Evropská krajní pravice se v posledních letech hlásí k takzvanému identitárnímu hnutí. To se snaží nálepku rasistů vyměnit za pověst ochránců čistoty jednotlivých etnik a konzervativních evropských hodnot. Jádro věci však zůstává stejné.
Když před nedávnem část apatické české společnosti zareagovala negativně na šibenice v rukou protiimigračních demonstrantů, na obranu organizátorů akce zaznělo, že šibenice nepřinesli oni, ale lidé z málo známé organizace Generace identity, jejíž prapory skutečně vlály hned vedle šibenic. Přestože tomu tak ve skutečnosti nebylo, není od věci tuto českou pobočku francouzské organizace Génération identitaire představit. Jde totiž o jeden z důležitých trendů na krajní pravici.
Platónská obec
Takzvané identitární hnutí je dalším z pokusů krajní pravice etablovat se společensky akceptovatelným způsobem v evropském politickém prostředí při současném zachování své autoritativní a v zásadě rasistické podoby. Počátky hnutí jsou poměrně nedávné. Obvykle se uvádí rok 2012, kdy se osamostatnila francouzská Génération identitaire. Původně se totiž jednalo o mládežnické křídlo krajně pravicového uskupení Bloc identitaire. Následně rakouský student Markus Willinger publikoval knihu Generation Identity: A Declaration of War Against the ’68ers (Generace identity. Vyhlášení války osmašedesátníkům, 2013), která je manifestem identitárního hnutí. Willinger ovšem ve své knize navazoval na mnohé starší snahy.
Kořeny identitárního hnutí můžeme hledat až v roce 1968, kdy ve Francii vznikl konzervativněnacionalistický thinktank Výzkumná skupina pro studium evropské civilizace, známý pod zkratkou GRECE. Jeho zakladatelem byl francouzský filosof a sociolog Alain de Benoist a k členům patřili významní činitelé francouzské krajní pravice, jako například Dominique Venner nebo Guillaume Faye. Jejich texty čeští identitáři poměrně často citují.
Skupina GRECE vycházela jednak z antických autorů a ideje platónské obce, postavené na společenské hierarchii a autoritativní vládě intelektuální elity, jednak z prací myslitelů, jako byli právní a politický teoretik Carl Schmitt, prefašistický mystik Julius Evola nebo revolucionář Ernst Jünger. Spojujícím prvkem zmíněných autorů je konzervativní odpor k modernitě, nedůvěra k demokracii a víra v elitismus a hierarchicky uspořádanou společnost. Druhým momentem, který většinu zmíněných autorů spojuje, je tendence překračovat obvyklé meze politické analýzy a obliba mystiky a esoteriky.
Od ostatních konzervativněnacionalistických uskupení se skupina GRECE lišila odmítnutím křesťanství, respektive monoteismu obecně, a příklonem k novopohanství. Proklamovaným cílem GRECE byla ochrana evropské kultury a etnonacionalismus, tedy přesvědčení o nutnosti vytvořit etnicky čisté státy, které pak mohou kooperovat v rámci sdílené evropské kultury. Z okruhu autorů kolem GRECE vznikla během sedmdesátých let takzvaná Nouvelle droite, neboli francouzská Nová pravice, která následně výrazně ovlivnila intelektuální krajní pravici v celé Evropě a částečně i v USA právě svým důrazem na kulturu a její vztah k etnicitě. Tento vztah je ovšem klíčový i pro identitární hnutí, které z Nouvelle droite vzešlo.
Volání po reconquistě
V roce 2003 po rozpuštění Unité radicale (poté, co se sympatizant této organizace pokusil zavraždit francouzského prezidenta Jacquese Chiraka) vznikl Bloc identitaire. Jeho hlavním představitelem je Fabrice Robert, který je současně basistou hudební skupiny Fraction, označující se za „rock francouzských identitářů“. Původně se ovšem kapela jmenovala Fraction Hexagone a šlo o krajně pravicovou skinheadskou kapelu. Zpěvákem skupiny je Philippe Vardon, další významný člen Bloc identitaire. Kromě návaznosti na skinheadskou subkulturu je organizace spojena také s Národní frontou.
Ideologie identitářství, jak ji chápe Bloc identitaire, vychází z etnického nacionalismu, který má nahradit starší rasismus. Odtud heslo „0 % rasismu, 100 % identity“. Identita je v tomto pojetí čímsi de facto neměnným, co dědíme po předcích, co vychází z naší etnicity, z naší biologické podstaty, a co je třeba uchovávat a chránit. Identitáři se brání tomu, aby byli označováni za rasisty, neboť ve svých textech požadují právo na ochranu identity jakékoli etnické skupiny kdekoli na světě (proto také například podporují myšlenku svobodného Tibetu). Stejně tak odmítají myšlenku rasové nadřazenosti. Chtějí ale zamezit imigraci, která podle jejich soudu ohrožuje naši identitu stejně jako identitu imigrantů. Cizorodý prvek, kterého by se Evropa měla zbavit, přitom nevidí jen v muslimech, ale explicitně i v Židech. Není náhoda, že hlavním heslem, které identitáři v současné době používají, je „Reconquista“.
Nový zlatý věk
U nás se Generace identity začala formovat v roce 2013 kolem aktivistů v té době již fakticky neaktivních Autonomních nacionalistů, kteří navazovali ve své činnosti mimo jiné i na autory zmíněné Nouvelle droite. Samotní Autonomní nacionalisté se za dobu své existence vyvinuli ze skupiny neonacistických skinheadů v neofašistické aktivisty následující italskou Casa Pound. Trend „změkčování“ původně rasistických východisek pokračoval a právě identitární hnutí nabízelo možnost, jak se vypořádat nejen s problémem neakceptovatelného rasismu, ale i s obviňováním z nedemokratických tendencí. Stránky Generace identity hovoří jasně: „Jsme pro přímou, organickou demokracii vycházející ze starověké řecké tradice, podle níž je dosažitelná pouze v homogenním národě.“ Homogennost národa je zde klíčová a souvisí úzce s pojmem identity. „Je třeba otevřeně říci, že identita je úzce spjata s etnicitou, přestože se politická korektnost snaží tuto spojitost přecházet (…) Systémoví antropologové dneška pro změnu popírají vazby mezi biologickým původem, identitou a kulturou.“
I zde se tedy objevuje jasná linka mezi biologickým původem, kulturou a z ní vycházející identitou. Logickým výsledkem je představa společnosti, která omezuje svobodu pohybu ve jménu etnické homogenity a zakazuje smíšená manželství. Lze však v takovém případě skutečně mluvit o „nula procentech rasismu“? Jen velmi obtížně. Ani samotní zástupci hnutí ostatně hru na odmítání rasismu a „ochranu kultury“ neberou úplně vážně. Vystihuje to citát Grega Johnsona, šéfredaktora amerického nakladatelství CounterCurrents, které propaguje myšlenky identitářství v USA: „Jako rase nám hrozí vyhynutí kvůli kombinaci porodnosti pod mírou zachování populace, rasového míšení a zaplavování našich domovin barevnými imigranty a jejich potomky (…) Artefakty vysoké evropské kultury budou v každém případě nadále oceňovány například Asiaty a Židy – i po vyhynutí rasy, která je vytvořila. Kdybych si měl vybrat, obětoval bych celé dědictví evropské civilizace výměnou za zachování lidí, kteří ji stvořili a z nichž poté může vzejít nový zlatý věk.“
Autor je politolog.