V pražské čtvrti Braník už řadu let probíhá boj za zachování veřejných služeb, institucí i prostoru. Předimenzovaná developerská výstavba protežovaná Městskou částí Praha 4 je toho pouze nejviditelnějším příkladem. Ale obyvatelé Braníka, kteří se radnici postavili a snaží se mnohotvárnost své čtvrti zachovat, svým odporem i cosi důležitého získávají.
Braník je něco jako vesnice ve městě. Hodně lidí se navzájem zná, řada z nich tu bydlí od dětství, mnohé rodiny dokonce po několik generací. Ta kombinace je uhrančivá: záplatované chodníky, zdevastovaný barokní Dominikánský dvůr, desítky skvělých hospod, nad tím vším vilová čtvrť a všude kolem spousta zeleně. I když čtvrť protíná Jižní spojka, ve slunečný den se podél Vltavy bruslí a jezdí na všem možném, lidé cvičí na trávě a všude pobíhají děti. A zároveň je tahle venkovská, mírně zanedbaná idyla i svého druhu bojištěm.
Tak zlé to zas nebylo
Začalo to místní základní školou. Městská část coby její zřizovatel dlouhodobě upozorňovala na nízký počet žáků a její neperspektivnost v údajně příliš husté síti škol v Praze 4. Hotová záhada: v nejbližším okolí školy byly dvě přecpané mateřské školky, ale škole žáků stále ubývalo. Aby také ne, když radnice do školy vůbec neinvestovala, nechávala ředitele zbavovat se kvalitních učitelů a místo podpory pomáhala šířit zvěsti o možném brzkém zavření školy. Nakonec byla objevena smlouva o smlouvě budoucí, kterou na pronájem funkcionalistické školní budovy s obcí uzavřel jeden z radních, jenž zde chtěl zřídit soukromou vzdělávací instituci. Publicita kolem zamýšlené privatizace jediné místní základky školu zachránila a také díky zapojení známých osobností, například režiséra Jana Svěráka, nakonec úspěšně funguje, zřizovatel už dokonce nechal opravit šatny a záchody.
I tak se ale často paralelní třídy slučují do větších, leckdy i více než třicetihlavých. Umožňuje to „plošná výjimka“ ze školského zákona, kterou radnice udělila. Sen o malých třídách s individuálním přístupem k žákům a možností integrace dětí se specifickými potřebami, které jsme si přinejmenším pro menší děti v devadesátých letech představovali, se na Praze 4 natrvalo rozplynul. Ivana Staňková, radní pro školství a dnes místostarostka, k velkým třídám před dvěma lety poznamenala, že „ona sama je produktem toho tolik kritizovaného normalizačního školství“, ale „tak zlé to zas nebylo“. Rodičům dětí přitom připadá současná situace, kdy je veřejné školství pod permanentním tlakem těch, kdo ho ve skutečnosti mají organizovat a zajišťovat, dost zlá. Uvědomili si, že za to, aby jejich děti mohly i ve velkém městě chodit bezpečně pěšky do školy a stavit se v místní pekárně pro koblihu, je třeba bojovat. Nestačí děti učit zdravit paní pošťačku, hrát s nimi divadlo nebo pořádat masopustní průvod – je třeba být stále ve střehu.
Radnice a multiprojekt
To se potvrdilo před třemi lety. Na úřední desce pražského magistrátu se objevilo oznámení stavebního záměru, v jehož rámci měl na okraji starého Braníka, tedy čtvrti s dvou až čtyřpatrovými domy a vilovou zástavbou na kopci, vyrůst takzvaný Obytný soubor Braník. V sedmipatrových blocích mělo vzniknout více než čtyři sta bytů a tři tisíce metrů čtverečních obchodních ploch. Území srovnatelné se zhruba pětinou dolního Braníka do té doby pokrývaly zanedbané bývalé zelinářské zahrady, ale také zelené rekreační plochy.
Aktivní místní občany, kteří předtím nastudovali školský zákon a chodili se pravidelně divit na schůze zastupitelstva městské části, kde z obecního majetku tekly miliony do pochybných akciovek typu 4Energetická, čekaly další výzvy. Za pomoci architektů a dalších odborníků nastudovali územní plán a stavební řízení, vypracovali argumentaci, proč takový projekt nemá v Braníku co dělat. Magistrát po mnohaměsíčním zjišťovacím řízení smetl námitky ze stolu a prohlásil, že ani takto obří stavba nemusí projít kompletním procesem EIA, tedy zjišťováním dopadů na životní prostředí. Navíc se teprve tehdy ukázalo, že radní z Prahy 4 tajně a bez souhlasu zastupitelstva už v roce 2010 posvětili úpravu územního plánu, která na těchto pozemcích umožnila stavět až osm pater.
Navrhovatelem úpravy i celého projektu byla společnost Multiprojekt Braník, a. s. V jejím čele stál Petr Hejma, do roku 2009 starosta Prahy 1 za ODS, odvolaný pro „nesrovnalosti v hospodaření“. Nováčkem nebyl ani na Praze 4, kde si o pár let dříve výhodně najímal Sky Club Brumlovka a poté stejně výhodně získal okolní pozemky pro výstavbu obřího kancelářského komplexu BB Centrum. Jeho bratr Jan Hejma byl v té době místostarostou MČ Praha 4.
Proti výstavbě se zvedl mohutný odpor, přes dva a půl tisíce lidí podepsalo petici a místní občanská sdružení začala vydávat časopis Branický budík. Ten už od té doby informoval o řadě dalších případů nevýhodných prodejů obecních pozemků i jiných pochybných způsobech správy veřejného majetku a řízení veřejných služeb. Multiprojekt se načas pozdržel.
Parník uprostřed maloměsta
Vloni v létě se ale věci daly znovu do pohybu. Hejma prodal většinu v Multiprojektu Braník společnosti Skanska. Ta sice na svých stránkách prohlašuje, že projekt, nově nazvaný Branické náměstí, podstatně zredukovala, ve skutečnosti má být ovšem bytů stále téměř čtyři sta, podlažní plochy se nezmenšily, zmizí výhled na Branický pivovar a prostřední blok má mít dokonce osm nadzemních podlaží. Veřejný prostor opět nevznikl vůbec žádný. Místo prostupného území na břehu Kunratického potoka má vzniknout do sebe uzavřený svět, do jehož podzemních parkovišť budou zajíždět stovky aut denně. Právě z těchto důvodů nazval architekt Boris Redčenkov tento projekt „zaoceánským parníkem uprostřed maloměsta“.
Místní obyvatelé se ale nevzdávají. Grafici vyrábějí velkoplošné bannery, lidé se chystají na další petici, stavaři se připravují na územní řízení a ve hře jsou i právníci. Především se ale všichni učí, že nestačí mít staromilecké řeči. Že je potřeba těžit z různosti hledisek a společně – bez ohledu na generační, profesní a další rozdíly – hledat způsoby, jak uvažovat o současné i budoucí podobě vlastní čtvrti. Je strašná škoda, že kontext případné realizace těchto úvah do značné míry utváří radnice Prahy 4, která si zřejmě chodí pro rady někam úplně jinam.
Autorka je členka občanského sdružení Náš Braník.