H. P. Lovecraft a mýtus Cthulhu

„Došel strychnin, došla nafta/ otevřel jsem Lovecrafta,/ jenž ctí Necronomicon,/ pekelný když bije zvon,“ chrčí v písni Lovecraft autor obálky aktuální Ádvojky a šéf legendární metalové kapely Master’s Hammer František Štorm. Společně s ním v tomto čísle otvíráme dílo amerického spisovatele Howarda Phillipse Lovecrafta, který stál ve dvacátých letech minulého století u zrodu moderního hororu, sci­-fi i fantasy, a noříme se do jeho temných světů, plných hrůzostrašných příšer a nepředstavitelného děsu. Michel Houellebecq v úvodním eseji píše, že Lovecraft sice byl rasista, reakcionář, puritán, demokracii považoval za hloupost a pokrok za iluzi, přesto jeho „magická intuice“ a kult děsivých světů, které jako pravý demiurg vydestiloval z hlubin své fantazie, nepřestávají vzrušovat a inspirovat ani po sto letech. Zaměřujeme se mimo jiné na mytologické a rituální aspekty autorových děl, jež svůj mýtus živí neustálým opakováním a stvrzováním fascinujícího fikčního světa. A jak vidíme, tento rituál se odehrává dodnes – ať už v literatuře, filmu, hudbě, výtvarném umění nebo magii. Třeba v povídce Lovecraftova následovníka Henryho Kuttnera, od něhož se můžeme poučit o neobyčejných rozkoších, jichž se mohou dočkat vyznavači leprovitého, v podzemí číhajícího Yog­-Sothotha. Takže opakujte po mně: Ph’nglui mglw’nafh Cthulhu R’lyeh wgah’nagl fhtagn!