eskA2látor 2

Začátky století stojí v Evropě poslední dobou za starou belu. Sedmnácté začalo třicetiletou válkou, devatenácté odstartovalo vítězstvím konzervativních sil nad revoluční Francií a dvacátému hned zkraje zasadila ránu světová válka. Výjimkou není ani náš věk. Konec hospodářské krize byl již tolikrát marně ohlášený, že mu už nevěří ani mainstreamoví ekonomové. Opevněná Evropa stojí před kolapsem v důsledku odstředivých vnitřních sil. Řecké drama jde do konečného dějství a zdá se, že Syriza a její vláda nakonec podlehnou novodobé trojici Erínyí. Noviny už nějakou dobu přemítají, zda nejsou mladí příliš hamletovští, a na údajné krizi mužství se snaží vydělat podnikavá parta koučů, kteří pomáhají chlapcům znovuobjevit penis jako kormidlo autentické existence. Zapomenout se nesmí ani na ustrašený chiliasmus antiislámských aktivistů, podle nichž zhoubné multikulti islamofilní ideo­logii propadla velká část západní Evropy a již brzy budeme zaplaveni hordou mladých mužů nadržených na zdejší dívky. Naopak opravdu existující ekologická krize je soustavně přehlížena. Všechno jde poslední dobou do háje. Jen ten svět ne a ne skončit.