Buřtguláš v Divadle X10

Na diváky čeká temná vypreparovaná scéna s velkou šestiúhelníkovou klecí. V inscenaci Haarmann souboru Divadla X10 se vše odehrává na obrácené scéně uprostřed hlediště, kde je připraveno i sezení pro diváky – porotu chystaného soudního jednání. Tím se prostor pražského Strašnického divadla stal dokonalým black boxem. Herci jsou již připraveni, stejně jako pach smažící se cibule v hrnci na scéně.

Hra proslaveného německého dramatika Maria von Mayenburga pojednává o sériovém vrahovi Fritzi Haarmannovi a slavném soudním procesu, v němž byl obviněn z kanibalismu. Co se v připraveném hrnci bude vařit, je tak nasnadě.

Zůstat v kleci

S Mayenburgovými texty bývá potíž. Jsou často polopatické, provokativní téma se snaží vždy vyčerpat až do dna. Zabývají se v klasickém dramatickém rámci tragédie jedním antihrdinou. Mayenburg je navíc dramatik, který vyrostl na estetice coolness, o čemž svědčí právě i jeho prvotina Haarmann z roku 1995. Tento typ takzvaného in­your­face divadla je stále relativně působivým a pro mnohé překvapivým komunikačním prostředkem. Nikdy už ovšem nebude schopen fungovat jako rozbuška rušící všelijaká tabu, jak se to mohlo dít na začátku devadesátých let. Při dnešním inscenování Haarmanna se lze jen obtížně vyhnout vypočítavosti.

Režisérka Ewa Zembok přesto dokázala přistoupit k textu s lehkostí a s často minimálními divadelními prostředky. Deklarované základní téma lásky a jejích různých projevů ovšem bylo možné vysledovat jen stěží. Kromě Jana Grundmana, který po celou dobu nevystoupí z role Fritze Haarmanna, jako by on sám byl odsouzen a navždy musel zůstat v kleci, a Michala Balcara, minimalisticky ztvárňujícího soudce, v představení figuruje trojice herců – Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař a Václav Marhold –, kteří se podělili o všechny ostatní postavy. Přes tento chytrý tah se nepodařilo zkrátit inscenaci pod dvě hodiny, čímž výsledný tvar utrpěl snad nejvíce. Inscenace se postupně stává sledem scén patřících do různých časových rovin. Někdy je i pro pozorného diváka téměř nemožné se zorientovat a rozpoznat, v které části příběhu se právě nachází. Jednotlivé epizody z Haarmannova života se s odstupem jeví jako zaměnitelné.

Vyděšená porota

Když už člověk po první hodině pochybuje o kvalitě představení, vše naráz začne dostávat spád. Jan Grundman se propadá do svého Haarmanna stále hlouběji. Hynek Chmelař naopak zvládá bravurně odlišit většinu svých postav a ve vteřině se přehrát z vězeňského doktora do Haarmannovy spolubydlící, po­­uličního dealera či pasáka. Stále si ovšem udržuje jakýsi nadhled nad situací.

Celou inscenaci ještě povyšuje závěrečná čtvrthodina. Zdánlivě nezúčastněný soudce je vtažen do klece a zabit. Začíná totální anarchie, pouliční gangy podpořené rapovou hudbou přebírají funkci soudu a celou justici tak zesměšňují. Rámec, který nám připadal jako jistý a neochvějný a v kterém jsme my diváci hráli soudní porotu, tento poslední útulek bezpečí, se stává místem, kde se může stát cokoli. Buřtguláš je hotový a rozdává se divákům – vyděšeným členům poroty. Uplynulé dvě hodiny už není možné ze sebe setřást.

Prostor Strašnického divadla se po nástupu týmu Divadla X10 stal místem, kam se vyplatí z centra vydat. X10 si totiž za docela krátkou chvíli dokázalo vybudovat čitelnou dramaturgickou linku, již tvoří právě režisérka Ewa Zembok, dramaturgyně Lenka Havlíková nebo režisér Jan Frič; z herců pak například Anna Císařovská. Nejen že tu ožila divadelní kavárna, ale celkově působí prostory útulně, jako místo přirozeného setkávání. I když vám Haarmannův guláš nezachutná, nelze odejít bez sympatického pocitu, že se na tomto místě rodí zajímavé divadelní podhoubí, které má potenciál stát se slavným, až kultovním.

Autor je divadelní režisér.