváků) usvědčuje ze lži, Železný s úsměvem přesvědčuje zbytek populace o opaku toho, co vidí: „Ani na jedné z kamer, které stojí přede mnou, čtecí zařízení není.“ Borec! Borec! Křičím, chechtám se, až se za břicho popadám. Při síle jak zamlada!