antropocén

Země je planetou proměn. V průběhu její čtyř a půl miliardy let dlouhé historie byla transformována svými vnitřními silami, působením vnějších kosmických sil i živých organismů. Po relativně stabilním holocénu, který se datuje od konce poslední doby ledové, se nyní začíná mluvit o nové geologické epoše: antropocénu. Etymologie termínu napovídá, že v tomto období se stal jedním z hlavních faktorů proměn Země člověk. „Antropocén je obdobím ,velkého zrychlení‘, kdy se začaly dramaticky zvedat křivky velikosti lidské populace na planetě, globálního HDP, spotřeby vody, využívání dusíkatých hnojiv, automobilismu, výroby cementu a plastů a v neposlední řadě těžby a spotřeby fosilních paliv,“ píše Tereza Stöckelová. Už nyní je jisté, že zásahy člověka jsou nevratné. Po většinu své existence Země nebyla pohostinnou planetou a je jisté, že v horizontu miliard či jen milionů let z ní život člověka a vyšších organismů opět zmizí. Důvodem může být i sebestřednost a bezohlednost lidí. Proměny však neprobíhají jen na celoplanetární úrovni, ale také v redakci. Jako nový literární redaktor od tohoto čísla nastupuje komparatista Michal Špína a o rubriku recenze čísla se nyní bude starat Matěj Metelec, jehož texty pravidelní čtenáři A2 jistě znají. Rubriku galerie bude místo Michala Novotného spravovat Vjera Borozan a inzerci po Jiřím Otáhalovi přebírá Nikola Ulčáková.