Inscenaci Davida Mameta Americký bizon režíroval Ondřej Sokol v Činoherním klubu již podruhé, a dokonce si v ní po boku Martina Fingera i zahrál. Výsledkem je znepokojivé představení, ukazující život jako past, z níž není úniku.
Nestává se často, aby režisér inscenoval pro jedno divadlo, byť s obměněným tvůrčím týmem, dvakrát jeden a tentýž text. Ondřej Sokol se po devíti letech vrátil k Americkému bizonovi, tentokrát ale s mnohem většími ambicemi než jen neobvykle inscenovat slavné drama Davida Mameta.
Když herec Martin Finger nastoupil po ukončení činnosti Pražského komorního divadla do angažmá v Činoherním klubu, otevřela se cesta ke kolaboraci dvou šumperských rodáků – jeho a režiséra Ondřeje Sokola. Finger zde nejprve pod Sokolovým vedením nazkoušel roli recepčního Mervyna v MacDonaghově Ujeté ruce (2011) a postupně začal zaskakovat za své kolegy v několika dalších inscenacích Činoherního klubu. Nabízí se říct, že zapůsobil jako čerstvý vítr. Martin Finger je ale spíše klidná síla, kterou tato scéna potřebuje možná ze všeho nejvíce.
Už ve Zradě (2014) Harolda Pintera Sokol s Fingerem předvedli hereckou spolupráci, již Sokol zároveň režíroval. Jak ve Zradě, tak i v Bizonovi na sebe strhává Sokol herecky pozornost. Zatímco v prvním případě je to někdy na obtíž, v druhém připravuje Sokol na diváky promyšlenou past: mimo jiné potlačuje režijní konstrukci tak, že se téměř rozplyne ve prospěch celku. Ve výsledku to vypadá, že Sokol zajímavým způsobem režíruje až při samotné herecké akci. Finger naproti tomu zvládá přemýšlet nad celkem, aniž by fakticky režíroval.
Čekání na pointu
Scéna, představující kumbál obchodu Dona Dubrowa (Finger), je tentokrát postavena až do zadního plánu jeviště a působí, jako by v nejbližších okamžicích mělo začít natáčení nějakého amerického sitkomu. Pohled do místa, kde se v obchodě prodává, divákům zprostředkovává Donova bezpečnostní kamera. Komunikace mezi herci a diváky je tak omezena, z uzavřeného prostoru se dostavuje pocit bezvýchodnosti.
Sto třicet minut dlouhé představení ubíhá neskutečně pomalu, skoro jako by mělo trvat věčnost, ale přesto ani vteřinu nenudí. Do sitkomové scény na první pohled zapadá herecký projev Ondřeje Sokola v roli Teache – snad aby nachytal ty z diváků, kteří se přišli dobře pobavit. Sokol ale už od začátku podporuje klidnou, přirozenou energií nabitého Fingera a je jasné, že banální řachanda se konat nebude. Finger zdánlivě otcovsky radí, ale za prostými slovy jsou jeho sdělení ještě intenzivnější. Spása je v nedohlednu… Zaslouží si ji však přítomné postavičky vůbec?
Relativní cena bizona
Celá zápletka je na první pohled jednoduchá, stejně jako pověstný „Mamet speak“. Don Dubrow prodá minci – Amerického bizona – za podezřele vysokou cenu. Byl nakupující blázen? Nejspíš ne, vždyť „cena je tolik, kolik chce kupující zaplatit“. Co když to platí nejenom pro mince, ale i pro ostatní věci z vetešnictví? Ví vůbec Don, Teach nebo Bobby (Václav Šanda), co prodávají? Jistě, všechno se dá kamuflovat, všechno se dá „uhrát“, ale jak dlouho jsme schopni takhle přežívat? Štěstí se ze života vytratilo tak dávno, že už se po něm nikdo neptá. Systém abstraktní směny peněz za bezcenné (opravdu?) věci s příležitostným „přilepšením“ může fungovat dlouho. Ale také se dá celý život prosedět v zadním kumbále. Jakákoli akce, včetně krádeže, je nemožná.
Absurdnost inscenace se stupňuje v poslední půlhodině. Dům, který si postavy společně usmyslí vykrást, aby vylepšily svoji situaci, je za rohem, a přesto nakonec pouze čechovovsky posedávají na místě. Všichni mají z připravovaného melouchu strach a nejsou schopni ho skrývat. Útěchu nenacházejí ani v běžné práci – ta je ostatně založená na lhaní si do kapsy.
Konečně se v Činoherním klubu hraje, i když s „odstupem“ této scéně vlastním, znepokojivé divadlo. Snad diváky tato malá, tichá revoluce neodradí.
Autor je divadelní režisér.
David Mamet: Americký bizon. Překlad a režie Ondřej Sokol, dramaturgie Roman Císař, Vladimír Procházka, scéna Adam Pitra, kostýmy Ladislava Koukalová, hudba Milan Pastyřík, hrají Martin Finger, Ondřej Sokol a Václav Šanda. Činoherní klub, Praha, premiéra 18. 5. 2015.